Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Epilog

*Sigyn*

   „Do Helu!"

Zaklení ji dostalo zpět do přítomnosti a těžké bouchnutí kovu ji donutilo se prudce posadit. Těkala očima kolem sebe s intuitivně přitisknutou dlaní na přikrývce halící hruď. Po chvíli spatřila voskové svíce kutálející se po zemi od spadlého svícnu. Překvapeně se podívala na Lokiho a zamrkala. Pouze pokrčil rameny.

„Špatné kouzlo."

Uvolnila se a zase si lehla. Se sobeckou potěchou si prohlížela manžela od hlavy až k patě. Nevědomky si skousla spodní ret při pohledu na alabastrovou pleť, jež symbolizovala vznešenost. Dlouhý trup a ještě delší nohy složené do tureckého sedu. Pokožka pokryta stíny svalů i kostí ukrývajících se pod ní. Jak toužila olíznout prohlubeň pod levou klíční kostí, kde se tkvěly hvězdokupy pih! Prsty by si hrála s jeho skoro neviditelnými chloupky na hrudi, které od pupeční jamky směrem dolů tmavly do uhlové černě. Božská krása oplývající křehkostí i sebevědomím, jež jí změnila život k nepoznání.

Jevil se jako proradný ničema s předpokladem k podmanění i zlomení ženských srdcí. Právě jedno takové srdce, které se na Siresu pokoušela slepit dohromady, v sobě ukrývala. A s každým dalším rozbitím se střepy rozlámou na ještě menší střípky, až jednou nebude schopna své srdce zcela uzdravit. Když jí tato myšlenka prolétla myslí, plná obav se napjala. Loki měl však skloněnou hlavu a zajímal se o své rozevřené dlaně, aby si toho všiml. Zakroutila hlavou se snahou otřesné myšlenky zapudit. Načechrala si polštář a otočila se na bok s mírným úsměvem.

„Jsi si jistý, že v tomhle stavu chceš kouzlit?"

„Kouzlil jsem i za," škytl, „horšího stavu. A nech si toho. Nevypil jsem toho zase moc. Medovina není tak silná jako víno."

„Takže se nemusím bát, že mi pozvracíš nohy?" popichovala ho.

„Proč bych-" zarazil se. Poté po ní šlehl tvrdým pohledem. „Kdo ti to řekl?"

„Tór se rozhodl mě varovat před manželovými opileckými stavy. Prý si rád po víně otevřeš pusu na špacír, div, že neurážíš i sám sebe, a pak si vybereš jeden pár bot, které se rozhodneš ozdobit svými zvratky."

„Stalo se to jen párkrát."

„Mě o tom přesvědčovat nemusíš."

Uraženě mlaskl a odvrátil zrak. Bez ohledu, jak moc opilý byl, rozmotal své nohy velice elegantně. Plácl sebou do postele a zavrtěl se, jako by si hledal správnou polohu. Potom suše odvětil: „Chtěl jsem ti něco ukázat, ale právě mě přešla chuť."

Zvědavě se napřímila s dychtivostí v očích. „A co ukázat?"

„Co ti je do toho?"

Sledovala, jak si dal jednu ruku pod hlavu a zadíval se někam na odvrácenou stranu komnaty. „Ale no ták! Loki, nebuď nevrlý. Ty si ze mě utahuješ v jednom kuse a já nemůžu ani okusit, jaké to je?"

„Dělej si srandu z někoho jiného."

„A z koho? Z některých těch snobských bohů dole? Nebo z Tóra? Tak z toho nebudu mít nic, protože se urazí stejně jako ty." Na velice kratičkou chvilku se zamyslela. „Vy dva jste asi vážně bratři."

To byl dostatečný impuls. Trhl hlavou a jeho rty se stáhly do tenké linky. Jako poslední bod projevu rozčílení se na ni vrhl a přilehl svou váhou. „Ještě jednou řekni, že Tór a já máme něco společného, tak si mě už nikdy neudobříš!"

Usmála se. Přišel jí neskutečně rozkošný s jemnou opileckou červení na lících, mátožně mrkajícími vějířky řas a vystouplou žílou na krku.