Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Vrah i zachránce

*Sigyn*

zpátky v Lokiho cele

Zmítala se v šílené bolesti, která byla následkem vpádu do její mysli. Snad každičký nerv v mozkovém labyrintu vzplál teplem a štípal, jako by do krvácející rány nasypali sůl. Před očima viděla své vzpomínky, které si Loki svou magickou mocí vybral, aby si ověřil, že je to opravdu ona. Kdyby toho v ten moment byla schopná, pomyslela by si, že zrovna takhle si jejich setkání po dlouhé době nepředstavovala. V uších se jí ozývalo její vlastní skučení, které mohlo einherjary přilákat zpět. Jenže tyhle muka už překročily úprosnou míru. Poslední, co zahlédla, byla Frigga, která jí věnovala speciální dýku. Potom si pamatovala jenom tmu, jež ji pohltila.

Když si uvědomila realitu, otevřela víčka. Přejela zrakem po opracovaném kameni, jenž tvořil strop a zdi cely. Místnost plnou chladu osvětlovala záře silového pole a jediná svíčka na stolku. Ačkoliv mihotavé světlo prozářilo stinné kouty, Sigyn se strachem ošila. Nepatrný pohyb nalevo upoutal její pozornost. Zapíchla pohled do Lokiho, který se zády opíral o stěnu. Pravá noha pokrčená, ruce založené na hrudi, zelené oči přimhouřené a zaměřené na ni.

„Teď už mi konečně věříš?" zeptala se chraplavě.

Neodpověděl, ani se nepohnul. Přes tepavou bolest, která se jí usídlila v hlavě, neměla sílu ho okřiknout, aby něco řekl. Pouze poznamenala: „Hodláš tam stát celou noc?"

„Mám snad jinou možnost, když se mi roztahuješ po posteli?"

Zrudla a pohledem zavadila o štíhlé tělo. Byl oděn pouze do kalhot, jež mu volně visely kolem boků a které zakrývaly pokračování cestičky tmavých chloupků i jemné linie véčka. Bezděčně si vzpomněla, jak ji líbal a hladil její tělo. Snažila se potlačit touhu, která jí začala brázdit v krvi a rozehřívat ji. Raději posbírala své zesláblé údy, které byly pohozené do všech směrů, a snažila se posadit. Což bylo namáhavější, než by byla schopná říct.

„Cos mi to udělal? Jsem jak na náhradní díly."

„Jak to, že žiješ?" přešel její nevrlou poznámku. Pořád se nepohnul, jako by se jí štítil. Fakt nádherná představa, pomyslela si sarkasticky. Nepokoušela se zvednout na nohy. Tušila, že by se po prvním kroku sesypala na podlahu.

„Čekala bych, že si to zjistíš z mých vzpomínek sám."

„Nech si své drzé vytáčky pro sebe a odpověz," řekl chladně. Obrátila oči v sloup.

Jelikož měla na sobě jednoduché saténové šaty, které ji moc nehřály, naskočila jí husí kůže z okolní zimy. Přejela si několikrát rychle přes prochladlé paže. Potom si k tělu více přitiskla plášť s nadějí alespoň na zlomek tepla.

„Víš, být na tvém místě, spíše bych se zeptala, jak jsem zemřela. To je totiž odpověď na tvou otázku. Ve zkratce, právě se dívám na svého vraha i zachránce v jednom. Docela ironie, co?"

Loki se na vteřinu zamračil. Pak, jako kdyby nad její odpovědí přemýšlel, pootočil hlavu a pohled zaměřil do protější prázdné cely. Dlouhou dobu panovalo ticho, během něhož dva strážní procházeli kolem cely. S rozšířenýma očima a panikou v těle poukázala na možné nebezpečí. Vážně zakroutil hlavou a přiložil si ukazováček k ústům na znamení, že nemá ani pípnout. Bohyně citu v ten moment neměla chuť se nadechnout, aby se neprozradila, natož mluvit. Einherjarové krátce za chůze nakoukli do cely, poté zmizeli za rohem cely. Sakra! Věděla, že dělají obhlídky každé dvě hodiny. To byla tak dlouho mimo?

„To nedává žádný smysl."

Hrkla sebou pod zvukem jeho hlasu, jenž se najednou ozval a vrátil ji tak zpátky do víru předchozího rozhovoru. Pro ni spíše nemělo smysl, že... No jasně, Lokiho iluze. Důvod, proč einherjarové nerušeně pokračovali. Pro něj byla magie samozřejmá.