Small Teen

°9°

...„Prosím Diu Monssonovou na podium!" byl to Pavlův hlas a volal mě na stage. „Mě!? Co?" „Jen jdi." popohnala mě Sabča s Adri. „No já nevím." „Jdi! A neboj se." podpořili mě holky. „Ufff. Dobře jdu." hlava mi třeští úplně jako nikdy. Nejspíš každou chvíli udělám nějakou pitomost, zakopnu nebo tak něco. Ale to nesmím.  Vztoupila jsem na podium a Pavel ke mě začal mluvit „Tady si vezmi kytaru a budem za chvíli hrát hrát jo?" zůstala jsem na Pavla udiveně koukat, vruce držel mou kytaru a podával mi ji! Nasadila jsem si ji přez hlavu a pořád na něj koukala. „Co to má znemenat?" zeptala jsem se udiveně. „Pojď, půjdem z podia." sešli jsme ze stage aby na nás každý tak nekoukal, ale stejně to moc nepomohlo. „Budeme hrát, my dva tady a teď." usmál se. „Počkej, počkej, počkej. Za prvé, kde jsi vzal mou kytaru. A za druhé, proč mám hrát já?" ptala jsem se nadšeně a zároveň úskostně. „Takže, tvou kytaru mám protože jsem mluvil s Vaší ředitelkou a řekl jí že se mnou budeš vystupovat, jestli by nemohla zavolat k tobě domů aby ti přivezli kytaru protože já tu mám jen jednu." „Počkej?" zasekla jsem se „On je tu můj táta?" „Ano je, i tvá matka." „To není má matka, ale to je teď vedlejší. Proč mám hrát já?" „Protože skvěle hraješ a bylo by fajn hrát akusticky ve dvou." usmál se Pavel. „Takže...teď vážně budu hrát...s tebou?" ptala jsem se pořád nevěřícně. „Ano jestli teda chceš, do ničeho tě tlačit nebudu." „Dobře, jen jsem z toho dost v šoku." waw, tohle přestávám naprosto pobírat. „Takže budeš hrát?" ptal se mě Pavel opatrně. „Jo, jasně že budu." „Skvělý, ani nevíš jak jsem rád!" zajásal Pavel. Což mě překvapilo, že někdo jako on chce hrát s někým jako jsem já. „Umíš nějaký písničky z paměti i s akordama nebo chceš stojan?" „Jo umím je snad všechny, jen možná udělám občas nějakou chybu." „To nevadí. Díky že budeš hrát Dio." řekl mi a pomalu se ke mě začal přibližovat. Hned mi došlo co chce udělat a totálně jsem zpanikařila. „Já..já nemůžu, koukají se na nás ostatní lidi... " „Jo, jasně, promiň." omluvil se Pavel a zatvář se zachmuřeně. „Nevadí. Tak...si zkusíme pár songů ještě před vystoupením?" zeptala jsem se ho. „Jo to můžem." odpovědel mi Pavel pořád trochu zamyšleně. Přehráli jsme si nejdřív Tak promiň, Pouto přátelství a další písničky. Pavel mi u toho ukazoval jak to hrát správně, když jsem to náhodou hrála špatně. Hrozně jsme se u toho s Pavlem nasmáli. „Tak jsi ready?" zeptal se mě Pavel když jsme "doskoušeli". „Že vaháš, můžem!" odpověděla jsem mu nadšeně. „Tak jo jdem na věc." jen to Pavel dořekla tak vyrazil směr podium. Když na něj vstoupil a Paní Ředitelka oznámila že už Pavel začné hrát tak skoro všechny holky zapištěli. Pavel byl naprosto v pohodě a v klidu ke všem mluvil, kdežto já jsem stála v "backstagi" a klepala se trémou. Z ničeho nic Pavel řekl „Jsem rád že tu můžu dneska bejt s váma, ale nebudu tu hrát jen já. Ale i vaše talentovaná spolužačka Dia Monssonová. Dio pojď prosím sem k nám." „Tak Dio teď nebo nikdy!" řekla jsem si sama pro sebe a vyrazila vstříc podiu.

Když jsem vešla, tak mi došlo kolik tam vlastně je lidí. Roztřásla se mi kolena. „Stoupni si k mikrofonu a něco jim řekni Dio." pošeptal mi Pavel do ucha. „Ahoj! Jak se všichni máte?" začala jsem nejis tě. Z davu se ozvalo „Dobře!" uff aspoň se mi to povedlo. Pousmála jsem se a mluvila do mikrofonu dál „Tak jo to je super, tak bychom už mohli začít co říkáte?" ozvalo se „Joooo!" dál to převzal Pavel „Tak jo Dio to bychom mohli." „Ok, tak jakou dáme jako první?" zasmála jsem se do mikrofonu. Pavel si nasadil kapodast na druhý pražec tak jsem udělala to samé. Pohlédl mi dlouze do očí a já věděla že bude hrát Doteky. Pavel začal hrát předehru a pokynul na mě abyh taky začala hrát. „Mraky tíhnou dál, jako bych na tenkým ledě stál..." začal zpívat. V ten moment mi to všechno došlo, já vystupuju s Pavlem Calltou....a nejspíš si mě zítra i officiálně vybere. „Zpívej Dio." řekl mi Pavel. Byla jsen tak zabrabá do svých myšlenek, že jsem sí vůbec nevšimla že už bude začínat refrén. Koukla jsem na něj a začala zpívat refrén „Padám, padám, padám. Abych pochopil co všechno už mám ooou...." byla to nádhera! Právě se mi totiž plní sen! Hraju a zpívám pro publikum. Refrém zkončil a už zpíval jen Pavel. Písnička už se blížila ke konci a Pavel se na ně znovu podíval. Z jeho pohledu se jasně dala vyčíst věta "Tuhle sloku budeš zpívat sama. " jen jsem kývla na souhlas a zpustila „Tenkontrast našich povah, svádí nás zas a znova. Ikdyž to víme milujeme se skrze krásný slova..." v refrénu se s Pavlem naše hlasy poprvé spojily. Nebudu vám lhát, bylo to nádherné! „Wow! Díky Dio tohle bylo skvělý!" zakřičel Pavel nadšeně do mikrofonu. Díval se na mě a já na něj, bylo to sice jen pár vteřin, ale mě to připadalo jako hodiny. Příjemné hodiny. Darovala jsem mu děkovný úsměv a on mi ho opětoval. „Tak, jako další vám zahrajeme song Propojeni, kde budem s Dio zpívat v duetu. Vůbec sme to nezkouši tak jsem zvědavej jak to celý dopadne." zašklebil se na mě Pavel a já mu to oplatila. Každý jsme si nasadili kapodastr na první pražec a zahráli v celku dlouhou předehru. Podívala jsem se do davu a zachytila několik pohledů. První patřil tátovi, bylo na něm vidět že je na mě strašně pyšný. Druhý patřil Kate, která se opírala o stůl a zlostně mě propalovala nenávistným pohledem. Třetí patřil Adri se Sabčou, koukali na mě a byli naprosto vedle z toho že stojím vedle Pavla na podiu a zpívám a hraju s ním. „Motýlí šum, v soláru strun najednou zvláštní souznění hledal jsem smíl nekonečnej vír, všech mírů ve smíru vznášení..." zpíval Pavel a já mu k tomu lehounce vybrnkávala. Když přišel refrén tak jsme slpojili naše pohledy a jako jeden člověk jsme zpívali „Propojený myšlení, souznění těl a spojení našich vnitřních sil, krásný probíjení. Jsem na vždy propojeni..." byl to tak silný a magický moment že se mi skoro drali slzy do očí.