Univerzita pro vládce

25.

,,Philipe zmiz!", rozkázala mu Viky.
,,Viky uklidni se. A ty mi odpověz.", odpověděl jí a ukázal na mě. ,,Myslím, že jsi to celé slyšel a Viky má pravdu vypadni!", řekla jsem ostřeji než jsem chtěla. Philip přistoupil o pár kroků ke mě. Byl už jenom dva metry daleko.

,,Mužů tady být stejně jako ty a ta tvoje... parta.", slovo parta zdůraznil jako by všem chtěl dokázal, že je pánem vesmíru, ale není.

,,Můžeš, ale my tu byli první a přítomnost kreténů se nikomu nelíbí.", odsekla jsem. Mlčel.

,,Philipe dávám ti poslední možnost odejít v klidu nebo použiju násilí.", dodala jsem. ,,Zaprvé. Nebudeš mi říkat, co mám dělat. Zadruhé. Nikam nejdu, jděte vy.", odpověděl mi Philip.

Chystala se odejít, ale něčí ruce si mě přitáhli zpátky. ,,Pusť mě, sám jsi řekl, že máme jít, tak jdeme.",,Theodor se mi o tobě zmínil. A očividně má stejný názor jako já.", ušklíbl se. ,,Jak sakra znáš Theodora? Jo a jo, už mi to došlo. Kretén ke kreténovi sedá.", usmála jsem na něj.

Jeho tvář znatelně zchladla. ,,Jak si můžeš dovolit takto mluvit o mém bratrovi.", procedil skrz zuby. Toto jeho prohlášení mi vyrazilo dech. Cože?! Bratr?! Vždyť Theodor ovládá vodu a on oheň! ,,Říkal, že jste spolu bojovali a on vyhrával, kdyby blb Mike nezasáhnul. A proto jsem ho sem pozval, aby jste mohli ten boj dokončit.",,Tak to má smůlu. Bojovat nechci!", řekla jsem rozhodně. ,,Budeš muset!",,Nebudu.",odporovala jsem mu.

Rukou udělal nějaké gesto, které jsem ale nepochopila. ,,Kvůli tvé kamarádce to udeláš! A pokud by jsi přeci jenom odporovala, půjde místo tebe.". Ohlédla jsem se za sebe a viděla jak jeho poskoci, kteří se tu z čista jasna objevili, drželi Viky.

,,Pusťte mě!", křičela dokud jí jeden z nich nezacpal pusu.

,,Dobře přiveď ho.", souhlasila jsem nakonec.

Philip někam odešel a po chvíli se vrátil i s jeho bratrem.

,,Vážně si myslíš, že mě porazíš, Theodore?", zeptala jsem se ho. ,,Ne. Před chvílí mi Philip řekl, že jsi avatar, což kazí moje plány, takže proti tobě budu bojovat s bratrem.". Sakra.

Oba se postavili proti mě. ,,Ale Marinette. Už teď nedodržuješ dohodu.", zamračil se Theodor a začal mě škrtit proudem vody.

Použila jsem vzduch a odhodila ho na nejbližší strom. Útok mi samozřejmě vrátili. Nebudu tady popisovat každý jejich úder, takže se přesuneme do momentu asi o deset minut dýl.

Zkuste si bojovat se dvěma protivníky. Po chvíli jsem už nemohla. Theodor toho využil a znovu mě začal škrtit. Co to s ním sakra je?! Pořád by mě jenom škrtil! Doopravdy si jsou s Philipem podobní, alespoň v této činnosti.

MIKE
,,Hele neměly tady holky už být?", zeptal se Denis. ,,Tak se po nich půjdeme kouknout.", navrhl jsem. ,,Denis a já půjdeme k jezeru, Adrien a Tom půjdou k nim do chatky a Nath s Jakobem půjdou...... prostě někam.", dodal jsem. Kdyby jste nevěděli, kdo je Jakob, tak to je Tomův a Nathův spolubydlící.

Všichni jsme přikývli.

Z chatky jsem jako první odešel já a Denis.

Na Denisovy bylo vidět, že je nervózní. ,,Neboj. Stejně jsou zalezlí....", nedořekl jsem to, protože jsme právě došli k jezeru a spatřili scénku před námi.

Theodor škrtil Marinette a Philip do ní mlátil. Jako je fakt, že ani oni na tom nebyli zrovna nejlépe. Marinette očividně umí bojovat. Viky, kterou drželi Philipovi poskoci, stále něco křičela.

Neváhal jsem ani vteřinu a skočil po Theodorovi. Denis mě napodobil akorát skočil po Philipovy.

Chvíli jsme se prali a potom někdo oba naše nepřátele připoutal kovovými provazy ke stromům. Kouknul jsem se směrem odkud tyto provazy přiletěli. Na zemi ležela Marinette s napřaženýma rukama. Usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatil.

Philipovi poskoci mezitím pomohli svým kamarádům a utekli. Rychle jsem přiběhl k Marinette a vzal ji do náruče. ,,Opovaž se donést mě na ošetřovnu!", řekla chraplavým hlasem.,,Musíš tam.",,Ne, dones mě na chatku prosím. Měla bych problémy, kdyby ředitelka zjistila, že jsem bojovala s jiným studentem. A těch pár škrábanců, co mám, se vyléčí sami.", odporovala. ,,Pár škrábanců?! Vždyť máš dvakrát rozbité čelo, rozseklý ret, monokly pod oběma očima a teče ti krev z nosu. A to jsem ti vyjmenoval jenom obličej.",,Miku ihned mě polož. Umím chodit!". S ní nemá cenu se hádat. Postavil jsem ji tedy na zem a pouze jí podepřel, kdyby náhodou padala.