Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Hořkosladká svatební noc

A velkolepý konec 2. dílu!

*Loki*

   Zabilo ho zle. Pážata sfoukla plamínky svící, čímž světlo zesláblo natolik, aby se mísilo s namodralou září měsíce vkrádající se do síně. Muzikanti zvolili intimnější písně, které služky, lady i álfky přimělo se vášnivě přitisknout k hrudím svých mužských protějšků. Laskaly je po tvářích, nahá kůže vyzývala k důvěrným dotykům. Prostorem se neslo nezávazné erotické jiskření, které by nenechalo nikoho chladným. Bylo součástí noci jako vzduch a víno.

Loki sedící uprostřed stolu, na čestném místě krále Ásgardu, sevřel zlatem zdobený pohár. Jeho oči klouzaly po hostech tulících se k sobě a pozorovaly intimnosti i tanečnice před sebou oděné do průsvitných tóg, které probouzely mužskou fantazii. Působily nevinně a zároveň velice svůdně, když se při ladném pohybu jejich ňadra pohupovala a napínala tenkou látku. Lokiho ale neoslovily. Namísto toho, když krátce pohlédl vedle sebe na prázdné místo královny, mrzutě do sebe obrátil další várku medoviny.

Ženské vyjeknutí připoutalo jeho pozornost. Spatřil lacinou služku, jak se hihňá, zatímco jí Fandral líbal na krku a zároveň něco šeptal. Seděla válečníkovi na klíně a povolený korzet nechával šaty sklouzávat z oblých ramen. Prsty odvážně sjížděly přes mléčně bílé hrdlo k prsům, když tu náhle služka žádostí zaklonila hlavu a její vlasy přepadly na záda.

Až nyní začala jeho fantazie pracovat. Před očima mu zavlály prameny jahodově-blond vlasů. Cítil v dlani svírající područku křesla měkkost ňadra. Jeho palec bez zaváhání přejel před tvrdý růžový hrot. Vnímal v ústech chuť oné jahody, již olízl jazykem. Představoval si, jak by Sigyn sevřela jeho vlasy v pěst a se slastným stenem se prohnula v zádech. Loki zastřeně civící do prázdna ucítil, jak se jeho mužství probírá k životu omámeno přeludem i přemírou medoviny.

Chtěl ji. Chtěl ji a to tak, že moc! Při vzpomínce na její nezájem se mu však útroby stáhly v křeči. Trhl pohledem před sebe a znovu do sebe hodil dolitou medovinu. Věděl, kde se tam vzala, ale bylo mu to ukradené. Problém by nastal, kdyby v poháru nebyla.

Proč?! Proč vůči němu tak ochladla? Zabýval se tou otázkou už dobrou hodinu. A pokaždé mu hrudí projela bolest, kterou zapil. Viděl před sebou její schoulené tělo. Křivky ukrývající se pod pažemi a slzy lhostejně stékající po zčervenalé líci. Nechtěl ji uhodit... Nebo chtěl? Netušil. Jednal v afektu. Toužil pouze po tom, aby se vzpamatovala a chovala se tak, jak ji znal. Nejdřív vzpurně, poté náruživě a hladově po jeho dotycích.

Stala se jeho manželkou. Je Laufeyson, do Helu! Frey už na ni nemá jediné právo. Slyšel jejich rozhovor plížící se po schodech. Nejprve ho zaskočilo, že se ho bůh slunce pokoušel bránit. Když spatřil, jaký vliv na ni má... Frey ji dokáže rozesmát prostým pohybem. Na něj se sotva kdy usměje, a přitom... Zavřel víčka a nechal tu neúplnou myšlenku jít.

Má právo na každou píď její bytosti. Ovšem syrový strach v jejích očích způsobil výbuch. Jötunheimská krev se zalila vztekem a frustrací a touhou a... Věděl, co ta pálivá bolest znamená, ale nechtěl si to přiznat. Zaútočila na něj nepřipraveného, stejně jako když se palácem roznesla fáma o nové Freyové milence.

Ne! Naplní jejich manželství, i kdyby ji měl znásilnit. Už před tím zbaběle neuteče jako před hodinou. Nenechá se vyvézt z rovnováhy dopadem svých činů vůči Sigyn. Jeho choť má jisté povinnosti, ať se jí to líbí nebo ne. S tím se Loki na nejistých nohou vydal k západnímu schodišti a jal se vyjít až do nejvyššího patra královského paláce, do Novomanželské komnaty králů.