Small Teen

°3°

„Tak se ptejte." pobídl táta pana doktora. „Když jsi byla v kómatu, co jsi tam viděla?" to mu mám jako říct že jsem tam mluvila s mámou a on si bude myslet že jsem naprostej cvok? To ani za nic! „No? Co jsi viděla Dio?" popohnal mě v myšlení táta. Mám jim říct že jsem viděla tunel? „Viděla jsi tam na příklad tunel, přírodu nebo někoho z rodiny kdo je už mrtvý?" skočil my pan doktor do mého vnitřního "boje". „Ano...viděla jsem tunel u kterého stála máma." odpověděla jsem na jeho všetečnou otázku. „To je naprosto skvělé!" zaradoval se pan doktor a daroval mi vřelý úsměv. „Uděláme ti ještě pár psichyckých testů a pak tě za tři dny pustíme domů " dodal doktor na konec.

„Poroučím se." rozloučil se pan doktor a zmizel v nemocniční chodbě. „Jsem rád že jsi na živu Dio. Ten čas co jsi byla v kómatu byl neúnosný." „Jsem ráda že jsem zase s tebou tati." odpověděla jsem mu s úsměvem na rtu. Položila jsem si hlavu na polštář. „Zajdu si pro něco do bufetu, zvládneš to tady sama?" „Ano zvládnu tati." táta odešel a konečně jsem chvíli sama. Aspoň můžu v klidu nad tím vším přemýšlet. Máma je na mě pišná. Jsem ráda že jsem jí mohla vidět. Aspoň jednou v životě. Byla přesně taková jak mi o ní vyprávěl táta. Milá, hodná, přátelská a prostě taková jakou jsem si ji představovala. Pomalu se mi únavou začínají klížit oči snad se mi bude zdát o mamce. „Achh... Sladký spánek." vydechla jsem s úlevou.

Je ráno a já jsem ve svém prosluněném pokoji a rozmýšlím co na sebe. Černé tílko nebo květinový overal? Hmm těžká volba. Ze zdalo na mě už volá mamka „Dio pospěš si ať se stihneš i nasnídat!" „No jo mami vždyť už jdu!" odpověděla jsem jí výmluvně a vytáhla si ze šatníku můj dnešní outfit. Bílé tílko, džínové kraťasi, červenou kostkovanou košili kolem pasu a černou čepici na hlavu a jsem ready. Rychle jsem seběhla schody a proběhla obývákem až k barovému pultu do kuchyně. „Dobré ráno mami." pozdravila jsem mamku při sedání si na židli ke stolu se snídaní. „Dobré." odvětila mi mamka mezi tím co mi chystala svačinu. „Dobré ráno rodinko!" zasmál se taťka když si přisedával ke stolu. Ke snídani jsem si vzala ořechové müssli s mlékem a džus. „Píšete dnes z něčeho Dio?" ptala se mě mamka. „Nevím, ale doufám že ne." zasmála jsem se. Když jsem dojedla a odnesla nádobí do dřezu, namířila jsem si to rovnou do koupelny abych si ještě vyčistila zuby a dodělala poslední "šminky." nikdy to s nimi nepřeháním. Stačí mi jen lehká řasenka a tmavě růžová rtěnka, abych se sebou byla spokojená. Ještě rozpustut vlasy, nasadit čepici a "hurá" do školy. Jé zas škola já se tak "těším". Vyšla jsem z koupelny a naskytl se mi ten nejkrásnější a zároveň nejodpornější pohled na světě. Rodiče se líbali. A k tomu všemu to byly " francouzáky." „Ehmmm." přerušila jsem je. „Tak ahoj odpoledne." v jejich pohledech byla otázka, "eee, co tu děláš?" jo, přesně tohle jsem si říkala i já. „Promiň Dio, táta tě odveze do školy." přerušila tu trapnou situaci mamka. „Ne nemusíte mě tam vozit. Půjdu pěšky, aspoň si vyčistím hlavu." pousmála jsem se. „Tak dobrá, ale dávej na sebe pozor. Ano Dio?" „Ano rodičové. A furt se o mě tak nebojte. Tak čau." vyšla jsem před dům. Je krásný slunešný den. Nasadila jsem si sluchátka do uší a pustila si Nádech od Pavla Callty. Vesele jsem si kráčela po chodníku a vychutnávala si písničku. Do školy jsem dorazila za deset minut. Vyndala jsem si sluchátka z uší a začala jsem si povídat s holkama. „Slyšeli jste to? Prý nás na hudebku bude mít ten kozel Hütter, když Niseelová odchází." povídá Jane. Menší ukecaná holka s blonďatými vlasy. A kozel? Jo. Panu učiteli Hütterovi říkáme kozel. Je to ten nejhorší učitel ve škole. A my ho dostanem zrovna na mou milovanou hudebku. Člověl jako on by měl od Ministerstva Školství dostat zákaz učit hudební výchovu. Za prvé nemá hudební sluch. Za druhé jeho zpěv...to se nedá k ničemu připodobnit, ale je to strašný. A za třetí ty jeho písničky co más učí jako třeba, „Máma mi dala korunu abych koupil rybu." to je to největší zlo na světě. „Co si o tom myslíš ty Dio, že nás bude učit Hütter?" zeptala se mě Ashley. V celku vysoká černovláska. „Že to bude do slova HOROR!" všechny holky se začali smát. Po škole jsem se vrátila domů, kde na mě čekali mamka s taťkou. „Máme pro tebe překvapení Dio." začal táta. „Budeš mít brášku!" oznámila mi mamka, čímž mi vyrazila dech. „Cccco? Já budu mít brášku!?" vykřikla jsem nadšeně. „Mám vás oba moc ráda."

Probudila jsem se. „Ne! To byl sen!" vyjekla jsem flustrovaně. Z hrdla se mi dral vzlikot. „Co se děje Dio?" ptal se mě starostlivě táta. „Jjá...zdál se mi sen, kde jsme byli s mámou. A byli jsme šťastní. Řekli jste mi že budu mít brášku." bylo mi do breku, ale nebrečela jsem. Na štěstí. „Šššš...to bude dobré Dio. Uvidíš." uklidňoval mě taťka. Co si budu nalhávat, nebude to dobrý... „Tati? Musím ti něco říct." „A co Dio?" „Mám tě pozdravovat...od mamky." „Co?" nechápal mě táta. „Jak to myslíš od mamky?" tak, a jde se vysvětlovat...