Univerzita pro vládce

Epilog

Od té události s Philipem a Theodorem uběhl už týden.

Klukům jsem celou tu situaci vysvětlila a Adrien měl co dělat, aby za Philipem nedošel a nedal mu, co proto.

Ale co bylo ještě horší, bylo to, že se celý svět dozvěděl o tom, že jsem avatar a lišaj, ten co se mě snaží zabít, mi poslal dopis s tím, že se mám těšit na svojí smrt. Milý to člověk. Avatar to vzal o dost víc vážně než já a začal mě a můj tým víc trénovat.

Právě na jednom z těch tréninků a jsme a musíme klikovat, protože jsme ve volném čase netrénovali. A od čeho teda chodíme sem, když musíme trénovat ve volným čase.

,,Už jenom dvacet kliků!", zakřičel na nás avatar. Jenom?! Jenom?! Jako ano, já a Viky jsme dělaly "jenom" padesát kliků a kluci sedmdesát, ale stejně. Ptáte se, jak to, že nám zbývá jenom dvacet kliků, když jich měli dělat víc? Protože oni začali klikovat dřív a my jsme se k nim přidaly.

Konečně máme doklikováno. Všichni jsme únavou padli k zemi a nehodlali vstát, ale to by u nás nesměl stát někdo jménem James. ,,Tak teď se postavte do dvojic a trénujte. Marinette ty pojď se mnou. Budeme meditovat.", rozkázal avatar. ,,To není fér! My budeme cvičit a ona bude sedět na zemi a meditovat?", odfrkl si Tom. ,,Ano. Jestli s tím máte problém Tome, můžete místo toho dělat kliky.", odpověděl mu avatar. Na to už nic neřekl.

Já a avatar jsme opustili tělocvičnu a zamířili do malé místnosti, kde obvykle meditujeme. Je to strasne příjemné místo. Po stěnách jsou poličky s knihami a květinami. V jednom rohu je křeslo s malým stolečkem. Uprostřed je šedý koberec a dva podsedáky, na kterých meditujeme.

Posadila jsem se a čekala na avatara. ,,Tak Marinette, můžeš začít.", řekl avatar.

Meditace je velmi těžká a umí ji pouze avatar a pár lidí. Uklidnila jsem své tělo i mysl a přenesla se do prostředí mě velmi známého.

Je to hustý les s mýtinkou uprostřed. Žijí tam nejrůznější živočichové, které nepotkáte ani na Zemi. Myslíte si, že je to nádherné místo a chcete tam taky? Nechtějte! Cítíte zde bolest a pokud zde zemřete, zemřete i v realitě.

Hned za mnou se objevila duše avatara. ,,Dneska ti chci ukázat, jak se zde cestuje.", řekl avatar.

Beze slova zamířil k nějaké jeskyni.

Byla tam tma a děsivé ticho. Slyšeli by jste i špendlík spadnout. Došli jsme k nějakému obrazu.....koně? Asi koně.

Avatar řekl nějakou větu, kterou jsem mu ale nerozuměla. Mluví hrozně potichu, ale když chce, umí i křičet. Třeba při klikování.

Před námi se objevil portál. Avatar mi rukou naznačil, abych šla. Váhavě jsem udělala první krok. Portál mě vtáhnul dovnitř. Chtělo se mi zvracet. Byl to takový pocit jako když se půl hodiny točíte na kolotoči.

Portál mě doslova vyhodil a já spadla na zem. Avatar jen s ladností "vystoupil" a šel mi pomoct. ,,Poprvé je to vždycky hrozné.", snažil se mě uklidnit. Přikývla jsem. Budu mu muset věřit.

,,Kde to jsme?", zeptala jsem se. ,,Těžko se to vysvětluje, ale v tomto světě žijí duchové. Ne duchové lidí, ale takové "příšerky". Dneska ti je představím.". Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Duchové?! Co to sakra mele?!

Prošli jsme nějakým tunelem, vytvořeným větvemi stromů. Musím uznat, že to tu bylo kouzelné. V korunách stromů létali ptáci a nějací tvorové, které jsem v životě neviděla.

Najednou se okolo nás objevily postavy. Průhledné postavy?! To budou ti duchové. Stejně..... Duchové?!

,,Pane, co tu pohledává ta dívka?", zeptal se jeden z nich, který vypadal jako velký králík s parohy a křídly. Tak jo, něco tu je špatně!

,,To je nový avatar. Přivedl jsem vám jí představit.".,,Dobrý den.", pozdravila jsem mile. ,,Dobrý den, paní.", uklonila se mi liška se sloníma ušima a lvím ocasem. Ostatní duchové ji napodobili. Potom ke mě přiběhl nádherný kůň s křídly a duhovou hřívou. Byl snad nejhezčí z těch všech duchů.

,,Jmenuji se Bethany a ve zdejším světě budu tvůj ochránce.",,Marinette, těší mě.",,Ne to těší mě.". Pohladila jsem ji po zádech.

,,Marinette budeme muset jít.", vyrušil nás avatar. ,,Dobře.". Sundala jsem ruku ze zad Bethany a stoupla si vedle avatara.

Znovu jsme prošli tunelem a došli k místu, kde měl být portál. Avatar opět řekl nějakou větu u obrázku koně a objevil se portál.

Otevřela jsem oči. Okolo nás teď seděli moji kamarádi a koukali na nás jako na idioty. ,,Co se stalo?", zeptala jsem se opatrně. ,,Vypadáte vtipně. Například před chvílí jsi mluvila o lišce se sloníma ušima a lvím ocasem.", řekl s úšklebkem Mike.
,,Aha.". Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo.

KONEC