Small Teen

°15°

„Už budu muset jet Dii. Rád jsem se o tobě něco dozvěděl. Příští týden ti zavolám kvůli koncertu. Měj se." rozloučil se Pavel. „Ahoj." odpověděla jsem a dovedla ho ke dveřím. Pořád byl nějaký zamyšlený a jako bez duše. Nastoupil do svého bílého terenního BMW. A odjel jako namydlený blesk. „Co děláš u těch dveří!?" zaburácela na mě Selena přísně až jsem skoro nadskočila. „Nic!" odpověděla jsem nevrle. "Mohla bych zavolat Terry a Sabče" pomyslela jsem si. Ne Terry je mrtvá... Všechno se ve mě pohlo. Do očí se mi hrnuly slzy, měla jsem pocit že se zbortí svět. Moje kamarádka je mrtvá, táta má doma megeru a ke všemu znova zkolabuju? Proč se mi tak posí*á život!? Žiletka...ta by mi mohla pomoct. Sabča se sice asi před rokem řezala a já ji přemlouvala a říkala že je to špatný, ale teď chápu proč to dělala. Šla jsem do koupelny a vytáhla žiletku. Hlavou se mi promítalo tisíce myšlenek. První zářez v životě. Sykla jsem bolestí. Nebyl moc hluboký, ale ani povrchový. Druhý zářez, třetí...docela to ulevuje, přakvapivě. „Dio? Jsi tam?" volala na mě Adri. „Jo jsem. Za chvíli budu u tebe." odpověděla jsem jí a otřela žiletku. Schovala jsem si ji do kapesníku a strčila do kapsy. Ne! Já si nevzala žádnou mikinu a nic abych zakryla ty řezance! Já jsem ale blbá. Budu to muset nějak rychle přeskákat. Kéž bych neměla tu blbou sádru! Odemkla jsem dveře a spěchala do pokoje.

Ještě že Adri zůstala dole, nechci aby věděla co jsem dělala v koupelně. Hodila jsem na sebe dlouhou černou mikinu a mohla jsem být v klidu. Seskákala jsem dolů po schodech a šla za Adri. „Co jsi potřebovala Adri?" přišla jsem za ní. „Jen jestli se nechceš jít dívat na Divergenci " ptala se Adri s jiskřičkami v očích. Ona ten film, seriál ani pořádně nevím co to je vážně miluje. „Jo tak můžem." odpověděla jsem předstíraným nadšením. Myslela jsem si že s depresí bude o dost lehčí předstírat nadšení a dobrou náladu, očividně tomu tak není. „Tak si aspoň uděláme nějaký jídlo, když budem na hoře koukat?" pokračovala Adri nadšeně. Jak někdo může mít pořád tak dobrou náladu? „Jo tak můžem..." překonala jsem se a na tváři se mi vykouzlil falešný úsměv. „Dobře. Co takhle tousty a zelenina?" navrhla Adri. „Tak jo to bude super. Dáme se do toho?" spolupracovala jsem s Adri. Dali jsme se do "vaření". Nakrájeli jsme zeleninu, připravili chleba na tousty a docela si užívali. Pustili jsme si k tomu několik Pavlových písniček. První hrála Zrzka. „Stávám ráno v hlavě ji pořád mám, doufám že ji zase jednou potkám... Notak Dio! Zpívej." smála se Adri vesele od ucha k uchu. Začala jsem se sní smát taky. Akorát že tentokrát to bylo doopravdy. Škoda že ani neví jak jsem jí vděčná, že mě skoro vytáhla z deprese. Do prkýnka! Z ruky mi pomalu začínala téct krůpěj krve. Jsem asi vážně úplně blbá.„Jdu na záchod. Za chvilku jsem tu." omluvila jsem se a spěchala k lékárničce. Vyndala jsem obinadlo a ovázala si zakrvácené zápěstí. Vše jsem uklidila a byl klid. Když jsem přišla zpět do kuchyně tak hrála písnička Depka. To už jsem se neudržela a zpívala s Adri. „Je to jen depka, která zas uteče. Chce to jen spánek kterej radost přinese." zpívali jsme a nevíslovně si to užívali. Dokonce jsem i vypustila z hlavy Terry. Což mi hrozně ulevilo. „Konečně máme hotovo!" výskla Adri na celý dům. „Co tu řveš!?" zpustila Selena na chudáka Adri. „Nechji Seleno! Nemáš na Adri co pořvávat!" odpověděla jsem Seleně podrážděně. Adri se na mě jen usmála a bouchly jsme obě smíchy. Vzali jsme si všechno jídlo na horu a vyskládali ho na postel až jsme si skoro neměli kam sednout jak byla postel přeplněná. Zatáhla jsem žaluzie a Adri mezi tím nastartovala notebook a našla nějaký díl Divergence.

Za tím u Sabiny doma. (Pohled Sabči)
Stojím před zrcadlem a v ruce žiletku. Znovu. Asi téměř po roce přibyde na mém zápěstí další zářez. Co mám taky jiného dělat, když mi nic jiného nepomáhá.... Pomalu jsem žiletkou jela po mém zápěstí. Myslela jsem jen na svůj zas*anej život a na tu stále se zvěčující říčku krve. Před očima se mi začínají dělat mžitky. Nesmím se zhroutit nesmím! Honem jsem vytáhla z kapsy mobil a vytočila Diu.

D: „Ahoj Sabi co potřebuješ?"
S: „Musíš přijet, zned!"
D: „Pane bože co se stalo!? Ty ses zase řezala?"
S: „Jo. Je mi blbě a nikdo není doma, prosím Dio přijeď."
D: „Dobře hned jsem tam. Hlavně vydrž Sabi a sedni si ať nespadneš!"
S: „Pokusím se."

Zavěsila jsem a hledala něco na co bych si mohla sednout než přijde Dia. Hlava mi třeští jako pominutá. Sedla jsem si na vanu a čekala na Diu. Připadalo mi to jako celá věčnost a Dia nikde. Snažila jsem se zastavit krvácení sama, ale marně. Už si i začínám říkat jestli se na mě nevykašlala. Být na jejím místě a mít takovou kamarádku jako jsem já, taky bych se na ni vyprdla. „Sabi?! Kde jsi?" volala ode dveří Dia. „Na hoře v koupelně....." zavřely se mi oči. Jen jsem seděla a soustředila se na to abych nespadla. „Vše bude v pohodě neboj. Jsem tu. " mluvila Dia uklidňujícím hlasem. Vzala mou ruku, opatrně ji otřela, očistila od krve a postříkala nezinfekcí. Ovázala mi ruku a pořád mě uklidňovala že to bude dobrý. „Proč se pro boha znovu řežeš? Už rok jsi to nedělala a teď znova!? Proč?" vyptávala se starostlivě. „Terry..." vydechla jsem smutně. A spustily se mi slzy. Vzala jsem Diu za ruku a ona vykřikla. „Co se děje Dio?" zeptala jsem se zaraženě. „Nic." řekla Dia stroze a už nevěnovala tomu co se právě stalo pozornost. Na rozdíl ode mě. „Co máš na té ruce Dio?" zvýšila jsem na ni hlas. „Nic, neřeš to. Teď jsem tu kvůli tobě." usmála se Dia. Tak nějak jsem tušila že mi lže. Chytla jsem jí za ruku a vytáhla rukáv na horu „Co to jako je?" ptala jsem se s údivem. O kolo zápěstí měla obvaz stejně jako já. „Ty ses řezala!? To nesmíš, nebudeš si takhle ubližovat!" vyčinila jsem jí. Ano. Já sice namám moc co říkat, ale moje kamarádka si tohle dělat nebude. Nechci aby měla život jako já. „Klid Sabi. Jsou to jen tři zářezy, taky kvůli Terry....a té megeře u nás doma." řekla Dia sklíčeně.

Už jsme to nijal neřešili. Očividně jsme na to ani jedna neměla dostatek sil. Dia se mnou zůstala ještě doma až do příjezdu mé mamky. Té jsme samozřejmě řekli že jsme se tu učili. Kdyby se má matka dověděla že jsem se řezala tal by byl asi "segecmazec". „Tak ahoj Dio." ločili jsme se. „Ahoj Sabi, tak zítra?" zašklebila se na mě Dia vesele. „Jo určitě a pak konečně dva měsíce prázdnin!" radovala jsem se. „Jo. A ještě za týden koncert s Pavlem! " poskočila Dia. Loučili jsme se asi půl hodiny než šla Dia domů. Chudák, s tou sádrou se jí moc dobře nešlo.