Small Teen

°8°

„Co se děje? Zahrála jsem to až tak spatně?" lekla jsem se „To si děláš legraci? To bylo ÚŽASNÝ! Tvůj hlas a to jak hraješ wow! Tebe na sto procent beru Dio!" řekl mi Pavel s nadšením. „Co!? Fakt?" nevěřila jsem tomu co právě řekl...sice mi už pár lidí řeklo že jsem "dobrá" ale od mého vzoru to vyzní úplně jinak. „Já...nejsem až tak dobrá." „To blázníš? Vždyť tvůj hlas je nádhernej a to jak hraješ na kytaru, nezahrál bych to líp!Uvažovala jsi že půjdeš na Konzervatoř nebo že budeš vystupovat?" „Upřímně? Chtěla bych na Konzervatoř, jenže asi nemám na to aby mě vzali." začervenala jsem se. „Myslím že by tě určitě vzali, na jakou bys chtěla?" hmmm na jakou vlastně chci? Ta otázka mě fakt dost zaskočila. „Uvažovala jsem o Konzervatoři Jaroslava Ježka." pousmála jsem se. „Jo? Na tu jsem chodil necelý rok pak jsem toho nechal, ale určitě ji doporučuju." smál se na mě vřele. „Pavle  je to taková tvoje kopie. Jste si v mnoha věcech dost podobní. Skvěle hraje i zpívá. Dia je jednoduše tvoje holčičí verze." když to Sabina dořekla tak jsem měla sto chutí jí uškrtit. Ne vážně! Tohle je na odstřel. Ona jednoduše mému vzoru(ano, za takovou chvíli jsem si ho oblíbila jako vzor) řekne že jsem mu podobná? Vážně? To jsem moc rád." smál se Pavel a zpříma se mi díval do očí. „Ty, hele Dio?" „Ano Pavle?" koukla jsem na něj rozpačitě „Nebyla jsi před dvěma dny v nemocnici s nohou? Jsi mi totiž hrozně povědomá." ha! Takže to tenkrát vážně byl Pavel! Já se picnu! „Ano byla. A....nejspíš jsem do tebe před vchodem omylem vrazila co?" zašklebila jsem se na něj. „Tak to jsi byla ty ta roztomilá dívka? Já si říkal že jsem tě už potkal." smál se a já s ním. „No nic už budu muset holky. Tak se mějte! Snad vás zítra vyberu." zasmál se na nás kulišácky Pavel a odešel.

„Slyšela jsi to Dio!? On nás chce vybrat!" vyšilovala Sabin. „Co blbneš!? Jasně že slyšela!" chechtala jsem se. Dost dobrý, on nás vážně chce na svém koncertu. Nemám slov. Dál už šlo vše normálně. Občaš se za námi zastavila Terry, tak jsme jí vyprávěli co nám Pavel všechno říkal. „Čau holky!" pozdravila nás Terry „Nepůjdem už na ten oběd? Než se tam všichni nahrnou." „Jasně!" odpověděli jsme se Sabinou současně. Jenže jsme stejně přišli do úplně zaplněné jídelny. Tak jsme si ve frontě aspoň začali povídat. „Tak co? Jak to zvládáš Terry?" ptala jsem se jí, protože byla až moc rudá v obličeji. „Jako ujde to no, ale ještě nás čeká ten jeden kilometr." zhrozila se Terry. „To se fakt nemáš holka!" smála se Sabin. „Tak aspoň že před tím má Pavel vystoupení." vložila jsem se do hovoru. „Aspoň že tak, dokonce jsem i zaslechla že by měl běžet s náma." špitla Terry nadšeně. „To jako really!?" vypískla jsem až moc na hlas, takže se na mě celá jídelna otočila. Jaj trapas. „Jo vážně, prý by měl běžet se staršíma holkama a potom se staršíma klukama." to je super, aspoň je dobré vědět že se po vystoupení chvíli zdrží. „Ty Dio?" „Co se děje Terry?" koukla jsem na ni svědavě. „Taky jsem s Pavlem mluvila a ptal se na tebe." „Fakt!? A co jsi mu řekla?" ulekla jsem se. „No ptal se jaká jsi a tak, prý mu přijdeš milá." usmála se Terry úsměvem co přímo říkal "líbíš se mu" dost mě tahle informace vyvedla z míry. Musela jsem nad tím o čem si Pavel s Terry povídali pořád myslet. Líbím se mu? Co si o mě myslí? Co mu všechno o mě Terry řekla? „Pojďte!" volala nás učitelka na znemení že už můžeme jít do jídelny na oběd. Sedla jsem si ke stolu a čekala až mi holky taky přinesou nějaké jídlo. Přece jen s berlemi by můj oběd hnes zkončil na zemi. „Tak co je dneska za ehm "blivajz" " zakřenila jsem se na holky, když si sedali ke stolu a pokládali přede mne talíř. „Dnes je polívka s vločkami a pak smažený sýr." odpověděla mi Terry. „Dneska to není zas tak hrozný." smála se Sabina.

Po obědě jsme se znovu rozešli, Terry za svým družstvem a já se Sabin jsme šli na naše místečko k počítači. Tam nás, ale čekala jedna věc. Nás stůl už tam nebyl a místo něj se postavilo takové menší podium, kde měl Pavel hrát. Zůstali jsme stát na místě a pozorovali jak se připravují všechny možné kabely a snímače. V klidu jsme pozorovali, ale po chvíli nás někdo pořádně vyděsil. Ano někdo k nám ze zadu přišel a "bafnul" na nás. „Ježíš co děláš!?" vykřikla jsem a jednu tomu člověku vlepila. Ale to mi ještě nedošlo kdo to je. „Sákra, ty máš teda ránu Dio." „Jaj! Promiň Pavle nevěděla jsem že jsi to." Sabina na mě koukala a držela se aby se nezačala smát na celé kolo, protože Pavlovi na tváři zůstal otisk mé dlaně. „Dio? Tys fakt vlepila Pavlovi!? No já se picnu!" začala se mi Sabina smát. „No a co jako?" odsekla jsem jí na oko uraženě.
„A ty promiň Pavle nepoznala jsem tě." „V pohodě nemám dělat takový kraviny." zasmál se. „Asi hledáte svůj stůl ne?" „Ano." odpověděli jsme se Sabinou současně. „Tak ten máte támhle za rohem." usmál se na nás Pavel a ulázal za roh. „Děkujem ti Pavle." poděkovala jsem mu. „A zatím ahoj." rozloučila se Sabin a šli jsme. Sedli jsme si ke stolu a začali počítat výsledky. „Ty hele Dio?" „Co je Sabi?" „Koukej kdo tu je!" „Kdo?" nechápala jsem Sabinino upozornění. Otočila jsem se a koho to nevidí!? „Adri!" „Dio!" je to moje nejmilejší sestřenka Adriana Eatnová. „To si děláš srandu Adri!? Co tu děláš?" byla jsem tak nadšená že přijela že jsem chudáka Sabču úplně přehlížela. „Zkončila nám škola o týden dřív, tak jsem za tebou na dva týdny přijela Dio." zazubila se na mě Adri. „To je úžasný že tu jsi!" byla jsem v sedmém nebi. S Adrianou se totiž vidím jen jednou ročně na táboře nebo maximálně tak přez videohovor na messu. „Jak koukám tak tu bude za chvíli docela 'mejdlo" co?" usmála se Adri. „Jo to bude, Pavel tu bude mít mini koncert." „To je super aspoň ho po pěti letech zase vidím." usmála se Adri tím svým úsměvem. „Jsem strašně ráda že ťe....." nestačila jsem doříct větu, někdo mě totiž přerušil....

Ahój! Je tu další kapitolka. Co jí to asi přerušilo?🤔😂Tahle kapitola konkrétně je pro mou milovanou sestřenku a kamarádkuAdraianna která v příběhu hraje Adri. (Takže hraješ v podstatě sama sebe Zdíšo❤ mám tě moc ráda!😍)