9.

150 14 9
                                    

A už byl zase večer. Tentokrát jsem šla na hlídku sama, což se mi moc nelíbilo, ale nemohla jsem Denise tahat z ošetřovny.

Vyšla jsem z chatky a chvíli přemýšlela, kde začnu. Nejlepší by bylo začít v ohnivé sekci, aby potom byl klid.

Odhodlala jsem se k prvnímu kroku a vyrazila směr Ohnivá sekce.

Po pěti minutách jsem stála před první chatkou a zaklepala. ,,Co zas?", řekla podrážděně nějaká holka.,,Zkontroloval vás. Co asi jinýho." ,,Jsou tu všichni.", řekla už o něco klidněji. S tím zabouchla dveře a mně nezbývalo nic jinýho než jít k další chatce.

Najednou mě někdo chytil za ruku a odtáhl za strom.,,Co zase....", začala jsem, ale nedořekla. Uvědomila jsem si, kdo přede mnou stojí. ,,No, vzhledem k tomu, že na tebe támhle čeká Philip, tak si myslím, že jsem tě zachránil.". A hádejte, kdo to právě řekl. Sice nevím, jak se jmenoval, ale byl to ten samý kluk, co mě zachránil předminule. ,,Aha...", začervenala jsem se. ,,Pojď tentokrát půjdu s tebou.", řekl rozhodně. ,,Proč by jsi se mnou chodil, když mě ani neznáš.",,Nevím. Asi proto, že když tě nechám jít samotnou, oni tě zmlátí.". To dávalo smysl.,,Hm...tak dobře no.",,A jak se jmenuješ?",,Marinette. A ty?",,Adrien.".

Navzájem jsme se představili a šli směrem k další chatce.

Tam to probíhalo jako u té předešlé.

Zvláštní bylo, že ikdyž jsme jednou Philipa potkali, nic mi neudělal, takže jsem zpátky na chatku došla bez zranění.

Otevřela jsem dveře od naší chatky a vešla dovnitř. Alya ani Viky nespaly. To se dalo čekat. ,,Už jsme se o tebe začínaly bát.", řekla mi Viky. ,,Jsem v pohodě.", uklidnila jsem je a odešla do koupelny.

Umyla jsem si vlasy a vyčistila si zuby. Dneska jsem už neměla na nic náladu, měla jsem plnou hlavu Adriena. Vždyť mu vděčí za nerozbitý nos.

Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Naštěstí se mi povedlo usnout hned.

RÁNO
Vstala jsem celkem brzy a rozhodla se, že zajdu za Denisem. Už by mohl být vzhůru.

A měla jsem pravdu. Denis seděl na posteli a zase si četl.

,,Ahoj.",,Ahoj Matinette.",,Tak co, kdy tě pustí?",,No myslím, že dneska asi ve dvě.",,Bezva. Tak já za tebou přijdu.". Jenom přikývl a já odešla.

Za chvíli by měla být snídaně, takže jsem se ještě vrátila do chatky za holkama.

Ti ospalci ještě spali! Vyskočila jsem na Alyi postel a začala ji budit.

,,Marinette, nech toho!",,Ne, dokud nevylezeš z té postele.". Raději mě poslechla a odšourala se do koupelny. Přestoupila jsem k Viky a udělala jí to samé. Taky nebyla moc šťastná.

Po půl hodině se holky konečně vypravily a mohly jsme jít. V jídelně jsme si sedly k Tomovi, Nathovi a těm dvoum klukům od nich z chatky.

Tom si mě zaujatě prohlížel. ,,Tome, tak mi to řekni a nekoukej na mě.", řekla jsem naštvaně.,,No..... Tak dobře. Jak to, že ti dneska nic není?",,To ti jako vadí, že nemám rozbitý nos?",,Ne to ne. Ale zajímá mě, jak to, že ti dneska nic neudělal, ještě ke všemu, když jsi byla sama.", řekl Tom. ,,Protože jsem sama nebyla.". Toma to zarazilo.,,A kdo s tebou byl?", zeptal se podezřívavě.,,Adrien.". Tenhle výslech mě doopravdy nebavil. ,,Kdo je Adrien?", zeptal se Nathaniel a Tom se napnul.,,Přestaňte mě vyslíchat!", rozkřikla jsem se.

Do konce snídaně nikdo z nás už nepromluvil. Naštěstí.

Dneska jsme měli soutěžní den.

Rozdělili nás do týmů po pěti až šesti. Já jsem byla s Alyou, Mireille, Lili, Belou a Veronikou. Byly jsme takový holčičí tým. Ale za to jsem jedině ráda.

,,Dobré ráno studenti.", rozezněl se hlas ředitelky po celém areálu školy. Asi.,,Dnes se uskuteční soutěžní den. Byli jste rozděleni do týmů po pěti nebo šesti a v těchto týmech budete po celý den. Dva vítězné týmy smějí jít sami na celý den do našeho nového zakrytého bazénu.". Davem se ozval jásot. ,,Tak a nyní vám řeknu, jak to bude probíhat. Postupně budete chodit po stanovištích a na každém budete získávat body. Tak a teď můžete začít.", dokončila svůj proslov ředitelka. Všechny týmy se rozutekly a já se podívala na naší mapku. Dle ní máme začít na stanovišti pět a postupovat dál. Oznámila jsem to holkám a společně jsme vyšly směrem ke stanovišti.

Ahoj, jsem ráda, že se našel někdo, kdo to četl. A taky jsem vás chtěla poprosit, aby jste mi napsali nějaký názor, ať je jakýkoliv. Nebo se můžete na něco zeptat a já z těch otázek potom udělat ask.
Děkuju.

Univerzita pro vládceKde žijí příběhy. Začni objevovat