Small Teen

°12°

Znovu jsem se zabrala do svých myšlenek, tak aspoň že mi to zpívalo samo že si toho nikdo nevšiml. „Promiň mi ty stahy srdce, cítím jak ti buší prudce. Probuď mě až Zima zkončí, až my dva budem na konci, všech těch prázdných labiryntů vážim si tě bez komentu. Hooo, hoooo." konec. Konec písničky a konec našeho společného souznění. „Díky Dii." poděkoval mi Pavel. „Za co děkuješ Pavle?" pousmála jsem se. „Za to že jsi." řekl Pavel a dlouze se mi podíval do očí. Jeho pohled byl tak...nedá se to popsat slovy, to by jste museli zažít. Stáli jsme oba dva na místě a intenzivně si koukali do očí až do té doby než do tělocvičny nezačali chodit ostatní co se chtěli zúčastnit konkurzu a já se šla se Sabin zařadit mezy ostatní. To jsem ale neměla dělat... „Co si o sobě jako myslíš co? Vystupovat si s Pavlem!?" vyjela na mě z ničeho nic dost naštvaná Kate. „Nech ji na pakoji! Co si o sobě myslíš? Že ti to tu vše patří nebo co?!" bránila mě Sabina. „Nepleť se do toho!" vyjela na ni Mika. „Laskavě se uklidni Kyte!" štěkla jsem po ní. „Tak hele! Ty se k Pavlovi ani nepřiblížíš jasný!? Protože ho dostanu já!" co? Takže takhke to tedy je? Ono jí nejde jen o to aby vystupovala na svou koncertech, ale o to aby Pavla co já vím třeba dotáhla do postele. „Radši buď zticha Kate, nestojím o další problém." snažila jsem se to už konečně ukončit. „Protože se bojíš co Dio!?" pokračovala Kate. „Ne, ale nechci mít ještě větší ostudu než před tím." ukončila jsem naši debatu a už ji jen ignorovala.

„Takže ahoj, já jsem Pavel a vítám vás na tomhle konkurzu, dnes to bude probíhat následovně." začal promlouvat Pavel. „Nejdřív si vyberu ty co tančí, tak prosím vy co tančíte jděte na levou stranu haly a vy co na něco hrajete jděte na pravou stranu. Díky!" rozřadlili jsme se a čekali na další pokyny. Chudák Terry, tak moc si přála aby ji Pavel vybral a ona nedorazí. Asi to bude hodně vážný důvod. Stáli jsme a čekali až se začne znovu něco dít. „Dobře tedy, hudebníci si můžete sednout. A tanečníci, vám pustím pár songů a budete na ně improvizovat ať vidím co ve vás je." usmál se Pavel a podíval se do nějakého seznamu. „Budu si vás každého volat zvlášt, takže jako první půjde Allison Tielová." oznámil a pustil jí písničku Jeden Team. Takhle to šlo člověk po člověku, písnička po písničce a u každého si něco zapisoval. Dokud nepřišla na řadu Sabča. „Tak tobě Sabi, bych mohl pustit Propojeni. Co říkáš?" usmál se na ni a pustil singl. Sabča jen kývla hlavou na souhlas a začala tančit. V tanci a tenečních krocích se vůbec nevyznám, ale to co předváděla Sabina mi doslova bralo dech. Chvíli byla ve vzduchu chvíli na zemi jindy zase přikrčená. „Dobrá práce Sabino!" pochválil ji Pavel když dotančila. Sabča se jen začervenala a nic mu neodpověděla. Jako další přišla na řadu Kate. Pavel jí jen pustil Doteky a nic jí neřekl. Kyte tancovala překvapivě dost dobře, ale v hloubi duše jsem si přála aby spadla. Vím že tohle se nedělá, ale konec konců je to Kate. Po ní šla na řadu Mika, té Pavel pustil Endorfin. Taktéž tancovala dost dobře, ale v polovině jí uklouzla noha a spadla. Bylo na ní vidět že jí to dost mrzí a že se každou chvíli asi rozbrečí, tak se honem sebrala a odběhla někam pryč. Kate šla samozřemě hned za ní. „Škoda že spadla." řekl Pavel jen tak na okraj a pokračoval jako by se nic nestalo. „Teď jdou na řadu muzikanti." usmál se a podíval se mi znovu do očí. „První půjde Wendy Kielová." Wendy, která seděla vedle mě se nejistě zvedla a šla se Saxofonem kolem krku k Pavlovi. Ten jí něco řekl, ona vytáhla nějaké noty a hrála. Takto to pokračovalo až přišla jako poslední řada na mě. „A na posled poprosím Diu Monssonovou." když Pavel oznámil mé jméno, tak mi došlo že kytaru mám u něj. Do prčič! Všichni si teď už domyslí že ještě před konkurzem jsem s ním tady hrála. Zvedla jsem se a pomalu se belhala k Pavlovi. Ten mi přistrčil židli abych si mohla sednout a podal mi mou kytaru. V tu chvíli se na mě začali upínat tázavé, naštvané a vyčítavé pohledy. Jednoduše jsem to přešla a nechala to být. „Teď mi něco krásnýho zahraj Dii." pošeptal mi Pavel. „Dobře." odpověděla jsem mu a hrála. Rozhostilo se naprosté ticho. Hrála jsem totiž písničku z Titanicku a stou ozvěnou jak se rozléhal každý tón kytary, to bylo jednoduše kouzelné. „Wow! To bylo...nepopsatelný Dii." pochválil mě Pavel když dozněla poslední nota.

„Kytaru se nech u mě, ať se s ní nemusíš teď tahat, když máš tu nohu a berle." pousmál se a vzal mi kytaru. „Děkuju Pavle." věnovala jsem mu vděčný pohled a belhala se za Sabinou. „Hrála jsi vážně dobře Dio." řekla mi Sabin když jsem k ní došla. „Děkuju, já zůstavala koukat u toho jak dobře jsi tančila." pochválila jsem jí na oplátku.

„Teď prosím o chvíli strpení, za chvíli vám oznámím své rozhodnutí." řekl Pavel a šel pryč. „Prosím o pozornost!" převzala si nás paní ředitelka. „Jak jste si jistě mohli všimnout vaše spolužačka Terry dnes nedorazila" odmlčela se „není tu protože...už bohužel není mezy námi." to co právě ředitelka řekla to mi dalo slzy do očí. Koukla jsem se na Sabinu a ta na tom byla naprosto stejně. „Ne! To není pravda! Vy lžete!" zakřičela jsem na ředitelku a nevěřícně kroutila hlavou. „Bohužel je Dio. Vím jak ty a Sabina jste si byli s Terry hodně blízké." ne.. Nechci tomu věřit, nechci si to ani připustit natož slyšet že je to pravda.