23.

121 11 0
                                    

,,Takže se tě někdo jako snaží zabít?", zeptal se mě Tom.,,Asi. Já nevím.", odpověděla jsem mu.

,,Ale já ano.", ozvalo se za námi. Avatar. To se vždycky musí zjevovat tak nenápadně? Já se vždycky tak leknu!,,Vytvořila jsi si mocné nepřátele, kteří se tě budou snažit zabít, proto teď budeme trénovat ještě vic.", dodal. Víc? Už teď trénujeme asi třikrát týdně a zameškávám dost školy.

,,A to jako bude bojovat sama proti armádě nějakých pošuků?", zeptal se avatara Adrien se strachem v hlase. ,,Ne, sama by to nezvládla. Samozřejmě jí budu pomáhat já, ale nechám na ní, aby si vybrala tým se kterým bude proti tomu člověku bojovat.". To si mám vybrat tým, za který budu zodpovědná a když se někomu něco stane, tak budou nadávat mě. Ne díky.

Všichni se na mě podívali. Já jsem se jenom otočila a odběhla pryč. Cítila jsem jejich pohledy, nic nechápající pohledy.

Doběhla jsem za nějaký keř a sedla si na zem.

,,Marinette?", uslyšela jsem volání za mnou. Adrien. Toho teď zrovna vidět nechci.

,,Neboj. Na ty lidi nebudeš sama. Budu tam s tebou já a ostatní.", řekl a posadil se vedle mě. ,,A to já právě nechci.". Adrien se na mě nechápavě podíval.,,Nechci vás do toho tahat. Nesnesla bych ten pocit viny,když by se vám něco stalo.", dodala jsem a ukápla mi slza.

,,A já bych zase nesnesl ten pocit, nechat tě tam samotnou nebo s někým jiným.", řekl a obejmul mě. Na to jsem se musela usmát.

,,Dobře, ale stejně vás tam nechci mít všechny.". Adrien na souhlas přikývl.
,,A koho tedy budeš chtít?", zeptal se mě s nadějí v hlase. ,,Tebe, protože jinak by jsi mě pořád přemlouval, potom asi Mika, protože je to schopný vládce vody, dál asi......Viky a nakonec asi Toma. To nás bude pět, což je akorát.", dořekla jsem svůj proslov. Adrien jenom přikyvoval.

Bez rozmýšlení jsem vstala a vydala se směr skupinka, kterou jsem opustila.

Když jsem tam doběhla, všichni na mě koukali. ,,Chtěla bych vám něco říct.", vyhrkla jsem hned. Nikdo nic neřekl, tak jsem pokračovala:,,Jestli by jste teda chtěli jít do toho se mnou,", odmlčela jsem se a čekala na jejich reakci. ,,Rádi.", ozval se Tom a podíval se po všech. Ti pouze přikývly. ,,Dobře, takže navrhla jsem čtyři lidi, které bych tam chtěla mít. Za prvé Adriena, protože ovládá oheň, dále Toma, Mika a Viky.", řekla jsem opatrně a koukla na dotyčné.,,Já půjdu.",řekla Viky a vstala. Po chvilce se k ní přidali i kluci.

Usmála jsem se a podívala se na Alyu. Mračila se. To jsem měla čekat. ,,Alyo promiň, ale o tebe bych nerada přišla. O ostatní taky ne. Nevím jak to vysvětlit.",,Já to chápu Marinette. Kdybych byla avatar, taky bych si tě tam nevzala.", usmála se na mě Alya. Oddychla jsem si.

,,Jsem rád, že jste se domluvili. Ode dneška vás budu trénovat jako tým, takže budete mít tréninky s Marinette", řekl do teď tichý avatar. Přikývli jsme. ,,Zítra začínáme.", dodal a odešel.

DRUHÝ DEN
Vstala jsem brzy. Holky ještě spaly jako obvykle. Nechápu, jak můžou takhle dlouho spát. Rozhodla jsem se nechat je spát. Hlavně teda Viky, protože dnes máme první společný trénink.

Jenže, když bylo už sedm a oni se neprobouzeli, musela jsem zasáhnout.

VIKY
Ráno nás probudila Marinette. Moc se mi vstávat nechtělo, ale dneska máme první trénink a já se na něj strašně těším. Ale pořád tu je jeden problém. Denis. Ještě jsem se ho nezeptala.

Vstala jsem z postele a vydala se ke skříni, kde jsem si vzala školní uniformu a přešla do koupelny.

O velké přestávce jsem zašla za Denisem. ,,Ahoj Denisi. Potřebuju s tebou mluvit.",,Ahoj.",,Hele víš, Marinette nám včera řekla, že je avatar,", řekla jsem a čekala na jeho reakci. Nebyl schopný slova, tak jsem pokračovala:,,A mě, Toma, Mika a Adriena si vybrala do týmu, aby jsme jí pomohli zabít nějakýho chlapa. Proto se tě jdu zeptat, jestli ti to nebude vadit.".,, Marinette? Avatar?A já nechci aby jsi tam byla. Vždyť ti můžou něco u dělat!", vykřikl flustrovaně Denis. Čekala jsem lepší reakci.,,Ale Marinette mě tam potřebuje a ostatní na mě dají potor. Slibuju.",,Ale....", chtěl něco namítat, ale já ho přerušila polibkem.,,Když mi slíbiš, že budeš opatrná, tak klidně jdi.", řekl nakonec. Kývla jsem.

Univerzita pro vládceKde žijí příběhy. Začni objevovat