Univerzita pro vládce

14.

Dovnitř kruhu vešel starší pán. ,,Dobrý den děti. Jmenuji se James. A asi vás zajímá, Proč tu dneska jsme.". Davem se ozvalo zabručení.,,Při mém obvyklém rozjímání se mi zjevil strážce avatarů a řekl mi, že je na čase aby nastoupil nový avatar.". Nikdo ani nedutal. ,,Také mi řekl, že avatar je na této škole.". Všechny si nás přeměřil pohledem. ,,Celý týden vás budu pozorovat a za osm dní ve středu vám oznámím výsledek. Pokud tu nějaký avatar bude.".

Málem mi vypadly oči z ďůlků. U nás avatar? Hustý.

Potom nás učitelé propustili. Ihned si mě odchytla Viky a odtáhla mě za Denisem.

,,Marinette potřebujeme se tě na něco zeptat. Jestli by ti nevadilo, kdyby dneska na hlídku přišel Denis dýl.". Ouuu. Zrovna dneska jsem potřebovala ochranu. ,,Dobř, ale chci vědět proč.", řekla jsem provokativně. Na to nic neřekli, pouze se chytili za ruce. Oni jsou spolu? Že o tom nevím. ,,Jo v pohodě, tak v devět u vzdušné sekce. Já mezitím udělám ohnivou.",,Tam tě samotnou nepustím.", řekl na odpor.,,Vy si užijte večer a já to zvládnu.",,Naposled, když jsi šla sama, Philip tě zmlátil.",,Neboj. V devět u vzdušné sekce a už o tom nebudeme mluvit.". On naštěstí poslechl.

V půl devátý večer jsem vyrazila na hlídku. Pomalu jsem prošla všechny chatky až na jednu-Philipovu. Co kdybych tam nešla? Asi by se nic nestalo. Rozhodla jsem se ji vynechat.

Potichu jsem kolem ní prošla a pokračovala v cestě.

,,Pomoc!", zakřičel někdo za stromem. Neváhala jsem a rozběhla se tam. Stála tam drobonká dívenka a Philip a jeho poskoci do ní mlátili.

,,Nechte ji!". Nic.,,Nechte ji jít.", zkusila jsem to znovu.,,Ááá Marinette málem jsem na tebe zapomněl. Ještě že jsi přišla.", řekl Philip a jeho poskoci mezitím stále mlátili tu dívku.

Nerozmýšlela jsem se a hodila po nich vodní kouli. Jednoho to odhodilo a ten druhý na mě koukal jako bych spadla z Marsu. Pustil tu dívku a společně s Philipem na mě zaútočili.

Bylo těžké vyhýbat se jejich útoku, ale nějak jsem to zvládala. Nejednou mě jeden z nich odhodil na nedaleký strom. Auuu. Celkem to bolelo.

Urychleně jsem vstala a vrátila se zpátky do boje.

DENIS
Bylo devět a já už deset minut čekal na Marinette, ale marně. Rozhodl jsem se jít jí naproti.

Co když jí Philip zase něco udělal? To bych si neodpustil a hlavně Tom s Nathem by mi to neodpustili. Přidal jsem do kroku.

Najednou okolo mě proletěla vodní koule. Sakra co se to děje? Doběhl jsem za zdrojem té koule a spatřil Marinette. Bojovala s Philipem a jeho poskoky. Nebyla na tom zrovna nejhůře, ale ani nejlíp. Měla roztržené čelo a ret. Dokonce jí tekla krev z ruky.

Neváhal jsem a přidal se do boje.

Bojovali jsme jenom chvíli, protože přišla ředitelka.

,,Okamžitě toho nechte!", rozkřikla se ředitelka. Raději jsme ji poslechli.

,,Paní ředitelko, Marinette a Denis nás napadli.", obvinil nás Philip. ,,To není.....",,Marinette a Denisi se mnou!", přerušila mě ředitelka.

Nemělo cenu se s ní hádat. Vzala jsem Denise za zápěstí a táhla ho za ředitelkou.

Došly jsme do ředitelny. ,,Paní ředitelko my za to nemůžeme a Denis už vůbec ne.",,Marinette Philip tvrdil něco jiného.",,Já vím, ale my říkáme pravdu.",,Tak mi řekněte, jak to bylo podle vás.", vyzvala mě ředitelka. ,,Dobře. Šla jsem na hlídku jako každý večer. Na konci ohnivé sekce jsem uslyšela volání o pomoc. Šla jsem za tím hlasem a uviděla tam Philipa a jeho kamarády, jak mlátí nějakou dívku. Neváhala jsem a zasáhla. Potom jsme začali bojovat a Denis mi přišel pomoct, on s tím nemá nic společného. A poté jste přišla vy.". Ředitelka mlčela.

,,Ale důkazy jsou proti vám. Žádná zmlácená dívka na místě nebyla a jediný komu se něco hodně vážného stalo byl kamarád Philipa. Takže tímto ti Marinette ukládám školní trest po dobu dvou týdnů a tobě Denisi po dobu jednoho týdne.",,A co budeme dělat?", snažila jsem se být milá, ale moc mi to nešlo. ,,Marinette ty budeš dělat budíček a ty Denisi, budeš umývat nádobí po snídani. Teď odejděte.", řekla rázně. To si ze mě dělá jako srandu?! Já jen bránila tu dívku!,,Jo a Marinette. Ať vás Denis doprovodí na ošetřovnu.". Jenom jsem přikývla.

Vyšli jsme z ředitelny a zamířili na ošetřovnu.

V půlce cesty nás zastavil Tomův hlas. Sakra! To je snad zlý sen!

,,Marinette kde jsi sakra byla?!", byl rozzuřený. ,,Na hlídce. Co potřebuješ?",,No... právě tě já, Nath a kluci hledáme asi půl hodiny! Co se ti stalo?", zeptal se, když jsem se na něj otočila s krvavým čelem, rtem a rukou. ,,To je maličkost.", řekla jsem a odešla. Toma s Denisem jsem tam nechala. Na ošetřovnu dokážu dojít sama.