𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

14.

„Asi nechápu, co se děje a nebo to chápat ani nechci," prohlásila Amy zostra s rozhlédla se po místnosti. Na každé straně knihovny, tisíce knih, vitríny s artefakty a vším možným. Místnost na dívku působila dost starobyle.

„Jsi jiná než ostatní. Toho fénixe ostatní lidé vidět nemohli," uvědomil ji muž a jeho civilní oblečení se změnilo na nějaký jeho modrý kostým s okem na krku, co byl pravděpodobně ze zlata.

„Už asi chápu, proč se na mě dívali jako na blázna," vydechla Amy a podívala se zpětně zase na muže.

„Před pár stovkami let bylo mnoho válek mezi mocnými čaroději z celé naší planety. Během toho bylo otevřeno tisíce portálů, s jejichž pomocí uniklo mnoho tvorů a dalšího z cizích dimenzí. Jenže tyto věci není schopen pochopit nikdo, kdo není provázen cestou magie." Zakončil dotyčný svoji řeč a ukázal Amy vše s pomocí iluzí vytvořených kouzly. Dívka ani nevěděla, jak to bylo možné, ale najednou se nacházela na jednom ze starších křesel, které sotva držely pohromadě.

„Magie? Nic takového přece neexistuje," Amy se tomu pochybně zasmála a po chvíli raději ztichla, když muž seděl v křesle naproti ní a opíral si hlavu o svoji ruku s vážným trpělivým pohledem.

„Byl jsem stejný, jenže pak mi moje učitelka ukázala něco, co mi postupem času změnilo život. Byl jsem světoznámý neurochirurg a jsem teď tohle. Zvláštní, že?" uchechtl si a hlavu narovnal do rovné polohy, při čemž se lehce vzpřímil.

„A Vy jste?" zeptala se Amy opatrně na jméno.

„Doctor Steven Strange," odpověděl jí už zase vyváženým hlasem bez znaku pobavení. Amy zamrkala, zda se jí celá situace jen nezdá, ale byla to bohužel hloupá realita. Bála se tomu všemu, co říkal, věřit.

„Steven je i můj otec."

„Já vím," přitakal Strange okamžitě a spojil si naproti sobě prsty na rukou.

„Víte?" nechápavě si ho dívka prohlédla. Nikomu se nikdy krom Michelle a ostatních nezmínila, z jaké je rodiny. Tohohle muže znala sotva pár minut a přišla si, jakoby jí viděl do hlavy. Jakoby mohl číst každou její myšlenku, minulost.

„Avengers zná každý. Když to upřesním, tak oni chrání lidské životy. Ti, jako jsme my, chrání svět mezi dimenzemi a udržují rovnováhu mezi nimi," vysvětlil.

„Do toho se počítá i vesmír? Co hrozby jako Loki, chitaury..."

„Za svoje tři roky života toho víš docela dost," prohlásil Strange zamyšleně, ale Amy nad tím jen protočila očima. Hned na to jen pozvedla ruku, jakoby se hlásila. „Ano?"

„Můžu Vám říkat Doctor House?"

„Ne to opravdu nemůžeš. Nechci se nechat ponižovat puberťačkou," povzdechl si a vstal. „Něco k pití?"

„Měla bych se už pomalu vracet domů," odmítla ho Amy a též se chystala vstát, ale něco jí přitáhlo zpět do křesla. Byl to červený levitující plášť.

„Měli bychom probrat ještě pár věcí," uvědomil jí čaroděj a s pomocí kouzel se před křeslem s Amy objevil stolek a něm dva šálky s čajem.

„Třeba?"

„Chci ti nabídnout, aby ses stala mým studentem. Budeš umět," začal ukazovat různé štíty, které utvořil rukama. „Vytvářet štíty," dále vytvořil nějaké portály do různých části zákoutí Země. „Portály, zbraně, cestovat s pomocí astrální dimenze, vytvářet zrcadlovou dimenzi v případě tréninku, nebo boje s nepřítelem, abys nemohla změnit nic z reálného světa a neohrozit lidi," utvořil se kolem obou jakýsi zrcadlový prostor.

Amy vyskočila na nohy a fascinovaně se začala rozhlížet kolem sebe. „Hodí se to v případě, kdyby se ti začaly vyvíjet rychle schopnosti. Dívej," přešel Strange k jedné z váz na druhé straně zrcadlové bariéry a pokusil se jí shodit, ale nic se nestalo. Nezničila se.

„Je-je to šílený!" vyhrkla Amy kapánek vyděšená a zrcadlový prostor zmizel. Stephen přešel k Amy a pozoroval její reakce.

„Stejně šílený jako přežít několik desítek let pod kilometry hustého ledu a nebo uniknout ve staré zrezivělé a ošoupané plechovce z jeskyně plné teroristů."

„Nesouhlasím s tím," zavrtěla Amy prudce hlavou a odstrčila Strangovu ruku ze svého dosahu, když se chtěl dotknout jejího ramene.

„Jak myslíš, ale moje úvaha je taková, že stejně změníš svůj názor," zareagoval na to a dal se na ústup, neboli přešel k jedné z knihoven a prsty přejížděl po hřbetech starobylých knih.

Amy jen zavrtěla odmítavě hlavou a povzdechla si. Když se podívala na místo, kde byl čaroděj, objevil se před ní portál. Na stejné místo, odkud předtím odešla.

„Můžeš jít a zapomenout na to, co tu právě proběhlo," pobídl jí čaroděj. Dívka se po něm ještě podívala s ledovým výrazem, než prošla portálem na ulici v New Yorku a portál se za ní uzavřel.