Ahoj, jsem Marinette. Stejně jako moji kamarádi chodím na univerzitu pro vládce živlů. Ovládám vodu. Může se to zdát jako pohádka, ale není. Kmeny se navzájem nenávidí. Takže na univerzitě panuje dost velká rivalita. Co by se stalo, když by se na ži...
Po večeři jsem šla čekat na ostatní před jídelnu. ,,Ty jo. To je poprvé, co jsi přišla včas.", řekla s údivem v hlase Mireille. ,,Haha.". Moc vtipný mi to nepřišlo. Já se vždycky snažím přijít včas, ale stanou se věci se kterými jsem nepočítala. Postupem času přišly i ostatní.
,,Tak kam půjdeme?", zeptala se Viky. ,,Ehm......tak třeba k jezeru?", navrhl Tom.Ostatní jen přikývli a mohli jsme vyrazit. Cesta utekla celkem rychle.,, V kolik máš jít za učitelkou kvůli srazu?",,V půl devátý a nevíte, kdo je ten Denis?",,Já ho znám. Chodí k nám do třídy.", informovala nás Viky. ,,To vím, ale jaký je?",,No Marinette, to je těžký říct. Je uzavřený a holkám nic neříká.", řekla Viky a slabě se usmála.,,Aha.". Celkem mě zájímalo s kým vlastně budu trávit část večera.
U jezera jsme byli asi do osmi a já už musela jít. Snad si to brzy zopakujeme.
Teď jsem se ale musela jít převléct,protože večer bude zima.
Vzala jsem si na sebe černé legíny a černo bílou mikinu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem z chatky a zamířila k hlavní chatce, kde jsem měla mít sraz s Denisem.
Bylo už půl devátý a pět minut a on nikde. Rozhodla jsem se dojít za ředitelkou, jestli neví, co s ním je.
Když jsem se chystala zaklepat, někdo mě chytil za ruku.,,Můžeme jít.",,Kde jsi byl Denisi. Máš zpoždění.",,Promiň já jsem zapomněl. A jak víš jak se jmenuju?", zeptal se podezřívavě.,,No ředitelka to přece říkala. A mimochodem já jsem Marinette. Tak a teď jdeme.". Ani nestihl zareagovat, protože jsem odešla. Doběhl mě a dál šel vedle mě. Jako první jsme se rozhodli obejít chatky z 3. Sekce-vzdušná.
Zaťukala jsem na první chatku. Otevřela nějaká holka.,,Co tu chceš?", vyjela po mně.,,Já jsem hlídka. Takže jsou na chatce všichni?",,Jo.", řekla znuděně. Potom už jenom zavřela dveře. Takto to zhruba vypadalo u každé chatky vzdušné i zemní sekce.
Teď nás čekala ohnivá sekce. Toho jsem se bála, protože ohnivý a vodní kmen se moc rádi nemají.
,,Hele nešel by jsi do Philipovy chatky sám?",zeptala jsem se Denise. ,,Proč?",,Protože proto. Prosím.",,No tak dobře, ale mám to u tebe." Přikývla jsem a on tedy šel sám. Zaklepal a najednou ho někdo vtáhl dovnitř. ,,Denisi?", zakřičela jsem směrem k chatce. Nikdo mi však neodpověděl. Začala jsem mít strach. ,,Denisi?", zkusila jsem to znovu. A zase nic. ,,Ale, ale, kdo pak to je?", řekl hlas za mnou. Ve mně najednou projel takový divný pocit. Úzkost. Otočila jsem se a spatřila svého narušitele. A hádejte kdo to byl. Philip.,,Co tu chceš.", řekla jsem naštvaně a znovu se koukla směrem k chatce, kde zmizel Denis.,,No...včera jsem ti říkal, že se uvidíme.", řekl a strčil do mě, že jsem narazila do stromu. V tu chvíli ke mně přiběhli Philipovi dva poskoci. Chytli mi ruce a znovu se mnou bouchli o strom.,, Co jste udělali s Denisem?",,Nic. Támhle jde.". Koukla jsem se tím směrem. Opravdu tam byl, ale.....zmlácený?! Oni ho zbili?!,,Co jste mu to udělali?!",,Nevím. Já jsem byl tady. Zeptej se Jakoba, ten tam byl. Denis se pořád blížil k nám.
Najednou jsem ucítila silnou bolest v břiše. Do očí se mi nahrnuly slzy. Chtěla jsem se za to břicho chytit, ale nemohla jsem. ,,Takže.....proč to vlastně děláme? Je to jednoduché. Když jsem ti řekl, že se uvidíme, byla tvoje povinnost přijít k nám. No, ale ukázal se tam jenom on. Nechtěl nám říct, kde jsi, tak jsem řekl Jacobovi ať se o něj postará a já tě jdu najít.", řekl a ukázal na Denise, který teď ležel na zemi, asi kvůli bolesti. ,,Jenom kvůli tomu?", zeptala jsem se výsměšně.,,Jenom?!", řekl a dal mi pěstí do obličeje. To bolelo ještě víc než to do břicha.
,,K čemu ti tohle je?", vážně mě to zajímalo. ,, Tobě to asi nedochází, že? Když ti já řeknu, že příjdeš, tak příjdeš!",, Jsi normální, Proč bych to asi měla dělat?". A to jako vážně, Proč bych to dělala? Normálně bych mu něco udělala pomocí vody, ale za to by mě vyhodili nebo bych měla službu až do konce roku.
,,Ahoj Philipe co tu děláš?", řekl nějaký kluk za námi a šel pořád blíž k nám. ,, Ale nic. Nic zajímavého.", řekl s ušklebkem. ,,Aha.". Už byl v podstatě vedle mě, ale nevšiml si mě. Nevím jestli je to dobře nebo špatně. ,,A kdo je tohle?", řekl a ukázal na mě. Pořád mě bolelo to břicho, Takže kdyby mě neudrželi ti poskoci asi bych spadla.,, Jedna holka.",řekl a dal mi facku. ,,Jseš normální?!", rozkřikl se ten kluk po Philipovy a odstrčil jeho i ty dva poskoky odemě. V tu chvíli jsem spadla na zem. Vytáhl mobil z kapsy a někam zavolal.
Chvíli jsme tam jenom seděli a koukali na sebe. Byl celkem hezký. Měl blonďatê vlasy a zelené oči. Ale pořád byl z ohnivého kmene, Takže jsem ho nemohla mít ráda.
Po chvíli přišel další kluk. ,,Co se to tu stalo?",,Philip.", řekl jednoslovně ten kluk, co mě zachránil. Blonďák mě chytil za pas a vedl mě k vodní sekci. Ten druhý vzal Denise a šel stejným směrem.
