Univerzita pro vládce

4.

Nastoupily jsme do auta a čekaly než taťka nastartuje a konečně vyrazíme.

Po pěti minutách jsme vyjeli. Cesta by měla trvat asi dvě hodiny. Tak snad nebude zácpa.

,,Tak co budeme dělat?", zeptala se mě Alya.,,Nevím. Já asi budu spát, tak promiň.",,Nevadí.". Slabě jsem se na ni usmála a ona mi úsměv oplatila. Poté jsem se vydala do říše snů.

Zácpy naštěstí nebyly, Takže jsme dorazili přesně podle plánu. ,,Marinette! Vstávej!", budila mě Alya natěšeně.Moc se mi nechtělo, ale musela jsem.,,Vždyť už jsem vzhůru.", odpověděla jsem rozmrzele.

Vystoupila jsem tedy z auta, taťka mi mezitím vyndal kufry z kufru. Vzala jsem si je a zamířila k portálu do země, kde se můžeme používat naši moc. V lidském nemůžeme, bohužel.

Portál se otevírá tak, že řeknete heslo a uděláte cokoliv se svým živlem.

Pomalu jsme tam došli. Mamka mě objala a začala mě poučovat, jak se mám chovat, abych se dobře učila, poslouchala učitele a spoustu dalších věcí. Celá moje mamka. ,,Ano mami. Budu ti volat a psát a snad přijedu i na tvoje a táty narozeniny.", řekla jsem, aby se trochu uklidnila.,, Tak dobře. Hlavně si to tam užij. A ahoj.",,Ahoj dceruško.", přidal se k mamce taťka.,,Ahoj.", naposledy jsem je objala a společně s Alyou jsme se vydaly k portálu. První jsem šla já. Řekla jsem heslo: Voda je nejlepší; a ještě jsem musela udělat něco s vodou. Rozhodla jsem se pro to nejjednodušší-vodní kouli. Portál se mi otevřel a já vešla. Hned potom se rychle uzavřel, aby jsem nemohl projít někdo jiný.

Po chvilce se vedle mě objevila Alya.,, Tak jdeme ne?",,Jo, jasně.", odpověděla jsem jí. Vyšly jsme směrem, kterým nás vedla lesní cestička. Mám tuto cestu ráda, je tam hodně stromů a keřů, ale naopak málo odpadků, nečistot a ohryzků.Takže tam je čisto, což je skvělé.

Cestička nás dovedla do areálu školy. Došly jsme před hlavní budovy, kde nás uvítala paní ředitelka Abottová. Je to moc milá a ochotná paní. Pokud ovšem děláte hlouposti, je dost naštvaná a rozdává tresty. Takže taková správná učitelka teda spíš ředitelka.

,,Dobrý den paní ředitelko.",, Ahoj holky. Tak co, jak jste se sem těšily?". Co teď odpovědět. Kdybych řekla, že netěšily, asi by nás zabila a kdybych řekla, že těšila, tak bych lhala.,,Ehm.. no.... jo těšily. Hlavně tedy na kamarády, ale i na vás.". Ona je jediná z učitelského sboru na koho jsem se těšila.,,Tak to vám děkuji děvčata. Ale teď už běžte dovnitř.". Tak jsme ji teda raději poslechly a šly.

Vevnitř byl kancelářský stůl a za ním učitelka ohně.,,Dobrý den děvčata. Vy jste z vodního kmene, že ano?",,Ano.", odpověděly jsme současně.,,Tak v tom případě budete ve vodní sekci-2. Sekce-chatka 12.",,Děkujeme.", poděkovaly jsme a šly hledat naši chatku.

Po chvilce hledání jsme ji našly nebo spíš Alya ji našla. Mě hledání nebaví a ani mi nejde.

Alya otevřela dveře a my vstoupily.  Ocitly jsme se v předsíní, kde byl botník a věšák. Pokračovaly jsme dál v naší prohlídce. Nyní jsme stály v obýváku, který byl propojený a kuchyní a jídelnou.Byly tam dveře do ložnice, do koupelny a na záchod. Alya se rozhodla prozkoumat koupelnu a já ložnici.

Vešla jsem dveřmi do ložnice. Byly tam čtyři postele, u každé noční stolek, čtyři skříně a několik poliček. Vypadalo to tu dost útulně a uklizeně.

Je zvláštní, že tu jsou čtyři postele, protože minulý rok tu byly tři. Ale co, asi je tu více dětí, což je dobrý, víc než dobrý.

Najednou přiběhla Alya. ,,Marinette, pojď se podívat na tu koupelnu. Oni ji úplně předělaly.". Očividně ji to překvapilo a asi i potěšilo. ,,Jo, už jdu.". Došla jsem do koupelny a málem mi vypadly oči z ďůlků. Byla doopravdy nádherná.