Ahoj, jsem Marinette. Stejně jako moji kamarádi chodím na univerzitu pro vládce živlů. Ovládám vodu. Může se to zdát jako pohádka, ale není. Kmeny se navzájem nenávidí. Takže na univerzitě panuje dost velká rivalita. Co by se stalo, když by se na ži...
Dneska je poslední den prázdnin a já odpoledne odjíždím na univerzitu. Konečně uvidím kamarády.
Ráno jsem se domluvila s Alyou, že ji dovezeme na univerzitu, aby její maminka nemusela jet takovou dálku. Nemají to v rodině zrovna jednoduché. Tatínek od nich odešel, když Alye bylo šest a její maminka je na to teď sama. Musí se postarat o tři děti a psa. Ale to jsem zase odbočila od tématu, Takže se vrátíme.
Alya by k nám měla přijet už v jednu, protože ještě musíme zajet do obchodu koupit mi šampon na vlasy.
Teď je půl jedenáctý dopoledne a já jsem se usadila na lavičce v parku a čekala na Andreu. To je moje druhá nejlepší kamarádka. Stejně jako já ovládá vodu a dnes jede taky na univerzitu. Tento rok bude ve třetím ročníku.
Máme takovou tradici se vždy před odjezdem sejít. Takže jsme se domluvily, že to ani tentokrát neporušíme. Seděla jsem tam už asi deset minut a ona nikde. Zkusila jsem jí teda napsat.
M:Ahoj Adrej. Příjdeš teda na sraz? A: Promiň, já nestíhám. Přijdu v jedenáct. M:Dobře.
Tak to je bezvadný. Musím tady tvrdnout sama dalších dvacet minut. Protože jsem neměla co dělat, došla jsem si do kavárny pro horkou čokoládu. Ta mě vždy zahřeje a zároveň uklidní.
Z kavárny jsem vyrazila zpátky do parku a posadila se na tu samou lavičku, na které jsem seděla předtím. Naštěstí tentokrát Andea přišla v čas.
,,Ahoj.",,Ahoj Adrej.". Navzájem jsme se obejmuly a posadily se. Andy mi řekla vše o její rodině a taky prý má kluka. To mě i docela zajímalo.
Dopoledne s ní bylo strašně super. Sice se s ní uvidím i odpoledne, ale bylo mi z toho smutno. Musela jsem jít domů na oběd a čekat na Alyu.
Přišla jsem domů a hned bylo jídlo. Maminka mi uvařila kulajdu a lívance, moje nejoblíbenější jídlo.
Po obědě jsem si sedla s mamkou a taťkou na gauč, aby jsme si mohli popovídat než zase na čtyři měsíce odjedu, pak na dva týdny přijedu a pak zase odjedu.
Moji rodiče taky ovládají živly. Mamka vodu a taťka voda a umí trochu i kov. Takže jsem taky ve vodním kmeni po nich, očividně. ,, A Marinette, poslouchej tam učitele a nezlob, prosím.", prosila mě mamka stejně jako každý rok. Už mě to moc nebavilo poslouchat. Každý rok znovu a znovu. ,,Jo mami. Říkáš mi to furt.",,Marinette, poslouchej maminku!" ,,Jo tati.". Tyto rozhovory fakt nesnáším.
Najednou zazvonil venkovní zvonek. Šla jsem otevřít a stála tam Alya. Jak nečekané. ,,Ahoj Alyo.",,Ahoj Marinette.", řekla a já ji pustila dál. Kufry si nechala u botníku a šla se mnou do obýváku za rodičema.,,Dobrý den.", pozdravila je slušně. ,,Á, ahoj Alyo. Tak jak se těšíš na univerzitu?",, No, že by se mi chtělo učit, to zase ne, ale těším se na kamarády.",,Tak to je skvělé. Já jsem se tam taky těšila jenom na kamarády.", začala vzpomínat mamka, což nikdy nesvědčí nic dobrého.,, Ehm mami, my s Alyou jdeme nahoru a ona mi poradí, co si vzít na sebe, jo?", řekla jsem abych zachránila situaci nebo spíš nás. Mamka přikývla na souhlas. Vzala jsem Alyu za ruku a táhla ji do schodů do mého pokoje.
,,Co to do tebe vjelo?",zeptala se mě Alya hned co jsem zabouchla poklop. ,,No buď ráda, že jsem tě sem dostala včas. Mamka by začala vzpomínat a pak by jsme nikdy nemohly odejít a ani odjet na univerzitu.".,,Aha. A vážně chceš pomoct s tím oblečením?",,Vlastně...jo.". Přikývla a šla k mojí skříni. Po chvíli dohadů jsme se dohodly. Budu na sobě mít světle růžové šaty nad kolena.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Holky už pojedeme!", ozval se ze zdola tátův hlas. ,,Jo už jdeme.", odpověděla jsem.
