𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

45.

Zdálo se mi to dlouhé, jako hodiny. Postupně se Thanosovi na rukavici rozzářily všechny čtyři kameny a byl rozhodnutý se zbavit jedné z překážek. A to mě.

Zavřela jsem pevně oči a čekala na konec. Na to, až mě kameny vymažou z povrchu.

„Přestaň!" zarazil Thanose Stephenův hlas. Otevřela jsem oči a podívala se po čaroději, který se zvládl jen posadit. Byl unavený z boje a moc energie mu už nezbývalo. „Ušetři její život a já ti ten kámen dám."

„Žádné triky," řekl nepřítel rázně a pustil mě. Spadla jsem na zem a skoro se nemohla ani pohnout. Snažila jsem se nabrat dech a zároveň pozorovala Thanose a Strange. Nenáviděla jsem se za to, že Stephen se rozhodl obětovat kámen pro mou záchranu.

„Ne... Ne..." zašeptal Tony vysílený a zlomeně pozoroval, jak Stephen nechal objevit kámen času a Thanos si ho následně převzal. Jakmile si ho dal na rukavici, byl naplněn novou energií z kamene a cítil se zase o něco silnější. Ještě jeden kámen a bude konec...

„Už jen jeden," řekl Thanos, když si prohlížel kámen zelené barvy na rukavici. V tom ho cosi zasáhlo. Quill byl již probraný a zaútočil. Blížil se k němu. Jenže Thanos již nehodlal dal bojovat a zmizel s pomocí kamene prostoru kamsi do neznáma. Byl pryč.

Star Lord dopadl na zem o kus dál, než byl před chvílí Thanos a začal se zmateně rozhlížet.

„Kam zmizel?!"

Konečně jsem se zvládla aspoň posadit, i když velice ztěžka. Nijak jsem nevnímala. Zároveň jsem si pokládala za vinu, že jsme přišli o kámen díky mně. Kdybych poslechla, mohlo to dopadnout. Možná ne. Tony by teď byl mrtví.

„My jsme prohráli?" zeptal se Quill už klidněji. Když si prohlédl výrazy nás všech, tak mu to došlo, tak sklonil svou zbraň a snažil se pravidelně nadechnout.

„Proč jsi to udělal," podíval se Stark vyčítavě po Strangovi.

„Smrtí Amy bychom přišli o možnost vyhrát příští boj," odpověděl mu a následně se rozkašlal. Očekávala jsem, že teď Tony půjde po mně a bude mi vyčítat, že jsem nezůstala schovaná, ale nic takového nepřišlo. Jen se díval do země a snažil se si dát všechny myšlenky dohromady.

Po asi pěti minutách ticha jsem se konečně vyškrábala na nohy a dostala se ke svému mentorovi a učiteli. Konečně přestal kašlat a jeho hlas byl až vysušený, jakoby celé týdny neviděl ani kapku vody.

Položila jsem mu ruku na rameno a dřepla si k němu. Unaveně se po mně podíval a opřel se o mě. Poprvé v životě jsem ho měla bezvládného v náručí.

„Prohráli jsme. Vážně to je úžasný pocit vědět, že každou chvíli bude žít jen jedna polovina obyvatelstva," začal Tony vykřikovat nahlas na všechny strany. Bylo mu už nejspíš naprosto jedno, že krvácel a měl v sobě zabodnutou vlastní zbraň z brnění. Všichni jsme se po něm podívali a já se začala obávat toho, že tohle nedopadne dobře.

„Pořád mu zbývá ještě jeden kámen," řekla jsem s kapkou naděje v hlase, že by ho to mohlo uklidnit. Jenže to byla chyba. Podíval se po mně daleko víc vražedněji, než předtím. Ztuhla jsem.

„I kdyby ho Vision ochránil teď, co Thanosovi brání, aby si ho vzal jindy?!"

„Chrání ho i ostat-"

„Hele mlč, jo?!" zavrčel varovně. „Kdyby jsi uposlechla, co jsem ti přikázal, nemuseli jsme o ten kámen přijít!"

„Kdybych se do toho nepřipletla, zabil by tebe!" bránila jsem se a zatnula jednu ruku v pěst.

„Radši bych zemřel, než aby získal ten kámen, chápeš?! Radši bych byl mrtví!" křičel na mě. Cítila jsem v očích slzy. Jak tohle mohl říct.

„To nemůžeš myslet vážně..." vydechla jsem zdrceně. Tony mě nadále provrtával nenávistným pohledem.

„Myslím. Celá tvoje famílie je vážně povedená. Všichni jste stejný!"

„Co to říkáš?!" vyhrkla jsem a totálně nechápala, odkud to vzal. Hlavně jsem nenáviděla, když si někdo vzal do pusy mojí rodinu.

„Říká to, protože se před dvěma lety porval s Kapitánem Amerikou a teď se s ním nebaví," vysvětlil mi Stephen. Žasla jsem. Kolik věcí se na Zemi ještě stalo během mé nepřítomnosti?

„Co jsi zač, Strangi. Vědma? Nikdo nemůže vědět úplně všechno," Tony se začal navážet i do čaroděje. Stephen jen zavřel oči a svěsil hlavu. Nechtěl se s nikým dohadovat.

„Nech ho být. Akorát odvedl docela velký kus práce a to, že vydal kámen z vlastní vůle, bylo jeho rozhodnutí. Tak či tak by nás Thanos do jednoho zabil, aby ten kámen dostal. Jiná možnost už ani nebyla."

„To je tvůj přítel, že se ho zastáváš?" rýpl si do mě opětně Stark a náhle se rozkašlal. Vyděsila jsem se, když se náhle u něj na zemi objevila krev, kterou zrovna vykašlal. Ujistila jsem se, že Stephen může normálně sedět a šla jsem za Tonym. Připravovala jsem se fyzicky na to, že ho budu muset se schopnostmi léčit.

Když jsem si k němu klekla, přiložila jsem dlaň ruky na břicho, kde měl předmět zabodnutý. Sykl bolestí.

„Zešílela jsi?!" vyjel na mě, ale já to ignorovala. Začala jsem se soustředit na sílu proudící z mých rukou a snažila se mu vyléčit zranění. Nemohla jsem ho nechat zemřít. I přes to, co mi teď řekl. „Amy, bolí to!"

„To tu chceš postupně umírat?!" křikla jsem na něj a vzápětí ho tím umlčela. Potřebovala jsem, aby ze mě měl částečně respekt. Už nejsem malá. „Takže teď laskavě drž hubu a aspoň si sundej tu bundu, abych tu věc z tebe potom snadněji dostávala!" ukončila jsem svůj monolog a pozorovala ho, jak se začal dostávat ze své zakrvácené bundy.