Small Teen

°13°

Pohled Sabiny
Stála jsem vedle Dii a byla na tom úplně stejně jako ona. Měla jsem slzy v očích. Nechtělo se mi tomu uvěřit. Posledních několik málo dní bylo sice hodně šílených, ale tohle? Smrt? Dia se na mě dívala a tvářila se že se asi hodně rychle zhroutí. „Jsi v pohodě Dio?" zeptala jsem se jí abych se ujistila že se vážně nezhroutí. „Jo...jsem...v pohodě...v rámci možností." odpověděla mi kouskovaně. Nevěděla jsem jestli začít brečet, křičet na celý svět nebo utéct někam daleko od tud. Chvíli jsme tam potichu stáli až konečně přišel Pavel, aby nám oznámil koho si vybral. „Ještě na začátek bych vám Sabčo a Dii chtěl vyjádřit upřímnou soustrast." řekl soucitně Pavel a každé z nás věnoval přímý pohled do očí. „Teď už kdo bude a nebude vystupovat. Musím říct že všichni jste byli fakt dobrý a u rozhodování jsem se dost zapotil." zasmál se „Celkově jsem vybral 10 lidí. Čtyři tanečníky a šest muzikantů." když to Pavel dořekl, tak mi srdce zaplesalo vzrušením. Adrenalin ve mě stoupal a nedal se zastavit. „Vybral jsem z tanečníků, Kate Rodrigesovou,..." co? On vybral tu největší krávu na škole a celým světě!? To budu hodně dlouho rozdýchávat! „A na závěr Sabinu Call." Omfp! To není možný jsem tam jsem tam!!! Vyšla jsem z hloučku čekajících a vystřelila jsem k Pavlovi. „Děkuju Pavle." vykřikla jsem a radostí mu skočila kolem krku. Trochu jsem se vzpamatovala a šla k ostatním vybraným tanečníkům. Ani jsem si nevšimla že mezi tím jak jsem lítala mezi svými myšlenkami, že vybral přede mnou další dvě holky. Nějakou Hanu a Jane. „Teď přistupuju k hudebníkům. Tam jsem si vybral, Sama Goila, Fionu Scottovou, Marka Archio, Alexis Hanksovou, Violet Smithovou a Diu Monssonovou." divné Pavel ji vybral a ona ani ne vyletí z kůže radostí? To u ní není zrovna normální...kéž bych mohla stát vedle ní a pomoct jí. Nespuštěla jsem z Dii oči. Protože mi přišlo že se začíná nějak motat.

Pohled Dii
Pavel oznámil mé jméno, ale já byla tak zdrcená Terryinou smrtí že jsem se na nic nezmohla. Pavel na mě udělal gesto abych šla k němu. Zvedla jsem se a v ten moment se mi znovu zatočila hlava jako tenkrát doma. Znovu jsem se odporoučela k matičce zemi. Nedokázala jsem se ani pohnout. Dokázala jsem jen vnímat co se okolo děje. Pavel ke mě přiskočil a kříčel na mě „Notak Dii prober se, prosím nechci o tebe přijít!" krásné, kdybych se mohla hnout a odpovědět mu, řekla bych Pavlovi to samé. Nic...už zase jen tma. Jsem sama. Proč se mi tohle znovu děje? A proč já? Za jakým účelem se mi tohle všechno děje?
„No šikovná Dia, už se probírá!" křičela školní zdravotnice. Otevřela jsem oči a nade mnou stál vyděšený Pavel a Sabina. Dokázala jsem ze sebe vypravit jen slabé „Co se mi stalo?" „Zkolabovala jsi, měla jsi v sobě málo tekutin." odpověděla mi zdravotnice. „Teď si odpočiň, zítra máte vysvědšení." usmál se na mě Pavel. „Co? Už zítra?" zeptala jsem se nevěřícně. „Ano zítra a pak o týden později je první koncert." odpověděla  Sabča. „Odpočiň si Dio, za chvíli je tu tvůj otec." „Dobře. Ale už se ví jak Terry..." odmlčela jsem se „...jak zemřela?" ptala jsem se s brekem. „Ani ví. Spěchala na dnešní konkurz. Přecházela silnici a nějaký magor ji smetl! Byla na místě mrtvá!" křičela ubrečená Sabina. „To už by stačilo." vložila se do rozhovoru zdravotnice. „Měla by sis odpočinout. Aby jsi nabrala sílu." „D...dobře." odpověděla jsem zdravotnici zdrceně z toho jak Terry umřela a znovu jsem usnula.

Probrala jsem se až doma ve své posteli. „Adri? Co dělám doma?" ptala jsem se zmateně. „Tvůj taťka tě před hodinou přivezl domů. Měl o tebe strach." strach...nepotřebuju aby se o mě někdo bál, na tož někdo z mých blízkých. „Ahoj Dio, konečně jsi se brobrala." pozdravil táta a obejmul mě. „Ahoj tati." odpověděla jsem mu a byla šťastná že ho mám u sebe. „My už s Adri půjdeme, aby jsis mohla odpočinout nebo se převléct." řekl táta a i s Adri odešel. Rozhlédla jsem se po místnosti a něco mi v ní chybělo.  „Kytara!" vykřikla jsem rozčileně. Najednou mi přišlo že mám něco v pravé ruce. Byl to lísteček a na něm napsáno „782 248 889. Zavolej mi až budeš v pohodě. P." ( to číslo je fake, kdyby si někdo myslel že sem píšu svoje nebo někoho jiného😉)  takže je to lístek od Pavla. Nejspíš mi ho musel vložit do ruky když jse spala na ošetřovně. Sáhla jsem pro mobil a vytočila číslo.

P: „Dobrý den Callta. Co si přejete?"
D: „Ahoj Pavle, to jsem já Dia."
P: „Ahoj Dii to jsem rád že jsi v pohodě. Jak je ti?"
D: „Teď už líp, díky. Ty máš u sebe mou kytaru? Protože doma ji nemám."
P: „Jo mám ji tu."
D: „Počkat ty jsi pořád ve škole? Vždyť je půl páté večer." podivila jsem se.
P: „Ano jsem pořád ve škole, musel jsem si ve vedlejším městě něco zařídit. Teď už balím a chystám se vyrazit domů, cesta bude trvat pěkně dlouho."
D: „Aaa...nechtěl bys třeba přespat u nás? Rovnou by jsi mi dal i kytaru a nemuseli bychom to nějak složitě řešit." zasmála jsem se do telefonu.
P: „Děkuju za nabýdku, ale potřebuju domů. Jen mi řekni adresu a za chvíli jsem u tebe i s kytarou.
D: „Dobře jak chceš. Adresa je....... "
P: „Díky, za chvíli jsem u tebe.

Típla jsem to a lehla si do postele. Ne! Pavel je za chvíli tady a já vypadám jak vypadám! Musím se sebou něco udělat a to hodně, hodně rychle. Vletěla jsem po jedné noze rychlostí blesku do koupelny a vyčistila si zuby a upravila vlasy protože na pohled byly jako vrabčí hnízdo. Zase jsem z koupelny vyskákala a řešila oblečení. Na konec to vyhrálo bílé tričko, černá mikina a černé legíny. Rozčesala jsem ještě rychle vlasy a nechala je rozpuštěné. „Crrrrr." někdo zvoní. „Jdu tam!" zavolala jsem přez celý dům a běžela ke dveřím. Ano "nornálně" jsem běžela jako by mě ta noha vůbec nebolela a já neměla sádru. Při tom to bolelo jako čert. Když jsem doběhla dolů byl už Pavel značně nervózní a pořád zvonil. Vzala jsem za kliku a s trhnutím otevřela dveře. „Ahoj Pavle. " zůstala jsem na něj jen užasle koukat. Můj idol, vzor a já nevím co ještě. Stojí před naším domem s kyticí růží a mou kytarou v ruce. Splněný sen snad každé puberťačky....

Ahoj, pár z vás se mě ptalo proč Terry musela zemřít. Je to koloběh života a takovíto magoři opravdu existují, jedou po vesnici jako šílení a smetou nevinné dítě!😶 nikdy takové lidi nepochopím.😣

Tak příště, snad u šťastnější kapitoly.❤🙏
Trochu_divna_holka