Small Teen

°11°

Dojeli jsme domů a já byla jako tělo bez duše. Pořád jsem musela myslet na Pavla, na tu pusu,na vystoupení, na nabídku spolupráce a na to všechno co se dnes stalo. Plácla jsem sebou do postele a nechtěla s nikým mluvit. „Dio? Otevři prosím, to jsem já Adri, chci ti jen pomoct." „Nech mě být! Jdi pryč!" zakřičela jsem na ni zcela bezdůvodně. Chtěla mi jen pomoct nic víc. Možná by mi pomohlo si o tom s někým promluvit. Otevřela jsem a Adri vešla dovnitř. „Promiň že jsem na tebe byla hnusná, nezasloužíš si to Adri." omluvila jsem se jí. „V pohodě, jsi jen přetížená." usmála se na mě Adri láskyplně. „Děkuju že jsi tu pro mě Adri nevím co bych si počala." „Šššš to bude dobrý Dio uvidíš jen mi řekni, co se stalo ano?" utěšovala mě Adri. „Dobře, jsem z toho všeho tak zmatená, nejdřív to vystoupení, po tom ta pusa a nabídka. Jsem z toho vedle." „To bude určitě dobrý, vyspíš se a zítra to bude v pohodě." usmála se Adri. „Holky! Večeře!" volá nás táta na večeři. „Už jdeme!" odpověděla Adri. „Tak pojď půjdem." „Tak jo."

U večeře bylo vše jako jindy. Až na to že se na mě Selena pořád tak divně dívala. „Co se děje Seleno?" zeptala jsem se jí po chvíli. „Nic. Jen mě udivuje proč si ten Celta vybral zrovna tebe. Co na tobě vidí?" „Seleno prosím tě." uklidňoval ji táta. „Tak za prvé, je to Callta. A za druhé, vybral si mě protože ve mě vidí talent?" odsekla jsem jí kysele. „Se nemusíš hned rozčilovat broučku. Jen se ptám." snažila se mě shodit Selena. „Neříkej mi laskavě broučku!" zakřičela jsem na Selenu naštvaně. „No dobře, dobře jak chceš Dio." řekla a odešla od stolu do ložnice. „Co to mělo znamenat Dio?" ptal se mě vyčítavě táta. „Tati ty to nevidíš? Nepřeje mi úspěch. Už před tím před Pavlem se chovala jako naprostá blbka!" vysvětlila jsem tátovi. „Dio! Tohle si k Seleně dovolovat nebudeš." pokáral mě táta. „Nic, tohle teď necháme být. Musíme probrat to tvoje vystupování s panem Calltou. Ty by jsi chtěla?" „Ani nevíš jak moc tati." odpověděla jsem nadějně. „Hodně jsem o tom uvažoval, mluvil jsem o tom i se Selenou. Té se to ani trochu nelíbí a neschvaluje to. Ale já ti to povolím. Když ti to nebude tak moc zasahovat do školy a jestli se ti tím splní sen, tak souhlasím a budu tě podporovat." usmál se na mě taťka vroucně. „Děkuju! Ani nevíš jak moc by se mi ten sen splnil! Děkuju jsi nejlepší tati!" objala jsem tátu a pořádně ho zmáčkla. „Jo,jo,jo. Teď už jděte spát, zítra je ten konkurz. Musíš se pořádně vyspat Dio, ikdyž už máš místo jisté." „Jo jasně dobrou!" dala jsem tátovi pusu na čelo a šla do pokoje pro pyžamo.

„To je skvělý! Táta mi to svolil!" chrlila jsem nadšeně na Adri. „No vidíš! Já ti říkala že to bude dobrý. " objala mě Adri. Umyli jsme se a přichystali na spaní. Ale stejně jsme ještě tak do půl jedenácté "kecaly". „Vstávej Dio. Musíš do školy." budil mě taťka. „Jo už jdu." kupodivu jsem z postele hnes vystřelila jako namydlený blesk. Až takhle jsem se těšila! Vyčistila jsem si zuby, umyla obličej a ocitla jsem se znovu před svým každodenním dilematem. Co na sebe. „Pospěš si Dio!" popoháněl mě taťka, protože spěchal do práce. „Už jdu!" odpověděla jsem a začala vybírat svůj dnešní outfit. Tmavě modré tričko bez potisku, krátké světle modré džínové kraťasy a na krk mé obvyklé žluté trsátko. Ještě jsem si rozčesala vlasy a udělala si z nich drdol. Ještě vzala kytaru a batoh a byla jsem připravená. Doběhla jsem k autu a jelo se. S Adri jsem se ani nerozloučila protože ještě spala.

„Tak ahoj tati. Pak ti zavolám." rozloučila jsem se s tátou když jsme dojeli na místo a "vyběhla" s berlemi a s kytarou na zádech z auta. Před školou už na mě čekala  Sabina. „Ahoj Sabi kde je Terry? A už je tu i Pavel? " zeptala jsem se hned na začátek. „Ano je a ptal se po tobě. A Terry tu ještě není a ani nevím kde se zdržela." „Tak třeba jí ujel autobus nebo tak. A co řílal Pavel?" udivila jsem se nad novou informací. „Jen jestli jsi už tady nic jiného."odpověděla mi Sabča. „Hele tak už pojď ať tam jsme mezi prvními Terry nás určitě dožene." spěchala  Sabina neustále. „No jo, vždyť už jdu." smála jsme se. Když jsme dorazili do tělocvičny kde měl probíhat konkurz tak tam ještě nikdo nebyl, nikdo krom Pavla, který něco zrovna hrál na kytaru. „Ahoj Pavle! Promiň že tě rušíme." pozdravila jsem. „Ne vůbec nerušíte. Ahoj Dii, už jsem se na tebe těšil." pousmál se na mě. „Já taky Pavle." mrkla jsem. Na Sabče bylo docela vidět že žárlí, prostě  se jí  nešlo neuchechtnou. „Nezahrajem si spolu něco než přijdou ostatní?" zeptal se Pavel s radostí v hlase. „Jo jasně můžem." začala jsem vyndávat kytaru abychom teda mohli hrát. Jenže jak jsem pořád měla ty spropadené berle a nohu v sádře, tak jsem měla co dělat abych každou chvíli nespadla. „Co dáme jako první Pavle?" zeptala jsem se nadšeně, když se mi konečně povedlo vyndat kytaru z "futrálu". „No...nechám to na tobě Dii. Jo a jestě jsem zapomněl zeptat jestli teda můžeš do kapely." mám ho trochu potrápit nebo mu to říct na rovinu? Hmm těžké rozhodování. Ale tak co, ulehčím mu to. „Jo táta mi to dovolil!" vypískla jsem radostně. „To je úžasný Dii!" vykřikl Pavel a chytil mě okolo pasu a já raď ši odhodila berle aby jimi nedostal ránu. Zvedl mě a dal mi další polibek. Ale tentokrát jsem už spolupracovala ani nevím proč. Takhle jsme se chvíli líbali až nás někdo vyrušil a jako na potvoru to byla ta nejmíň vhodná osoba, paní ředitelka. „Ehhhm, myslím že na toto tu není zrovna prostor pane Callto." odkašlala si. „Omlouvám se." řekl Pavel rozpačitě. A už to nijak neřesil. Tak jdeme si teda něco přehrát Dii?" zeptal se mě Pavel aby prolomil ticho. „Určitě, tak třeba Tak promiň?" navrhla jsem. „Tak jo, ale vem si židli, takhke s berlemi by jsi hodně rychle spadla" usmál se Pavel a podal mi židli. Zpívali jsme oba na jednou, nebudu vám lhát, hrozně se mi to líbilo. Tak promiň je kouzelná písnička, patří mezi mé oblíbené. Už jsme se blížili ke druhé sloce, když mi to všechno došlo. To co jsem včera cítila nebyla zmatenost, ale byl to mnohem, mnohem hezčí cit. Byla to láska k Pavlovi....

Love is forever,❤ ano a hlavně ta pravá. Co říkáte na Diiny city? U příští části ahoooj!😊