𐌉 𐌉𝘰𝗏𝑒 ყ𝘰𝑢⁴〔ന𝑢𐌉✝𝗂𝗏𝑒𝘳⳽𝑒⁴〕

38.

Uběhlo několik hodin od toho, kdy se strážci vrátili sami bez Gamory. Chytil ji Thanos, podle toho, co jsem zaslechla. Popravdě mi bylo Petera i líto přesto, jak se ke mně choval. Teď jsme letěli vesmírem a já nevěděla ani kam. Nikdo mi nic neřekl. Proč taky jo, že? Pokaždé kam přijdu, přinesu jen smrt a zkázu.

Už jsem nedokázala jen tak sedět a čekat. Chtěla jsem Thanose zastavit, i kdyby mě to mělo zabít.

„Kam letíme teď? Kde vůbec jsme?” začala jsem se ptát všech zbylých v lodi a akorát jsem si vysloužila nechápavé pohledy.

„Chceš slyšet upřímnou odpověď? Nevíme,” odpověděl mi Quill se známkou sarkasmu. Podívala jsem se po něm vzápětí vražedným pohled a rozhodla se to ignorovat. Nemám náladu se s ním teď hádat.

„Co třeba místo, kde by mohl Thanos zaútočit příště,” navrhla jsem lehce neklidná. Setkat se zase s tím titanem? Nic moc představa.

„Co Terra?” zeptala se Mantis Petera, ale ten začal kroutit hlavou.

„V žádném případě na Terru neletíme.”

„Co?!” vyhrkla jsem okamžitě, co to řekl. Já myslela, že se dostanu konečně domů!

„Slyšíš dobře,” prohlásil tvrdohlavě. „Jestli ti to vadí, někde tě vysadíme.”

„Quille, možná-” chtěl Drax něco říct, ale Peter ho přerušil.

„Ne. Nechci nic slyšet. Vzpomínáte na to, jak skvěle jsme se měli, než jsme vzali do lodi ji a toho...Thora? Od doby, co tu ta holka je, akorát o všechno přicházíme a máme smůlu. Kdyby jsme ji teď někde vysadili a neměli ji tu, možná se to zase obrátí,” řekl Quill směrem na mě, neboli se mě pokoušel pohoršit před ostatními. Nechtělo se mi věřit, že to řekl. Šla jsem k němu blíž.

„Tak poslyš, chytráku,” došla jsem až k němu. Hleděli jsme si přímo do očí, ale musela bych stát na špičkách, abych mu byla po ramena. „Nikdo vás vůbec o pomoc nežádal. Klidně jste nás mohli tam venku nechat zdechnout, jako nějaký zvíře. To, že jste si nás potom vzali do lodi, už byla vaše chyba a uvolili jste se k tomu vlastní vůlí. Takže hned z nás nedělej něco, co nejsme.”

Peter si nad mými slovy uchechtl. Nebral mě vážně? Už takhle jsme byli slušně na nože a tímhle to rozhodně nijak nezlepšoval. Ba naopak.

„Pořád jsi jen dítě. Ničemu nerozumíš.”

Nastal klid. Mantis i Drax se po nás dívali a čekali, co se bude dít. Zavrtěla jsem nad ním hlavou a dala se k odchodu, ale ještě jsem se na poslední chvíli otočila celém k němu a dala mu facku. Podle jeho výrazu jsem vyčetla, že to nečekal.

„Pro jednou si to ujasníme. Já-nejsem-dítě!” každé slovo jsem řekla zvlášť a hodně důrazně, aby se to dalo pochopit. Quill mě jen zaskočeně pozoroval, když jsem se dala k odchodu.

„Mantis,” ozvalo se z řízení, neboli někdo mluvil skrz komunikaci odjinud. „Dobře poslouchej. Musíme se setkat na Titanu.”

Už i já jsem byla zaskočena. Titan? Co je to? Nějaká planeta odvozená od Titanicu?

„Tak, panstvo, letíme na Titan,” řekl Peter jakoby nic a vydal se k řízení. Všichni se bezeslov k řízení přesunuli též a já tam zůstala přiblbě stát. Nechápala jsem, proč jsem s nimi vůbec pořád byla.

**

„Titan. Konečná stanice. Prosím cestující, aby si vystoupili,” zahlásal Quill, jakmile jsme přistáli. Vstala jsem ze svého místa, kde jsem doposud seděla během letu. Všichni vstali též a vzali si své zbraně a další věci.

V ten moment jsme na obloze uviděli přílétat jakousi loď kruhového tvaru. Nic takového jsem ještě neviděla.

„Co tady dělaj,” zeptala se Mantis a poukázala tak na loď, kterou očividně dotyčný pilot neuměl řídit, protože přistání bylo naprosto katastrofické.

„Netuším, ale jdem to omrknout. Thanos a jeho děcka jsou pěkný grázlové,” rozhodl Star Lord a s Draxem i Mantis vyšel z lodi. Pokorně jsem je následovala až k rozbité kruhovité lodi. Drax nám udělal vchod a já vešla jako poslední.

Zaslechla jsem uvnitř lodi hlasy, ale byla jsem si stoprocentně jistá, že Thanosovi a Black Order nepatřili. Doteď jsem si všechny pamatovala do detailu.

Peter se s tím nijak nepáral a několika osobám. Konkrétně třem hodil jakousi výbušnou kouli pod nohy a ta je následně výbuchem odhodila.

„Thanosi!” zařval Drax a vyběhl na ně. Jak primitivní týpek toto.

Jenže jako jeho odpověď se dostavilo cosi létajícího, co se obmotalo kolem jeho hlavy a tím ho tak na chvíli zabavilo. Star Lord vystřelil po něčem, co vyletělo do vzduchu a následně to vystřelilo po mně.

Z rychlé reakce jsem se s pomocí magie schovala pod světelným štítem a tím střely odrazila. Jenže v tom se mi něco obmotalo kolem nohou. Byl světelný řetěz též utvořený magií, takže protivník musel být čaroděj. Strhlo mě to trhnutím na zem a můj štít se rozplynul. Řetěz taky zmizel, tak jsem se rychle vyškrábala na nohy a připravila se k boji.

Uviděla jsem ve tmě nepřítele, který na mě útočil. Litovala jsem toho, že jsem ztratila ten dvojprsten, protože bych ho mohla poslat někam pryč, jenže teď jsem se musela spoléhat na to, co jsem se naučila.

Zopakovala jsem jeho manévr s řetězem a zkusila ho jim udeřit. Vyhnul se a zmizel v portálu, který si rychle udělal. Ztuhla jsem. A teď je kde? Kde se objeví? Jak ho mám předvídat. V tu chvíli mě někdo strčil do zad a shodil na zem.

Překulila jsem na záda a udělala si další štít, abych zabránila dalšímu útoku nepřítele nade mnou. Jenže ten se po chvíli zarazil a přestal.

„Amy?” zněl jeho hlas udiveně. Přemítala jsem o tom, odkud mi je ten hlas tak povědomí a podívala jsem se na osobu víc pořádně. Byl to Stephen Strange. Můj učitel a mentor.

„Strangi?” vydechla jsem a moje hlava padla vytíženě na zem. To snad není pravda. On se dostal do vesmíru taky. To nemůže skončit dobře.

„Všichni zůstaňte kde jste a žádný blbosti!” zaslechla jsem Quilla, když skončila mezi všemi bitka. Posadila jsem se a podívala zmateně na ostatní. Peter držel...Petera Parkera?! „Zeptám se tě jen jednou. Kde je Gamora!” Mířil zároveň na kohosi obrněného. Po chvíli díky nějaké technologii zmizela helma toho druhého a poznala jsem...Starka...

„Já se zeptám líp. Kdo je Gamora?!” Tonyho ego se zkrátka nechtělo nechat svrhnout.

„Já se zeptám ještě líp!” ozval se hned na to Drax. „Proč je Gamora!” Mentální porucha se právě projevila.

„Okamžitě mi řekni, kde ta holka je, nebo toho gengastu ugryluju,” hrozil Tonymu Star Lord a držel svoji zbraň dál u Spider-Manovi hlavy, co byl v jakémsi obrněném pavoučím obleku.

„Jen do toho! Zastřel ho a já odbouchnu jeho! Dělej!” Stark se začal na strážce křičet a po té zamířil na Draxe, na kterým právě stál.

„Udělej to, Quille. Já to snesu,” povzbudil Drax Star Lorda, ale já to dovolit nemohla. Parker byl můj skorošvagr.

„Ne!” vykřikly jsme s Mantis najednou, abychom jejich přeměřování zadržely.