𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

39.

Boj utichl. Když Mantis zaprotestovala, že by Drax smrt nesnesl, Tony zamžoural očima do tmy směrem na mě. Nejspíš mě špatně viděl.

„Amy? Amy Rogersová? To se mi snad jen zdá,” řekl s oddechem a kapkou ironie. Nijak mě to nepřekvapovalo. Nějaký čas jsem u něj v dětství vyrůstala, když táta s mámou byli na misích. Byl jako můj strejda. Egoistickej strejda.

„Ne, nezdá,” odpověděl mu hned na to Stephen s úšklebkem, takže na něj Stark ihned uvrhl vyčítavý pohled.

„Proboha, Strangi. Nekaž mi to jednou...”

„Taky tě ráda vidím... Tony,” vydechla jsem a Star Lord při pohledu na naše šťastné setkání vytřeštil oči. Očividně nechápal, proč se kamarádíčkuju s jeho nepřáteli.

„Fajn. Původně jsem chtěl jen tři, ale zabiju vás tedy všechny čtyři a vymlátím to z Thanose sám,” podíval se po nás vražedně a chystal se se svojí zbraní zabít Spider-Mana. On myslí, že jsme s Thanosem?! „A začnu s tebou,” řekl Parkerovi.

„Počkat, Thanose?” zarazil se Stephen. „Ta-tak jo... Teď se pro změnu zeptám já. Kterému panu sloužíš?” nejlepší otázka, jakou kdy mohl Doctor Strange položit galaktickému blbcovi.

„Kterýmu panu sloužím?” zarazil se Quill. Očividně by tato otázka zaskočila každého. „Co mám říct? Ježíšovi?” chtěl se tomu začít smát. Tony nad jeho odpovědí protočil očima a pomyslel si svoje.

„Ty jsi ze Země.”

„Nejsem. Jsem z Missouri!”

„A to je na Zemi, ty jelito,” okřikl Petera Stark, jako by byl jeho otec či co. „Tak co nás mlátíte?!”

„Tady Romeovi Thanos ukradl Julii,” Quill mi v žaludku leží delší dobu a šplhnout si u Tonyho v tuto chvíli nebylo špatné.

„Takže vy nejste s Thanosem?” zeptal se Spidey, aby si to celé ujasnil. Star Lord ztuhl.

„My?! S Thanosem?! Ne! Snažil jsem se ho zabít. Vzal mi holku. Co jste zač?!”

„My jsme Avengers, ne asi,” Parkerovi zmizela mechanická Spider-Manova maska a Quill ho vzápětí pustil.

„Vy jste ti-... O kterých nám říkal Thor!” vyhrkla Martis, jako nějaká fanynka.

„Vy znáte Thora?!” zeptal se Tony nechápavě. Jenže pak se podíval na mě. „Proč nejsi s ním?!”

„Nechal mě s nimi,” snažila jsem se obhájit.

„Jo,” zareagoval Star Lord na Tonyho otázku na Thora. „Vysokej. Nic moc frajer. Zachránil jsem ho i s Amy,” odpověděl a značně si u toho povyšovat ego, když začal Thora pohoršovat. Peter Parker ho za to spražil pohledem.

„A kde je teď?” zeptal se hned na to zamyšleně Stephen.

**

Po dlouhém vysvětlování, na jakouže planetu a proč, Thor vyrazil, jsme konečně vystoupili ven z Thanosovi lodi. Nejen, že tam byla příšerná tma, ale i divný zápach po krvi a dalších všemožných věcech.

Vyšla jsem ven se Strangem až jako poslední hned za Tonym a Peterem Parkerem. Panovalo mezi námi dvěma ticho. Až nepříjemné. Bylo to tím, že jsme se viděli po dlouhé době? Nebo myslel, že jsem již po smrti?

Zastavila jsem se před lodí a nadechla se podivně znečištěněho vzduchu všude kolem. Planeta byla zničená a tak mrtvá. Byl to Titan. Údajně místo, kde se Thanos narodil. Určitě to tu muselo být krásné, ale teď to tu je vyprahlé jako poušť.

„Tak jaký je posmrtný život?” zeptal se mě Stephen rýpavým tónem a zároveň mě probudil do temné reality. Zamrkala jsem a překvapeně se po něm podívala. „Ptám se na to, jak prožíváš posmrtný život,” zopakoval.

„Jak bych ho měla prožívat?”

„No, Banner tvrdil, že jste s Thorem pravděpodobně umřeli a nejspíš to vytroubí i tvýmu tátovi, pokud se s ním setká...”

„Počkej... Banner? Bruce Banner? On se dostal na Zemi?”

„Jo. Udělal mi díru do střechy a pak do schodů,” zamumlal nabroušeně. Nejspíš ho zničený majetek opravdu mrzel. Víc než život.

„Co se vůbec stalo? Proč jste tady?” byla jsem zaražená přítomností těch tří. Nechápala jsem, že někdo takový by se dostal do vesmíru. A zrovna i Tony a Parker.

„Thanos chce tohle,” ukázal Stephen na Agamottovo oko na svém krku. Brzy jsem pochopila. To, co mu tam celou dobu zářilo zeleně, byl kámen Nekonečna „Takže je velká pravděpodobnost, že se pro ten kámen vrátí, když se to nepovedlo napoprvé.”

„Musíme ho zabít,” prohlásila jsem se rozhodne a upřela vážný pohled na čaroděje.

„Kde se to v tobě najednou vzalo? My mu musíme sebrat ty kameny. Bez nich bude bezbranný.”

„I bez kamenů dokáže zabíjet, Stevene. Ty jsi ho narozdíl ode mě z blízka nepoznal,” zavrčela jsem varovně. Strange zůstal nehnutě stát a pozoroval mě s upřeným pohledem.

„Proč jsi neunikla s pomocí dvojprstenu?”

„Eh. Nooo?”

„No?” moje napětí ho velmi zaujalo.

„Ztratila jsem ho...”

„Proboha, Rogersová. Ty jsi v tom ztrácení horší než já,” protočil očima a já je pro změnu vytřeštila. On mě sekýruje a ještě ty prsteny taky ztrácí?!

„Hele, hrdličky. Nevím odkud se takhle znáte, ale trochu zmlkněte. Probíhá tu porada!” okřikl nás Tony, který se mezitím bavil spolu s Parkerem se strážci. Stephen nad ním zakroutil hlavou a šel kousek od nás.