Univerzita pro vládce

18.

Viky s Denisem se naštěstí už nelíbali, ani nedělali něco jiného.

,,Marinette promiň, že jsi předtím musela, teda nemusela odejít.", omlouvala se Viky. ,,To je vv pohodě. Já jsem vlastně ráda. Měla jsem čas sama pro sebe.". ,,Dík.", řekla a objala mě. Byla jsem ráda, že si někoho našla.

STŘEDA
Dneska jsem měla zase mít trénink s avatarem. Avatar bude mít trénink s avtarem. Zní to divně.

Nejlepší ale je, že nemusím na šestou hodinu, protože píšeme písemku. Ještě nevím, jak to tý učitelce vysvětlím.

Ve třičtvrtě na dvanáct jsem došla do ředitelny. Ředitelka hned věděla, o co se jedná. Společně jsme zamířily k jezeru.

,,Ahoj Marinette. Tak pojď, už poletíme.", vyzval mě avatar. Vlezla jsem do balónu a vzlétli jsme.

Cesta trvala stejně dlouho jako ta minulá. Akorát dnes jsme neletěli k paláci.,,Marinette dneska budeš trénovat s ostatními dětmi, které ovládají vodu a jsou jenom o jednu úroveň lepší.".(Marinette je čtvrtá úroveň, protože chodí do čtvrtého ročníku),,A to už takhle bude na pořád?",,Ne, to budeme dělat jenom jednou týdně.". Upřímně jsem si oddechla.

Přiletěli jsme k velkému jezeru. Vypadalo to tam užasně. Svěží vzduch, nádherná zvířata a neporušená příroda.

,,A kde jsou lidé?", zeptala jsem se. ,,Přijdou.".

Najednou se z lesa vynořilo asi dvacet dětí. Všichni se naráz poklonili. Nevěděla jsem jestli avatarovi nebo mě jako avatarovi. ,,Vědí, že jsem avatar?", zašeptala jsem mu do ucha. Zakroutil hlavou. Tak teď vím, že se klaněli jemu.

,,Dobrý den děti. Vedu vám novou spolužačku. Doveďte ji prosím za paní učitelkou.",,Ano pane.", odpověděl největší kluk. Avatar mi naznašil, abych šla k nim. Tak jsem taky učinila.

Nikdo mě nepozdravil, tak jsem taky nezdravila. Šli jsme potichu lesem, než jsme došli k nějaké budově. Nevydala moc moderně, spíš staře. Působila ale úctihodně a autorativně. Zevnitř vyšla žena středního věku. Měla drobnou postavu a vlasy elegantně sepnuté do drdolu. V rukou držela černé desky a na rameni šedou kabelku.

,,Děti běžte do třídy a vy tu prosím počkejte.", řekla a ukázala na mě. Děti odešly a my zůstaly sami. ,,Takže, ty jsi ta nová občasná žačka?",,Ano. Marinette.", řekla jsem a podala jí ruku. Samozřejmě ji přijala. ,,Dobře. Pojď se mnou.". Poslechla jsem ji a šla za ní.

Vešly jsme do nějaké učebny, asi tělocvičny, a upřely se na nás všechny pohledy. Trochu jsem znervózněla. ,,Děti tohle je Marinette. Bude sem chodit jednou týdně, aby se něčemu přiučila.". Stála jsem vedle ní a ani nedutala. ,,Marinette, dneska nám předvedeš, co všechno umíš. Budeš bojovat třeba proti Theodorovi.". Cože?! O tom mi avatar nic neřekl.

Dotyčný vystoupil z řady a stoupl si proti mě. Mám celkem štěstí, že jsem se před odletem převlékla.

Postavili jsme se doprostřed tělocvičny. ,,Kdyby se jeden z vás chtěl vzdát, tak zvedne ruce nad hlavu a ten druhý přestane s útokem. Teď musím na záchod, takže až přijdu bude jeden poražený a jeden vítěz. Po ostatních pak budu chtít, aby tě posoudili Marinette.", řekla klidně učitelka. To mě budou soudit žáci? WTF?? No nevadí.

Jako první začal s útokem on. Jednoduše jsem to odrazila a útok mu vrátila.

MIKE
Pozoroval jsem jejich boj. Bylo mi té holky líto. Theodor se bude snažit vyhrát za každou cenu.

Zpočátku se držela a jeho útoky pohotově odrážela. Najednou však Theodor udělal nejpodlejší věc, kterou je mohl. Použil škrtící trik a ona se nemohla bránit. Chtěla na něj poslat vodní kouli, ale on v tu chvíli stisk zesílil. Tak zkusila zvednout ruce jako že se vzdává, ale on stisk zase zesílil, takže musela dát ruce dolu.

Nemohl jsem se na to dívat. Vyslal jsem na něj vodní kouli. On přerušil škrtící trik a podíval se na mě. ,,Co to děláš?", zeptal se naštvaně. ,,Vždyť jsi ji málem zabil!",,No a. Měla se líp bránit.",,Jak se má asi bránit, když ji škrtíš a když se chtěla vzdát, tak ještě zesílíš stisk!", zastal jsem se jí.

MARINETTE
Po tom, co přerušil trik, jsem se sesunula k zemi. Nemohla jsem dýchat. Přede mnou se hádali Theodor s nějakým klukem, který se mě zastal. Měl ve všem pravdu. Já se snažila vzdát, ale on mi to nedovolil.

Najednou na sobe začali útočit. Ten neznámý kluk na tom byl dobře, ale potom na něho Theodor taky použil škrtící trik.

Co nejrychleji jsem vstala a začala bránit toho neznámého kluka. Nakonec se mi nějak povedlo Theodora porazit. Sice jsem skončila trochu víc pomlácená a přidušená, ale byla jsem šťastná. Neznámý kluk na tom byl o trochu líp a ihned se přiřítil ke mně.

,,Jsi v pohodě?", zeptal se starostlivě. ,,Jo a ty?",,Taky. Mike.", řekl a natáhl ke mně ruku. Tu jsem ochotně přijala. ,,Marinette.".

Po chvilce do třídy vešla učitelka. Kde vůbec byla tak dlouho?! ,,Co se to tu proboha stalo?!", rozkřikla se a koukla na mě a Theodora. ,,Já vás tu nechám samotný na jeden nevinný souboj a vy skončíte s modřinami a teče vám všude krev?! A jak to vůbec dopadlo?", dodala. ,,Marinette paní učitelko", ozval se Mike.,,Dobře. Marinette gratuluji, ale teď jděte na ošetřovnu. Miku jděte s ní.". Ptáte se proč nemá jít i Theodor? Jemu v podstatě nic není. Má pouze monokl. Proč já vždycky skončím zmlácená!