Small Teen

°4°

„Jak jen začít...jak jsem byla v kómatu, tak jsem tam mluvila s mamkou." táta na mě překvapeně zíral. „Povídali jsme si tam a když jsme se loučili tak mi řekla ať tě pozdravuju." tohle taťka neunesl, začal brečet. „Děkuji Dio." „Dobrý den ve spolek." á....zas pan doktor. „Mám pro tebe dobrou zprávu Dio!" „Jakou?" co by to tak mohlo být? „Vy mě pustíte domů?" ptala jsem se nadějně. „Přesně tak můžeš domů, zabal si věci a ahoj." „Děkuji, na shledanou." doktor odešel a nechal nás s tátou si zabalit. „Musím si jít zavolat, mezi tím se obleč do normálního oblečení." „Dobře tati." opáčila jsem. Táta se vzpamatoval nějak rychle, to mě dost překvapuje, že by až tak dobře skrýval city? Nechala jsem to být. Na sebe jsem si vzala bílé tričko, černé legíny a svou milovanou mikynu vínové barvy. A samozřejmě na krk jsem si nasadila trsátko, bez kterého bych to prostě nebyla já.

Táta přišel a vypadal nějak, veseleji? „Co se děje tati?" zeptala jsem se ho rychle. „Nic se nestalo, jen musíme jet honem domů." tak jsme jeli. Na recepci jsem jem odevzdali nějaké papíry. Domů jsme dojeli asi za čtvrt hodiny. „Konečně doma!" vykřikla jsem. Hned jsem popadla tašku se svými věcmi a spryntovala jsem do svého pokoje. Když jsem dorazila před pokoj, došlo mi co se všechno před těmi třemi dny stalo. Na místě kde byly dřív dveře byly jen panty. Táta musel opravdu vyrazit dveřek když se ke mě dobýval. „Hmm, no nic." řekla jsem si a vešla do pokoje. Kytara! Konečně ji mám u sebe! Hned jsem začala prsty jezdit po strunách a hrát. Dohrála jsem Titanic a všimla si ženy stojící v mých dveřích. „Kdo jste a co tu děláte?" zeptala jsem se té neznámé. Chtěla mi očividně odpovědět, ale táta jí do toho zkočil. „To jsem rád že jste se seznámili!" seznámili? On ví o koho jde? „No víš Petere ještě jsme se neseznámili." „To nevadí seznámím vás. Dio tohle je moje přítelkyně Selena Fossirenová. Seleno tohle je moje dcera Dia." on...má...přítelkyni!?!? Zůstala jsem na ní zaraženě zírat. Usmála se na mě „Tatínek mi o tobě hodně vyprávěl." úsměv jsem jí opětovala na znamení že jsem ráda, ale nejsem. On si přivede nějakou cizí ženskou o které se ani nezmíní?! „Kde máš kufry Sel?" ptal se táta té ženské sladce. Počkat...kufry!? Ne! Ona se k nám stěhuje!!? „Mám je dole miláčku." odpověděla mu tak přeslazeně až se mi protočil žaludek. „Vy u nás budete bydlet?" ptala jsem se jí po tom co jí táta šel pro kufry. „Ano, budu zlatíčko. Tatínek se ti o mě nezmínil?" zlatíčko!? To se mi snad zná ne? „Ne nezmínil se mi ani slovem." řekla jsem jí s důrazem. „Ooo, to je škoda budeme se muset více seznámit." mrkla na mě. Otočila jsem se a šla spátky do pokoje. Táta jí mezi tím nanosil kufry do ložnice.

Vůbec se mi nelíbila. Byl to ten typ ženy, které jsem z hlouby duše nenáviděla. Naškrobená bloncka s upnutými šaty a na jehlách. Novou lepší macechu si nedovedu představit.
„Máš hezký pokoj." ne, zas ona. „Děkuji"usmála jsem se. „Prý hraješ na kytaru." „Ano hraju, sama jste to viděla." „Nemusíš mi "vikat" zlato, klidně mi zatím říkej Seleno ." tuhle větu řekla až se skoro neuvěřitelnou upřímností. „No...tak jo." „Fajn, jdu připravit večeři. Co by sis dala Dio?" Páni. Ta Selena začíná být v celku v pohodě, třeba nebude zas tak špatná. „Nevím nechám to na tobě." odpověděla jsem jí s úsměvem. K večeři připravila italské špagety. Po jídle jsem umila nádobí a šla do pokoje pro pyžamo. Svlékla jsem si oblečení a vlezla do teplé sprchy. Příjemné. Voda mě obklopila a já byla naprosto blažená. Sáhla jsem po ručníku a zabalila se do něj. „Dio?" táta? Co mi asi chce? „Anoooo!!? Sakra! Jau!" vypískla jsem když mé tělo dopadlo na kachličky. „Co se stalo? Jsi v pořádku?" ptala se Selena když s tátou v běhli do koupelny. „Jo,jo jsem v pohodě. Jen jsem se sklouzla nic víc." „Ukaž. Hmm to je ošklivé. Můžes s ní hýbat?" „Sss. Ne nejde to, je to hrozná bolest." zasičela jsem. „Zítra s tebou zajedu na chyrurgii." Chýru ne! Sice nemůžu s nohou ani hnout, ale nechci dostat berle a sádru. „To není nutný tati. Dám si na to kostival." pousmála jsem se na znamení že jsem v pohodě. Táta mi to očividně moc nezbaštil. „Ani nápad. Zítra nejdeš do školy zavezu tě na chyrurgii a hotovo." řekl mi s důrazem, tak jsem už neodmlouvala a dobelhala se do pokoje. Lehla jsem si na postel a rozhodla se zavolat svě nej kamarádce Sabině Call. Sabina je velice krásná, hubená a talentovaná zrzka. Vždy mi perfektně zvedne náladu. Je to vlastně taková moje "studna" vždycky se jí se vším svěřím....

Telefonát se Sabinou:
„Čau Sabi, představ si co se stalo!?"
„Čau Dio co se stalo?! Povídej!"
„Táta má novou přítelkyni!"
„Co?! To není pravda!"
„Bohužel je."
„Chudáčku...."
„A na víc je to taková ta "Barbie", strašný."
„To jo, co budem dělat?"
„To nevím, ale není zas tak strašná...zatím."
„No ale stejně..."
„Já vím žádná výhra."
„Hele tak si jí zkus proklepnout."
„A jak prosím tebe?"
„No já nevím třeba jí zkus nějak vytáhnout třeba vařič a další naschvály."
„Ok něco na ni zkusím." zasmáli jsme se se Sabinou zlověstně.
„No a tohle ještě není konec Sabi!"
„Poclouchám."
„ Asi mám zlomenou nohu, tak zítra nejdu do školy."
„Pro boha co jsi dělala ty střívko?"
„Byla jsem v koupelně, táta na mě zavolal já se lekla a uklouzla jsem na mokré podlaze."
„Jau! To musí strašně bolet."
„Taky že bolí..."
„Hele musím končit, volá mě máma. Tak čau Dio budu ti držet pěsti abys s tou nohou nic vážného neměla."
„Děkuju moc Sabí. Ahoj."

Vypla jsem telefon. Bylo asi 10 večer, tak jsem se rozhodla se na zítřek aspoň trochu vyspat. Nešlo mi usnout, pořád jsem se musela převalovat a ke všemu ta noha bolela jako čert! Ráno jsem se divila že jsem tu noc vůbec nějakým způsobem přežila. Nasnídala jsem se a vzhůru směr chyrurgie. Selena zůstala doma, nechtělo se jí totiž už v 5 hodin ráno vstávat. Prostě "bárbie" z cukru uchechtla jsem se sama pro sebe.

Ahoj lidičky! Moc se omlouvám za velmi dlooouhou neaktivitu.🙏 ale za to tu máte další díl.😝

Tato kapitola je věnována ZrzkaLucy která je vážně moc skvělá❤. V příběhu znázorňuje Sabču.😊 (Snad se ti tvá postava líbí Lucy!😅 neboj už brzy tam budeš víc)😎