𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

22.

Následující dny jsem se na tréninky dostala jen málokdy. Především kvůli nesrovnalostem v rodině a taky kvůli Lokimu. Neustále vyžadoval, abych ho propustila, jenže já ani jednou nepookřála. Tudíž jsem se pokoušela dostávat všechny u rodiny mimo dosah jeho pokoje. Tímhle způsobem by se taky mohli dozvědět, co dokážu apod, což jsem samozřejmě nechtěla. Ani Wanda moje tajemství doteď neprozradila.

„Co s tím Lokim děláš?" zeptala se mě máma, když jsem jí pomáhala připravovat oběd a zrovna jsem kráčela nějaký druh zeleniny.

„Jak jako co dělám?" nechápala jsem a podívala se po ní, při čemž jsem přestala krájet.

„Nevylézá z jeho pokoje, za což jsem teda ráda, ale když jde o jídlo, pití, zábavu... Všechno mu nosíš jenom ty. Nikoho tam nepouštíš a vždycky odvádíš téma, když o tom s tebou chceme mluvit."

„To není pravda," zamumlala jsem a pokračovala v krájení zeleniny. V tom jsem ucítila máminu ruku na mém rameni, což mě donutilo přestat.

„Amy," povzdechla si. „Víš, že mi můžeš říct všechno."

„Táta mi říkal přesně to samé," pípla jsem tiše přesto, že o tátovi po té hádce nerada mluvila. Už chtěla něco říct, ale v poslední chvíli si to rozmyslela a její ruka zmizela z mého ramene.

Zbytek dalších chvil proběhl bez konverzace. Společně jsme dovařily, já později vzala talíř s jídlem a nesla ho Lokimu do pokoje. Ten zrovna bez zájmu koukal po pokoji a následně se jeho hlava otočila mým směrem.

„To ti to trvalo," podotkl nevrle. Jeho slova jsem ignorovala a sedla si na postel, poblíž ní byla židle s bohem. Už na ni seděl pěknou dobu. Ten se asi jen tak nepostaví.

„Proč jste na naší planetě. Co tu chcete," zeptala jsem se ho a talíř s jídlem odložila na noční stolek.

„Asgard byl zničen. Chceš detaily?" podíval se po mně znuděným pohledem. Chtěla jsem se ptát, jenže po jeho výrazu mě to jaksi přešlo a já jen zavrtěla hlavou v nesouhlas. „Pusť mě už. Budu hodnej."

„To říkají všichni a jak to potom dopadá," pokrčila jsem obočí a takhle se podívala na Lokiho. Ten se pro změnu tvářil zaraženě.

„Já nejsem jako ostatní!"

„Jo, máš pravdu," uznala jsem po delším přemýšlení. „Ty jsi daleko horší."

„Ale notak!"

„Tímhle se z toho jen tak nedostaneš a navíc už takhle mám dost vlastních problémů," vzala jsem talíř ze stolku a uchopila příbor.

„Beru zpět vše, co jsem doposavaď řekl Thorovi," zamračil se a uhnul hlavou na stranu, když jsem ho chtěla začít krmit, jako předešlé dny.

„Musíš jíst," namítla jsem a pokusila se o krmení dravého boha znovu.

„Dej to ode mě."

„Jsi vážně osina v zadku, Loki."

**

„Banner chce cestovat s vámi?" zarazil se Tony po krátké konverzaci s Thorem, s nímž šel zrovna po chodbě v základně Avengers.

„Ano. Sám nechápu, proč nechce zůstat zde, ale moji poddaní tu zůstat nemohou. Aspoň podle toho, jak se vyjádřil Fury," povzdechl si Bůh hromů a pohlédl na svého přítele vedle sebe.

„Fury toho nakecá vždycky hodně. Neber ho vážně."

„Problém je, že tentokrát to myslí smrtelně vážně," připojil se ke konverzaci Kapitán, co celou dobu byl kousek vzadu a poslouchal oba Avengery.

„Ten, co zkazí všechnu radost a naději právě dorazil," rozhodil Stark rukama a Rogers protočil očima.

„Nechci nic říkat, Tony, ale to moje a Amber výročí nejspíš neproběhne," oznámil mu voják posmutněle a jeho pohled sjel k zemi. Tony se zarazil, jelikož jeho všechny plány náhle vymizely jako mávnutím Lokiho kouzelné svítící hůlky.

„Jestli to měl být vtip, tak se ti nepovedl. Vlastně, tak jako vždycky."

„Ne neměl. Pohádali jsme se a teď se spolu už nějakou dobu nebavíme," odpověděl mu Steve a jen pokrčil rameny, když se po něm Tony podíval pohledem, jako na nějakého exota. Thor si uchechtl. „Něco je na tom vtipného, Odinsone?"

„Frigga s Odinem v sobě byli v jednom kuse. Hádky k manželství patří," poplácal Thor povzbudivě Rogerse po zádech, čím ho posunul svou silou o skoro půl metrů. Steve to ještě vyvažoval, aby nepřepadl.

„Jo, já s Pepper se taky neustále hádáme a nijak to neřeším. I přes to ji mám rád takovou jaká je," přihodil Stark své zážitky k tématu.

„Je od vás dvou moc pěkné, že mi to říkáte, ale stejně musím dodat, že Odin a Frigga už nežijí a Thor dal Jane kopačky," podíval se Kapitán směrem na Thora, který znejistěl a Tony se tomu zasmál. Vidět nejistého a nervózního Asgarďana nemůžete každý den.

„Na tom něco je," zamyslel se hned na to Thor.

„Víš ty co, Cape? Kup Amber kytku, bonboniéru, vezmi ji do kina a řekni jí, jak moc tě ta hádka mrzí a že ji miluješ. To zabere vždycky," poradil mu Anthony a drcl do Kapitána loktem.

„Zkušenosti?" ušklíbl se Steven a pohlédl takto na miliardáře.

„Každé dva týdny," pokrčil Stark rameny a objal ho rukou kolem ramen. „Hlavně se nerozcházejte. Byla by to velká škoda."

„Já vím," přitakal Rogers v souhlas.

„Co Loki? Dělá potíže?" zeptal se Thor na svého bratra, kterého nechal bydlet u Steva v bytě. Ten na to jen odpověděl zavrtěním hlavy.

„Nevím. Celé dny jsem ho neviděl a nejčastěji do pokoje za ním chodí Amy. Nosí mu jídlo apod."

„Teď tě asi nechápu. Jedna z tvých dcer se stará o toho zmetka?" vytřeštil Tony nevěřícně oči na vojáka, který jen krátce přikývl. „Už asi chápu, proč jsem měl vždycky radši Lily. Neuraž se."

„Hey!" vyjekl Steve a uvrhl na Iron Mana vražedný pohled. Thor je v tom od sebe raději odtrhl, aby se do sebe ještě nepustili.

„Na tomhle snad nezáleží, ne? Přestaňte s tím a chovejte se jako dospělí," poučil je Bůh hromů a oba od sebe odvrátili pohledy.

„Thore?" zavolala přes chodbu Natasha na Avengera, když ho zrovna uviděla naproti sobě v dáli. Jmenovaný se po ní podíval a Tonyho se Stevem pustil. „Chce tě vidět Fury. Nejspíš ti chce ukázat svoji životní sbírku pásek přes oko."

„Moc vtipné," zakroutil nad ní Thor hlavou a vydal se za ní. Tony se Stevem se po sobě ještě vražedně podívali, než se každý vydal na jinou stranu a ztratili se z dohledu druhého.