Small Teen

°7°

...v tom přijelo nám třem velmi známé auto. Pavlovo. Vystoupil z něj a díval se přímo na nás. „Co budem dělat?" špitla jsem nenápadně směrem k holkám. Pavel na jednou vykročil naším směrem. Zastavil se před námi a pečlivě si každou z nás změřil pohledem. „Ahoj holky, nevíte kde bych našel vaši ředitelku?" usmál se na nás. „Je ve škole." vychrlili jsme. „Tak díky, a...jak se jmenujete?" čekali jsme která začně mluvit. Na konec se toho ujala Sabina „Tohle je Terry, Dia a já jsem Sabina." wow, řekla to v celku s klidem na to že po Pavlovi tak strašně šílí. „Dobře, doufám že tu dnes budete, rád bych se s váma seznámil." on se chce seznámit? Co že? „Jo jasně." usmála jsem se na něj na oplátku. „Je mi líto, ale už budu muset holky. Mějte se, tak odpoledne nebo přez den. Budu tu totiž celý den s váma děckama." „To je super, tak teda ahoj Pavle." rozešli jsme se. Pavel za ředitelkou, Terry za ostatními co mezi naším rozhovorem přišli, aby se zařadila do své skupiny. Jen já a Sabča jsme zůstali spolu. "Ne! Koukej kdo k nám jde " upozornila mě Sabina. Opravdu, bylo na co. Šli k nám totiž ty dvě největší čůzy z celé školy, Kate a Mika. „Tak co? Vy dvě trapky zas nebudete cvičit protože máte "auí" co?" smála se nám Kate a Mika jen přitakala. „Zklapni Kate, ať ti nespadnou vycpávky co máš "nahečmaný" v podprsense." utřela jsem ji. „Co si to dovoluješ ty, ty, ty...COURO! Tady urážet Kate!" řvala po mě Mika. Je to její přisluhovačka a ke všemu jsou obě i stejně "vymitý" jak vtipný a zároveň smutný. Uchechtla jsem se sama pro sebe. „Dovoluju si milá Miko jen to co můžu a chci." cítila jsem jak mě Kate pořád zlověstně propaluje pohledem. „No nic. Stejně vás dvě trapky zítra Pavel nevybere aby jste s ním vystupovali. Protože vybere mě a Miku. Jo a vlastně jsem zapomněla na tu vaši třetí tu Terry." smála se Mika s Kate. „No když myslíš Kate. Ale každej máme šanci tak si to laskavě uvědom blbko!" začali jsme se s Kate hádat. Mika a Sabča jen koukali a snažili se nás přimět přestat, protože už se začínali otáčet jak spolužáci tak učitelé. „Já si to uvědomuju ty náno! Jenže ty seš tak blbá a nešikovná jak poleno na to aby tě někdo vybral na něco tak velkýho jako je koncer a ještě ke všemu Pavlův!" „Ohó! Nezačínej si hrát na chytrou Kate, stejně tady každej ví že jsi tupá jak bambus!" „Cos to řekla!?" vrhla se na mě Kate. Odhodila jsem berle a už jsme byli v prachu na zemi a rvali se jako malí kluci. A to jsme dvě patnáctileté holky. „Okamžitě přestaňte! Monssonová! Rodrigesová!" řvala na nás učitelka abychom přestali. „Čůzo jedna!" „Krávo!" „Cos to řekla ty štětko!?" nadávali jsme si s Kate až nás učitelé od sebe museli odtrhnout jinak by jsme se asi pozabíjeli.
„O-K-A-M-Ž-I-T-Ě do ředitelny obě!" no super, takže hnedka druhý den co přijdu do školy tak mám malér. To se Selena zblázní.

„Co to jako mělo znamenat holky?" „Co jako?" ptala se Kate drze. „Prosím Kate?" „Říkám co je vám po tom, jen jsme si vyřizovali účty." zůstávala jsem jen koukat na to jak si Kate nedělá vůbec nic z toho že učitelka je fakt nas....a ona si z ní ještě dělá srandu. Je vážně tupá jak bambus. Smála jsem se v duchu. „Tak tohle si ke mě dovolovat nebudeš Kate! Dej mi žákovskou kníža a řekni mamince aby se laskavě dostavila ke mě do ředitelny. Rozpálila se řekditelka. „A co mi k tomu řekneš ty Dio?" koukla se na mě přísně „Že jsme udělalai pěknou pitomost..." ospověděla jsem zpytovně, abychom už mohli jít. „A?" „Už se to nestane..." „Tak, tohle jsem chtěla slyšet. Můžete jít. Po tom jsme mohli jít zase po svém. Dost mě udivilo že nás neseřvala o něco víc, když před tím byla tak rozčilená.

Venku na mě už netrpělivě čekala Terry se Sabinou. „Tak co? Jak jsi dopadla? Potrestala tu čůzu nějak?" chrlili jednu otázku za druhou. „No jen řekla co jsme to jako dělali. A Kate na ni byla drzá, tak si vzala její žákovskou a pozvala si její matku do školy. Pak nás pustila." „Co? A já si myslela že jí dá třeba nějaké práce na školní zahradě aby si užila "Čochtana*" a ono nic. Škodá." smála se Terry. „No jo to by bala sranda kdyby musela ty svoje nehtíky ponořit do hlíny." chachtali jsme se všechny tři. „Hele holky už musím tak se pak o pauze uvidíme ok?" loučila se Terry protože už pomalu začínalo zahájení školního sportovního dnu. Po zahájení a následnýho poděkováni Pavlovi že dorazil a že tu dnes bude, se skupiny rozutekly na stanoviště. Bylo jich tu celkem šest. Skok daleký, leh-sedy, hod míčkem, trojskok, hod medicimbalem a skákaní přez švihadlo. Se Sabčou jsme dostsli za úkol u počíteče počítat body jednotlivých dvojic. Nebylo to nic náročného, hlavně že jsme byli uprostřed dění. „Ty Dio?" „Copak Sabi?" „Myslíš že sem za náma Pavel přijde?" „Určo jo, vždyť říkal že by se s náma chtěl ještě vidět." pousmála jsem se na Sabin. A opravdu. Po chvíli za námi přišel.

„Čau holky!" pozdravil nás Pavel a přisedl si. „Ahoj Pavle!" odpověděli jsme mu na ráz. „Proč necvičíte? U tebe je mi to jasný Dio ty máš zlomenou nohu, ale co ty Sabi?" Sabča se začervenala „Mám problém se zády, tím pádem nemůžu běhat." „Aha to je dost blbý." „To je. Tak aspoň že můžu aspoň tančit." Pavel se zatvářil dost udiveně. „Ty tancuješ? To je skvělý! Zítra bych tě třeba mohl vybrat, když budeš dobrá..." „To bych moc ráda Pavle." Sabina už byla naprosto červená až za ušima a já se tomu musela smát. Než mě Pavel taky oslovil. „A co ty Dio? Taky tancuješ?" „Já? Ne netancuju, ale za to hraju na kytaru a zpívám." „Fakt?" šáhl po kytaře vytáhl ji s pouzdra a podal mi ji. „Na zkus něco zahrát." usmíval se na mě Pavel od ucha k uchu. Vzala jsem ji do ruky. Byla to opravdová krása. Černě žíhaná kytara s bílými pruhy na hranách. Prostě sen. „Na tvou kytaru? Dobře, něco zkusím..." párkrát jsem přejela prsty po strunách abych zjistila jaký má "hlas". „Nemáš kapodastr?" zeptala jsem se Pavla. „Jo jasně že mám. Co to bude za písničku?" „Uvidíš." uchechtla jsem se na něj. Nasadila jsem kapodastr na třetí pražec a začala hrát Pavlovo Never forget. Dohrála jsem a všimla si že Pavel na mě zůstal udiveně zírat.

Ahoj všichni! Omlouvám se že dlouho nebyla žádna kapitola, ale blíží se konec š.roku tak jsem si potřebovala dát na chvíli pauzu.

Tato kapitola je věnována holkám ze stránky AndalusiaOra které jsou v příběhu pod názvem Kate a Mika. (Sorrka holky že jsem z vás udělala mrchy, ale hodilo se mi to😂)

*Čochtan
Je to náš učitel na Pěstitelky. A protože se hrabe, čochtá v hlíně tak mu ve škole říkáme čochtan😂.