Univerzita pro vládce

24.

PROSÍM PŘEČTĚTE SI TO DOLE.

MARINETTE
Avatar nás vyzvedl u jezera balónem. Pro všechny, kromě mě, to bylo něco strašně zajímavého, ale já jsem se spíš nudila.

Po půl hodiny jsme doletěli k paláci. Zdejší obyvatelé si na mě už zvykli, nejdříve mi ale nadávali, že zde nemám co dělat a podobně.

,,To je nádhera!", vykřikla Viky. Od ní jsem tuto reakci očekávala.,,Ve vnitř to je ještě hezčí.", napínala jsem ji. Z jejího výrazu bylo očividné, že se strašně těší. Počkej po tréninku Viky. Řekla jsem si v duchu.

Přiletěli jsme na malé náměstíčko. Nejprve vylezl avatar, po něm kluci a ti pomohli mě a Viky. Jako ano mohla jsem vylézt sama, taky jsem chtěla, ale Adrien mě popadl a pomohl mi. U Viky to bylo podobné akorát jí pomohl Mike.

Skrz palác jsme došli do tělocvičny. Všichni měli neustále pusu dokořán. Ani se jim nedivím, byla jsem na tom podobně.

,,Takže začneme.", řekl avatar a hodil po mě vodní kouli. Rychle jsem ji odrazila a útok mu vrátila. On se ale bez problémů ubránil.

,,Takto nějak chci, aby vypadala vaše reakce. Nejdříve mi každý ukážete, co ve vás je a potom uvidíme.",dodal.

Avatar je rozdělil do dvojic. Tom byl s Viky a Mike s Adrienem.

MIKE
Avatar nás rozdělil do dvojic. Já jsem byl s Adrienem. Upřímně jsem rád, že nemusím být s Viky. Né, že by byla špatná, ale nerad útočím na holky.

,,Vyberte jednoho z vás, který zaútočí na toho druhého. Ten se bude snažit bránit. Potom si role prohodíte.", promluvil k nám a sám se postavil proti Marinette.

Pořád si nemůžu zvyknout, že Marinette je avatar.

,,Tak Miku, začni.", vyzval mě Adrien a já přikývl.

Pět minut jsem na něho útočil, ale nedařilo se mi ho porazit. Najednou se tělocvičnou ozvala rána. Podíval jsem se tím směrem a spatřil Marinette, která se svezla po zdi dolů. Jak se sakra dostala na zeď vzdálenou deset metrů? Avatar se k ní okamžitě rozběhl, klekl si vedle ní a pomohl jí vstát.

Nikdo z nás přihlížejících se ani nehnul.

ADRIEN
Mike na mě přestal útočit. Nevěděl jsem, co mu je. Koukal někam za něj a ani se nehnul. Podíval jsem se tam taky.

Marinette ležela na zemi a běžel k avatar. Jestli bude takto zacházet s Marinette pořád, budu si muset s avatarem promluvit.

Když byla Marinette zpátky na nohách, Mike na mě zaútočil. To od něj nebylo pěkný.

,,Neměl bych už útočit já?", zeptal jsem se ho udýchaně. ,,Asi.", odpověděl prostě. Vyměnili jsme si role. Tentokrát se musel bránit Mike.

MARINETTE
Avatar mi pomohl na nohy a pustili jsme se znovu do boje.

Po dalších deseti minutách boje se mi povedlo odhodit ho pět metrů daleko. Nejprve jsem byla strašně šťastná, ale potom mi došlo, že bych mu asi měla pomoct. On mi přeci jen taky pomohl.

Doběhla jsem k němu a všechny pohledy se teď upíraly na nás. ,,Jste v pořádku?", zeptala jsem se starostlivě.
,,Jo neboj se. Jenom ten věk se na mě už podepisuje.", zasmál se avatar a já mu pomohla na nohy.

,,Takže, během vašich soubojů, dáli se to tak nazvat, jsem vás pozoroval a mám pro vás pár rad. Začneme Tomem. Zkus být trochu uvolněnější. Jseš strašně křečovitě postavený a tím pádem se hůř vyhýbáš útokům. Adrine. Na tebe nemám, co říct jde ti to akorát utočíš strašně předvídatelně. Miku. Zkus se více soustředit. Koukáš kde co létá a nedáváš pozor. Viky. Potěšila jsi mě. Na to, že jsi o rok mladší než tvoji kamarádi, jseš na tom skvěle. A nakonec ty Marinette. Děláš pokroky a jsem na tebe pyšný. Příště budeme trénovat zemi.", dořekl svůj dlouhý monolog a rukou nám naznačil abychom šli směrem k balónu.

Tak jsme taky učinili. Adrien ke mě okamžitě přišel a chytil mě okolo ramen. Sykla jsem bolestí. ,,Jseš v pořádku?", zeptal se mě starostlivě.
,,Jo jen jsem si asi narazila rameno.", řekla jsem a jmenovanou část těla si promnula. ,,To spolu často takhle házíte", ušklíbl se Adrien. ,,Někdy.".

Avatar nás vysadil u jezera a odletěl.

Přiběhl k nám Denis a svou přítelkyni políbil. ,,Tak co?", zeptal se nás a přišel ke mě. ,,Jo. Dobrý.", odpověděla jsem. ,,Viky mi řekla, že jsi avatar. Takže ti gratuluji.", řekl a obejmul mě. Opět jsem sykla bolestí. Když jsem zraněná, okamžitě mě každý chce obejmout a když mi nic není, nikdo si mě nevšimne.

,,Promiň.", omluvil se mi a pustil mě. ,,Ale jdu ti něco říct. Ředitelka mi na večer dala trest, takže nemůžu jít na hlídku.", dodal. ,,V pohodě půjdu sama.". Ale buďme upřímní. Nechtěla jsem jít sama. Sice mi Philip dal tak nějak pokoj, ale stejně nechci hlídkovat bez Denise.

Kluci hned potom odešli s tím, že mají něco na práci. Takže jsme s Viky osaměly.

,,Tak avatar jo?", ozvalo se za námi. Rychle jsem se otočila a spatřila našeho narušitele.

OD TÉTO KNÍŽKY VYJDE 2. DÍL S NÁZVEM "AVATAR". BUDU VÁM VDĚČNÁ, KDYŽ SI JI PŘEČTĚTE. JINAK JSEM RÁDA, ŽE SE NAŠEL NĚKDO KDO TO ČTE.