𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

54.

„Thore, neblázni. Je to kolega,” Natasha se pokusila zarazit jakýkoliv incident, který by mohl nastat. Postavila se bohovi hromů do cesty i přes to, že v ruce svíral svoji sekeru.

„Neblázním. Je to Skrull. Umějí na sebe brát podobu čehokoliv s DNA,” vysvětlil Thor narychlo naprosto přesvědčený o tom, že má pravdu. Natasha se na něj dívala s lehce pootevřenými ústy a nevěděla, co na to říct.

Nastalo v laboratoři nezvyklé ticho. Někteří nejistě těkali pohledem mezi Thorem a Lokim. Nevěděli, zda jim věřit. Stevovi to nedalo a podíval se po přítomném Langovi přísným pohledem.

„Je to pravda?” zeptal se ho a přistoupil k němu blíž o pár kroků. Scott ho spražil pohledem.

„Vy mu to věříte? To je absurdní,” zasmál se Thorově myšlence a podíval se po všech, co ho bedlivě pozorovali. Loki se konečně pohl a postavil se vedle Thora. Začal si prohlížet Scotta.

„Skrullové dokážou znát jen pár vzpomínek těch, za koho se vydávají. Jak je možné, že ty toho víš daleko víc.”

„Jsem vyspělejší o mnoho víc, než moje rasa. Měl bych jim být příkladem,” Scott se usmál. Jenže to nebyl takový ten normální, který Scott používal. Byl až zlověstný.

Všichni podle jeho slov poznali, že právě přiznal, že není tím, za koho se vydává. Postavili se do pozoru a čekali na to, zda zaútočí.

„Odejdi odtud v míru a nezabijeme tě,” řekl Thor už klidněji. Lang neboli Skrull se bohovi podíval do očí.

„Akorát máš všechny ohrožujete. Nemůžete zůstat žít,” prohlásil a přešel k muži blíž.

„Vás je víc?” žasl Bruce, když to zaslechl. Skrull se zasmál jeho údivu.

„Tisíce,” odpověděl mu, jakmile se přestal smát. Stevovi o ostatním ztuhl výraz na tváři. Zděsili se. Bali se, že budou problémy s novým nepřítelem. „Padnete,” otočil se Skrull na všechny se sebevědomým pohledem.

Natasha se nenechala mimozemšťanem nijak unést a sáhla si pro zbraň u pasu. Skrull ji neměl v zorném poli a tím ji tak nemohl vidět. Namířila na něj a vystřelila. Trefila ho do zad.

Skrull spadl za pár sekund mrtví na zem a podoba Scotta Langa začala mizet. Objevil se obličej, ne zrovna pěkného, zeleného tvora. Thor s Lokim měli pravdu. Natasha vydechl a ruka se zbraní jí sjela podél těla dolů.

„Tohle bylo šílený,” řekl po pár minutách ticha Rhodey. Stále nechtěl jako ostatní věřit tomu, co právě viděl. Thor si klekl k tvorovi na zem a prohlížel si ho. Po té Skrullovi zavřel oči, aby to vypadalo, že spí.

„Musíme být na pozoru. Jsou všude. Může to být taky někdo z nás,” vysvětlil všem, když se postavil. Následně panovali v laboratoři nepokoje. Každý se díval po druhém, zda mu může věřit. Lokim jediný zachoval chladnou hlavu.

„Klid. Není to ani jeden z vás,” uklidnil je a šel blíž. Steve se zmohl jedině na to, aby se po něm podíval. Nebyl jinak schopen slova. „Asi se k vám dostala informace, že jsem umřel. Ale povedlo se mi Thanose oklamat.”

„Ale jak?” zeptal se ho Banner. Byl zvědavý. Kdo by nebyl.

„Povedlo se mi na té lodi udělat iluzi sama sebe. Ta iluze se potom postavila Thanosovi a já dokázal vypadnout v posledním záchranném modulu.”

„Zbabělé, ale chytré,” uznala Natasha, že to bylo docela chytré takto přechytračit obávaného titána.

„Zkoušel jsem zjistit, zda ho lze porazit v blízké budoucnosti,” Loki pokračoval.

„A jde to?” zeptal se Steve hned na to. Začal v nitru pociťovat ztracený pocit naděje.

„Vím jak, ale nevím, jestli to zabere,” odpověděl mu Laufeyson kapánek nejistým tónem. Tón však Kapitán ignoroval. Přešel k bohovi klamů blíž, až se nacházel přímo před ním.

„Za pokus to stojí. Řekni nám co a jak a my to uděláme. Ztrát už bylo víc jak dost. Je čas zúčtování,” řekl Steve zcela vážně. Všichni se na vojáka překvapeně podívali. Byli překvapení tom, co právě řekl. Že věřil Lokimu, se kterým před lety bojoval a snažil se mu nakopat zadek v Německu.

„Ty mi věříš? Co tak najednou?” ani Loki tomu nechtěl sám věřit. Steve se lehce pousmál. Konečně po delší době.

„Když ti věřila moje dcera, tak proč ne i já...”