Čekám tu už skoro 20 minut a on pořád nikde. Moje jídlo už je studené jako psí čumák a já jen přemítám jak se s Pavlem usmířit. „Promiň že to tak trvalo" vešel Pavel s omluvou do místnosti. Sedl si zpátky na své místo a ustavičně se mi díval do očí. „Miluju tě..." vyšlo mu z úst jednoduše jako pára v zimě. „Já tebe" zvlášní, tak jednoduchá slůvka a dokážou člověku vehnat slzy do očí. Lehce mi položil svou svou dlaň na můj krk a přitáhl si mě do sladkého polibku. Během třiceti minut jsme se stihli už dvakrát líbat, docela slušný skóre. Pak jsme si dobrou chvíli povídali o všech možných kravinách a smáli se jak malý děti. Ale pak Pavel přitvrdil.„A... Je mi to trochu trapný, ale" odmlčel se a v místnosti se rozeznělo ohlušující ticho. „Jak to jde s tvojí léčbou? " podíval se mi pronikavě do očí a sám si hledal odpověď. „No....abych řekla pravdu.... Upřímně řečeno nevím. Je mi tak nějak pořád stejně." „Aha. A... Ale ještě jsi neomdlela ne? Aspoň tady je nějaký zlepšení ne?" byl rostomilý, když se snažil hledat aspoň kapku světla v temnotě. „Jo to sice jo, ale je to těžký..." „Co je těžký?" chytil mě opatrně za ruku. „Sakra já nevím, ta myšlenka že umřu je hrozná, pak to že mi je skoro 24/7 blbě a na zvracení a ještě to jak tu pozoruji ostatní co třeba už vědí že odejdou ať už z tohohle světa nebo domů!" „Cháputě..." to si jako vážně dělá srandu?! „Ne! To teda nechápeš! Ani trochu si nedokážeš přectavit jaký to je probudit se a nevědět jestli se probudíš i další ráno! " páni tak tohle si Pavel nezaslouží, akorát si na něm vybíjím svůj vztek a pocity co se ve mě hromadí. „Promiň musím si odskočit, kde tady je záchod?" usmál se vesele Pavel, jako bych ho právě teď neseřvala. „Jdi na chodbu, zahni doleva a pak pořád rovně."„Díky. " znovu odešel. Po chvíli mu zavibroval telefon co si tu nechal. Nedalo mi to a sáhla jsem po něm. Měl tam zprávu;
Maruška❤️:
Ahoj Pavlíku😋, kdy se vrátíš? Už se na tebe večer těším. Pa Brouku😘
Mám pocit že mě klepne. „Tak Maruška..." sice teď můžu působit jako hrozná citlivka, ale vy by jste nebrečeli kdyby vám někdo tvrdil že vás miluje a pak tohle?! „Copak Dii?" „Tak Maruška jo?!" hodila jsem po něm ten zatrolenej mobil. „Dii počkej, já ti to vysvětlim." „Ne! Vypadni! Jdi si za tou svojí Maruškou! Už tě nechci nikdy vidět!" Ha*zl jeden. Říká mi jak mě miluje a on místo toho je s jinou! „Je vše v pořádku Dio?" vešla starostlivě Lucy po tom co slyšela křik. Do Pavla v mžiku vběhl adrenalin stejně jako mě a jakmile spatřil Lucy... „Vypadni čůzo!" zakřičel až se okenní tabulky zachvěly. „Tak já jsem čůza!?" dopálila se Lucy a střelil mu takovou facku až málem chytil druhou o stěnu. Pavel tam zůstal na Lucy udiveně zírat, jako opařený. „OKAMŽITĚ odejděte!!! " zakončila to celé Lucy a Pavel ikdyž nerad, zmizel.
Pohled Pavla :
AU! To byla šlupa. Sice jsem si ji zasloužil, ale i tak? Musím napsat Marii, nebo radši ne...
O tři týdny později: (teď už zase pohled Dii)
Po tom nepříjemnému incidentu za mnou přišel pan Dr. Müller a řekl že teď jsem na tom dost dobře, tak bych mohla na týden domů. Asi za hodinu pro mě přijel taťka a mohli jsme jet, jelikož jsem si i mezi tím stihla sbalit. Spadl mi balvan že srdce že můžu z nemocnice aspoň na chvíli výpadnout.
Ahoj lidičky! Tak jak se líbí? Jinak tohle je jeden z cca 2 až 3 konečných dílů. Tak budu ráda za komentář či hlas😋.
Lenni😘
ČTEŠ
Small Teen
ספרות נוערDia je hudebně nadaná dívka jenže si nevěří že by mohla být opravdu dobrá. Víc toho asi sem psát nebudu ať příběh není tak moc průhledný.Můžu jen prozradit že hlavní hrdinka se jmenuje Dia Monssonová a žije jen s otcem, jelikož její matka zemřela na...
