2.

241 20 4
                                    

,,Mami, kde mám tu modrou sukni?", řekla jsem nervózně. Už mi zbývaly jenom dva dny na zabalení věcí na univerzitu. A jako naschvál, nemohla jsem nic najít. ,,Marinette, vždyť jsem ti říkala, že ji máš vyžehlenou na polici v obýváku.". A jo to říkala. Asi bych se vážně měla uklidnit. Došla jsem tedy do obýváku a ta sukně tam vážně byla. Vzala jsem ji a dala ji do kufru. Ten už byl skoro plný.

Takto jsem hysterčila asi ještě dvě hodiny a potom jsem se rozhodla jít se kouknout na nějaký film. A byla to dobrá volba. Konečně jsem se uklidnila a nepřemýšlela o univerzitě.

Film skočil a bylo teprve jedenáct. Měla jsem hlad, ale oběd bude až za hodinu, Takže jsem řekla mamce, že půjdu na hodinu ven za Alyou. Vyšla jsem z domu a zamířila směrem k centru. Alya naštěstí bydlí kousek od nás.

Zazvonila jsem a čekala až mi někdo otevře.

Konečně. Ve dveřích se objevila Alya.,,Jé ahoj Marinette. Co tu děláš?",,Ahoj, nechceš jít ven?",,Eeee.... tak počkej, jdu se zeptat.", řekla a zaběhla do domu. Takže jsem znovu osaměla.

Alya konečně přišla. Že jí to taky trvalo. ,,Tak kam půjdeme?", zeptala se s očekáváním v hlase. ,,Já ani nevím, ale doma jsem se nudila.",,Aha, tak můžeme jít třeba....na horkou čokoládu.". S tím jsem samozřejmě souhlasila. Kdo by taky nedouhlasil, že? ,, A už máš zabaleno?", zeptala se asi v půlce cesty do kavárny. ,, No... jsem asi v půlce. Co ty?",,Já už mám hotovo.", pochlubila se. To jí taky bylo podobné, vždy měla vše hotové dva nebo tři dny předem. Celkem jí tuto vlastnost závidím, protože mě všechno trvá strašně dlouho.

V kavárně jsme se posadily a objednaly si. Obě jsme si daly horkou čokoládu a zákusek. Povídaly jsme si asi hodinu a já pak musela na oběd.

,,Jsem doma!", zakřičela jsem na celý dům.,, Jo, Dobře. Tak pojď jíst.". Ochotně jsem vyrazila do jídelny.

Po obědě jsem si musela dobalit kufr. Bohužel.

Zbalila jsem si celkem dost věcí a všechny se mi do toho kufru vešly, což je co říct.

Večer jsem už měla zbaleno a mohla jsem dělat, co jsem chtěla. Rozhodla jsem se napsat Alye, jestli nechce přijít. Naštěstí chtěla. Dneska už podruhé.

Když teda přišla, dohodly jsme se jít do kina......

Univerzita pro vládceKde žijí příběhy. Začni objevovat