𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

82.

„Clinte, dej mi to,” zavolal T'Challa na Bartona, když mu pomohl ze spárů nepřátel. Král Wakandy tím myslel rukavici s kameny, kterou lukostřelec držel. Clint přikývl a rukavici mu předal.

Black Panther se s rukavicí rozeběhl směrem k hnědé dodávce kdesi na druhé straně bitvy. Při každým nárazu do něj nebo do něčeho jeho oblek začal nabírat víc a víc fialové barvy. Neboli nastřádaná energie během boje, kterou po té může uvolnit. Jeden ze skvělých vynálezů jeho sestry Shuri.

Nenacházel se ani moc daleko od cíle, když v tom na něj naskákalo moc nepřátel a uvěznili ho pod sebou. V tom se na rukavici objevily pavučiny a rukavici si k sobě přitáhl Spider-Man.

„Mám ji!” křikl na T'Challu a pokračoval v cestě, kterou Panther nedokončil. Skočil a pavučinou se zachytil o jednu z chitaury velryb, ale ta sebou roce ve vzduchu trhla a Peter se neudržel.

„Queensi!” zavolal na něj Kapitán Amerika, aka jeho skoro tchán. Přeci jen chtěl už nějakou dobu zpět požádat Lily i ruku. Jakmile na něj Steve zavolal, hodil jeho směrem Mjölnir. Peter se ho chytil a Mjölnir letěl směrem k cíly. Něco však Parkera srazilo a spadl i s rukavicí na zem. A zrovna z malé výšky to nebylo.

„Karen, aktivuj automatické zabití,” poručil Peter UI v jeho obleku a ze zad mu vyjely mechanické pavoučí nohy. Automaticky začaly zabíjet všechno v jejich blízkosti. To Petera na chvíli ochránilo, než kolem něj proletěla Pepper v obleku Rescue a zvedla ho ze země.

„Držím tě chlapče,” ubezpečila ho, když se chtěl chvílemi bránit. Nikdy Pepper v obleku neviděl a tím pádem ho to na první pohled vyděsilo. Nechal Karen vypnout mód na zabíjení a mířil s Pottsovou k cíly. Jenže to by to bylo až moc snadné. Nepřátelé začali po Spider-Manovi i Rescue střílet a v další moment jí vypadl. Zachytila ho okamžitě Valkyrie na svém bílém pegasovi.

Ta ho donesla zase o nějaký kus dál, ale též jí nepřálo štěstí a vystřelili jí po pegasovi. Parker dopadl tvrdě zády do sutin na zemi a v náruči pevně svíral rukavici s kameny. Musel se deaktivovat helmu, aby se mohl normálně nadechnout. Všude po tváři měl všemožné šrámy, ale to ho nijak netrápilo. Chtěl hlavně ochránit rukavici před nepřítelem.

Posadil se a prohrábl si rozcuchané vlasy. Po dopadu ho bolelo celé tělo a lehce se třásl. Pár vteřin na to ho oslnilo jakési světlo. Musel si zakrýt oči. Světlo přestalo zářit a místo něj na místě stála Kapitánka Marvel. Peter myslel, že právě spatřil anděla.

„A-ahoj. J-já jsem Peter Parker,” představil se narychlo. Carol se usmála a sehnula se k němu.

„Ahoj, Petere. Něco jsi mi přinesl?” zeptala se a natáhla se pro rukavici. Parker ji ji předal a opatrně se zvedl ze země.

„Jak to chcete přes ně dostat?” zajímal se, jelikož si Carol všimli nepřátelé a mířili k ní. Danversová se jen sebejistě ušklíbla a postavila se čelem k armádě.

„Normálně,” řekla a začaly se kolem ní sestupovat všechny ženské posily. Natasha, Wanda, Valkyrie, Nebula, Mantis, Gamora, Okoye, Shuri, Hope, Pepper, Amber a Lily. Amy byla o mnoho dál po boku Tonyho, Lokiho a Stephena. Peter vytřeštil oči při pohledu na dívčí skupinu a Lily se tomu zasmála.

„Děvčata? Jdeme na to,” zavelela Amber a vystřelila z luku směrem do houfu nepřátel běžících na ně. To byl pro skupinu žen povel k útoku.

**

Boj se zdál být nekonečný. Opět mi docházela energie a přála jsem si být jinde, než tady. Sice jsem teď nebojovala s Thanosem, ale i tak armáda byla opravdu silná.

Bojovali jsme tam v takové menší skupině. Byla jsem tam já, Stephen, Loki, Tony, Thor a po chvili se přidal i táta. Vůbec jsem nechápala, kde bral ty blesky. Thor byl přece Bůh hromů, ne? Obyčejný člověk s lehce vylepšenou imunitou a pár svaly navíc to přece ovládat nemůže. Možná jsem se mýlila.

„Amy, hoď mi ho!” zakřičel na mě táta a probral mě z přemýšlení. Myslel tím jeho štít, který jsem stále u sebe měla. Teda jeho polovinu, co z něj zbyla po boji s titánem. Sundala jsem si ho z ruky a nějak mu ho hodila. Naštěstí to jako polovina ještě zvládl a táta ho chytil. Zvládl ho ještě využít aspoň na ukrytí.

Pokračovalo se dál. Všem nám docházeli síly. V dali jsem zahlédla Thanose, jak napadl Carol a sebral jí rukavici s kameny. V ten moment ve mě hrklo. Chtěl lusknout prsty, ale Kapitánka se mu pověsila na ruku a držela mu prsty dál od sebe. Byla hodně silná. Thanose to už přestalo bavit, vyndal si z rukavice kámen moci a použil ho na Carol. Dokázal jí tím odrovnat.

Ani jsem si nevšimla kdy, ale Tony přestal dávno bojovat a vyrazil na Thanose s úmyslem mu rukavici vzít.

„Tony, ne!” křikla jsem a vyběhla jejich směrem. Začali se o rukavici přetahovat. Vypadalo to, že se to Starkovi nepodaří, protože ho Thanos od sebe odtrhl a odhodil pryč. Stále titán rukavici měl. Podíval se na mě a též po mně vystřelil paprsek z kamene moci. Zasáhl mě.

„Amy!” zakřičel zděšeně někdo moje jméno. Kámen mě oslabil. Hrozně moc. Padla jsem na kolena a nabírala dech. Tony na Thanose vyrazil znovu. Sice mu nesebral rukavici, ale aspoň kameny. Titán si toho nevšiml.

„Jsem...nevyhnutelný,” prohlásil Thanos s úsměvem a následně luskl prsty. Nic se nestalo. Titána to zaskočilo a zkusil to znovu. Když se stále nic nedělo, podíval se na rukavici a zjistil, že na ní není ani jeden kámen. Jeho pohled se přesunul k Tonymu.

Stark stál nedaleko od nás a zrovna na jeho pravou ruku dosedaly všechny kameny. Myslel, že tu energii zvládne, ale spletl se. Zařval bolestí a chytil se za ruku, když energie začala proudit do jeho těla. Pro obyčejného smrtelníka byla taková nálož smrtelná.

Vyškrábala jsem se konečně na nohy a zděšeně se podívala po Iron Manovi. Tolik bolesti v očích jsem ještě neviděla. Energie kamene moci ze mě opadla a vyběhla jsem jeho směrem. Od Thanose se ozval tichý smích.

„Tony...Tony! Sundej je!” křičela jsem na něj, když energie dál postupovala do jeho těla. Kameny měl na svém brnění. Rychle jsem mu část brnění servala a hodila i s kameny na zem. Tonymu se podlomila kolena a já ho rychle chytila. Byl celý bledý. Část jeho obličeje byla obklopená výraznými žilkami. Byl na tom zle. Hodně zle.

„Co jste si mysleli. Smrtelník ty kameny udržet nedokáže,” řekl Thanos pohrdavým tónem, když jsem pomohla Tonymu si sednout k jedné z trosek a opřít ho o ni. Měla jsem strach, že tohle nezvládne. Vstala jsem a podívala se vražedně po nepříteli. Pozoroval mě. Můj pohled spočinul na části Tonyho brnění aka pravé ruky a na něm všechny kameny. Mám to udělat? Obětovat se a zničit Thanose lusknutím? Rodiče mi to nejspíš neodpustí, ale zachráním tím svět. Celý vesmír. Miliardy obyvatel budou žít a vzpomínat na tento den. Na den, kdy Thanos padl.

Došla jsem šouravou chůzí k "rukavici" a zvedla ji. Na Thanosově tváři se objevily obavy. Byla jsem pevně rozhodnutá. Musím to udělat. Nikdo jiný to udělat nemůže. Rukavici jsem si nasadila na pravou ruku. Jak jsem očekávala, energie z kamenů se mě snažila ovládnout. Zatnula jsem pevně zuby a zkoušela to vydržet. Točila se mi hlava a bylo mi na zvracení. Myslela jsem, že mi za chvíli upadne ruka. Neuvěřitelně to pálilo, jako rozžhavený kov.

V dáli jsem slyšela tlumené hlasy a dusot, jak ke mně někdo běžel. Bylo jich víc najednou. Nevnímala jsem to. Soustředila jsem se jen na kameny. Podívala jsem se na Thanose. Pousmála jsem se nad tím, jak byl vyděšený. Měl důvod. Prohrál. Teda skoro, ale neměl od toho daleko. Stačilo jedno lusknutí.

„Ne!” zakřičel někdy nedaleko ode mě. Kroky byly blíž a blíž. Nezastavilo mě to. Zavřela jsem oči a lusknula.