𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

43.

„Mohl bys mi prosím zopakovat, kolik jsi viděl těch střetů?” naléhala jsem na Stephena, když jsme se připravovali na setkání s Thanosem. Očekávali jsme ho už jen proto, protože jsme měli u sebe jeden z kamenů a nejspíš se nepřítel dostaví. Ať už osobně, nebo pošle svoje bojovníky.

„Čtrnáct milionů šest set pět. Z toho máme vyhrát jen jednou.”

„Nelze to nějak ovlivnit? Abychom ta čísla navýšili...” zkusila jsem to. Přeci jen naděje existovat ještě mohla, ne? I když těch šancí teď zrovna moc nemáme. Strange jen zavrtěl hlavou v nesouhlas a přecházel ze strany na stranu. Byl nervózní. Jenže nebyl sám. Sice tenhle blbej plán vymyslel Quill, jenže jak velká šance byla, že to zvládneme? Tonymu, Parkerovi a Stephenovi plně důvěřuji. U strážců to pokulhává.

„Jdi se schovat. Musím tu na něj počkat sám,” nakázal mi čaroděj, aniž by se po mně podíval a zastavil se. Povzdechla jsem si a bez zbytečného odmlouvání jsem šla do úkrytu. Všichni byli na svých místech a i já se schovala za nejbližší hromadu sutin a čekala na správnou chvíli.

Ve volné chvíli jsem zavzpomínala na rodinu a přemýšlela o tom, co dělají právě teď. Zachraňují svět, jako právě teď my? Nikdo neví.

Sedla jsem si na zem a opřela se o nějakou desku, co byla pohozená u sutin. Rozhlížela jsem se kolem sebe a prohlížela si zničenou planetu. Jmenovala se Titan. Tenkrát to bylo určitě krásné místo, jenže teď to tu bylo vyprahlé jako poušť. Opuštěné a tiché. Šeptem jsem se uklidňovala, ze tohle celé byl určitě jen blbej sen a jakmile vše skončí, proberu se doma v posteli. Jenže já věděla, že to není pravda. Byla to realita. Smutná a krutá.

Pak jsem zaslechla hlasy. Jeden byl Stephena a druhý byl hlubší. Poznávala jsem ho. Patřil Thanosovi. Ten hajzl skutečně dorazil a já se držela, abych hned teď nevyběhla z úkrytu a nezaútočila. Moc jsem si přála všechny, co zabil, pomstít. Jenže teď jsem nemohla.

Mezi čarodějem a titánem proběhl krátký rozhovor a hned na to následovala veliká rána. Součástí plánu bylo, že na něj Tony zaútočí ze shora. Pak následoval hlasitý řev a rána v podobě rozpadu nějaké skály. Kolem mě se prohnalo několik kusů a sutin ve fialové mlze. Thanos se očividně naštval.

Rychle jsem vstala a vyběhla z úkrytu. V tom přiletěl ke mně Iron Man a popadl mě kolem pasu, když se za ním hnal roj netopýrů. Odnesl mě kus dál, aby mě dostal do bezpečí a pak mě hodil z výšky do Strangova portálu. Propadla jsem jím a dostala se bezpečněji na zem, když jsem dopadla Parkerovi do náruče. Pak mě položil bezpečně na zem.

„Díky...” vydechla jsem lehce roztřesená, jelikož výšky nebyly pro mě zrovna to nejlepší. Peter při pohledu na mě jen přikývl.

Všichni mezitím útočili všemožně na Thanose. I Strange se přidal a postupně ostatní. Naším cílem bylo Thanose znehybnit. Parker mu střelil pavučinu do obličeje. Stephen zachytil Thanosovu rukavici do světelnýho řetězu, jenže Thanos ho od sebe odrazil.

S pomocí kouzel jsem dostala Quilla k Thanosovi. Star Lord přidělal nepříteli na záda bombu a po té proskočil Stephenovým portálem pryč. Bomba na Thanosovi bouchla.

Po té se zapojil Spider-Man. Dostával se k Thanosovi s pomocí portálu a útočil na něj různými kopy atd. Jenže Thanos jej zachytil a bouchnul s ním o zem. Do toho jeho rukavici s kameny blokoval Stephenův plášť. Thanos Spideyho odhodil a plášť dostal z rukavice.

Tony po Thanosovi začal střílet a pokoušel se ho sundat na zem. Thanos pohltil plameny ze střel a poslal je přímo na Iron Mana. Parker skočil po nepříteli znovu a pavučinou se zachytil o rukavici. Já s pomocí světelného řetězu chytila Thanose za druhou ruku a pokusila se ho znehybnit. Jenže vyšší toho využil a odhodil mě na hromadu kamenní poblíž. Pustila jsem se a po nárazu do zad se rozkašlala. Odhodil od sebe i Petera a strhl si z rukavice pavučiny. V tom jej něco srazilo a odsunulo o hodně dál.

Zmateně jsem se rozhlédla a pokusila se vstát, ale podlomila se mi noha a já skončila opět na zemi. Potřebovala jsem to rozdýchat. Nevim jak dlouho jsem tam ležela opřená na svých loktech. Ale nakonec jsem se přinutila postavit a dokulhala jsem se k místu dění. Všichni už drželi Thanose a Mantis ho dokázala s pomocí svých schopností uklidnit, ale těžce. Zatímco Tony a Parker se snažili Thanosovi sundat rukavici.

„Docela to jde,” přiletěl k nim Quill a nadšeně se usmíval kvůli zvýšenému egu.  „Jo a tohle byl můj plán.” Šel k nim blíž a postavil se čelem k Thanosovi. „Už nejsi takovej frajer, co? Kde je Gamora!”

„Má Gamora!” zareagoval na to Thanos pod vlivem Mantis. I tak dokázal lehce vnímat.

„Zapomeň, ksichte! Tak kde je!” zavrčel Star Lord na Thanose a ten začal zničehonic řvát, jakoby ho něco bolelo.

„On strašně trpí,” řekla Mantis těžce a Thanosovi pocity se v ní mísily. Bylo to pro ni těžké.

„To je dobře,” pronesl Peter s klidem.

„On...on truchlí,” Mantis skoro brečela.

„Nad čím může ta zrůda tak truchlit?!” zeptal se Drax zadýchaně.

„Nad Gamorou,” odpověděla všem nějaká dívka. Byla modrá a částečně vypadala jako robot. Byla znetvořená. Peter se po ní zaskočeně podíval.

„Co?”

„Vzal ji na Vormir. Vrátil se s kamenem duše... Ale bez ní...”

V Peterovi to vyvolalo vztek, na což zareagoval i Tony. Jeho helma zmizela a pokoušel se rychle zachránit situaci.

„Hele, Quille. Musíš se hned uklidnit, rozumíš mi?!” začal ke Star Lordovi promlouvat, ale na dotyčného to nezabíralo. Byl rozzuřený ještě víc. „Ne, ne, nech to být! Ne! Už to skoro máme!”

„Řekni, že lže,” řekl Peter Thanosovi a probodával jej pohledem. „Ty, hajzle! Řekni, žes to neudělal!”

„Já... Musel,” odpověděl mu Thanos s obtížemi a v bolestech.

„Ne, nemusel...nemusel,” začal Quill opakovat a o pár kroků se od něj vzdálil. Jenže pak mu začal rychle po sobě zasazovat rány do obličej. „Ne, nemusel! Ne! Ne!”

„Quille, přestaň!” vystartoval na strážce Tony, rychle ho odzbrojil a snažil se jej držet co nejdál od Thanose.

„Skoro skoro! Mám ji mám ji!” začal na nás Parker křičet držící velkou rukavici s kameny. Na poslední chvíli ji Thanosovi sundal, jenže nepřítel mu ji zvládl po pár vteřinách sebrat a co největší silou Parkera odmrštil, a zároveň setřásl Mantis ze zad. Po té se mu podařilo ze sebe dostat i ostatní, co ho drželi za nohy.

Pod náporem střel, které Tony vysílal na vyššího, se otřásala zem. Stark zároveň nechtěně trefil střelami několik skal, které byly u mě a začaly se rozpadat. Na poslední chvíli jsem uskočila, jenže hned na to jsem zakopla o větší kámen a spadla na zem. Tiše jsem si pro sebe zanadávala a nijak chvíli nevnímala dění kolem sebe. Teda až do chvíle, než Thanos poslal na Iron Mana kusy něčeho, co přiletělo z vesmíru. Jenže nejvíc mě znepokojilo to, že to letělo i na mě, jelikož jsem byla poblíž dění. Tohle bylo vážně zlé.

„Rogersová, tebe musí pořád někdo zachraňovat,” zaslechla jsem Tonyho, když se dostal ke mně a vzal mě do náruče, když po nás Thanos vystartoval a sutě z vesmíru dopadaly na zem, jako mega velké kroupy. To už Tony stihl odletět z místa a dostal nás o kus do bezpečné vzdálenosti.