Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Lest plná naděje

*Akethlia*

„Celý dny leží, skoro nejí, sotva promluví. Jediný, co z ní vypadne, je zelenoočko, když se probudí. Pak buďto brečí, nebo několik hodin kouká do prázdna. Zkoušela jsem cokoliv z toho, co ste mi řekla. Ale nic. Řeknu vám to jak minule, je jako zakřiknutej pařez. Té už nepomůže zhola nic." Vzala pohár jablečného moštu a pohledem zabloudila do vřavy krčmy s uzlíkem nervů v břiše.

Jak se ukázalo, ta tajemná osoba ženského pohlaví, jež nikdy nesundá kápi při jejich schůzkách, toužila po jediném. Po informacích o princezně. A tak, aniž by Akethlia mrkla, se z ní díky této nebezpečné známosti stala komorná princezny Sigyn. Finančně i časově se stala nezávislou. Komorná je post, o němž sní každá služebná. Ovšem Akethlia ho vykonávala pouze kvůli Dinir. Zcela ji netrápilo, že donáší. Nebrala si to osobně, protože v tomhle světě slabí nepřežijí.

Uběhlo více jak deset dní od doby, kdy se lady Sigyn probrala z bezvědomí. Za ten čas neměla moc co na práci. Jen pečovat o zoufalstvím pološílenou princeznu. A tak, když ji po několika hodinách vystřídala královna nebo jiné služebnictvo, utíkala za svou dcerkou. Eral o novém místě neřekla, ani o tajemné ženě. Dále platila obyčejné renty za služebnou a zbytek peněz si dávala stranou, aby mohla Dinir zajistit lepší život.

Dnešek však pro ni znamenal katastrofu. Ať už to Eral zjistila jakkoliv, rozhodně ji vědomí toho, že ji vlastní dcera okrádá, nenechalo chladnou. Jakmile v podvečer zaklepala na dveře, začalo divadlo plné řevu, osočování i vyhrožování. Chtěla všechny chybějící peníze zpátky, jinak si prý toho drzýho spratka může vzít rovnou s sebou. Mladá žena neváhala ani vteřinu. Popadla svou dcerku a navždy odešla z domu, kde prožila své dětství plné hádek a nenávisti.

„A už mi nikdy nechoť na voči!"

V zasněženém a skoro liduprázdném parku si posadila dcerku lapající po dechu na klín. Hladila ji po vláscích a utěšovala, zatímco Akethlii napadlo Co jsem to udělala?! Na pronajmutí domu byly její úspory ještě tenké. Pravé přátele postrádala a ona se nemůže objevit na prahu paláce s dítětem. Navíc ji ještě čekala schůzka s tajemnou ženou v krčmě, kde se to opilci a nebezpečnými individui bude přímo hemžit.

„Zřejmě to neděláte správně. Musíte ji donutit k životu!" vyrušil ji z úvah hlas plný rozkazu. Položila pohár na stůl poněkud prudce, ale to uniklo její pozornosti. Netrpělivě vyhlížela z koutku krčmy plné smradu potu a alkoholu svou dcerku.

„Možná vám chybí ta správná motivace."

„Co?" podívala se do stínu kápě, kde by se měly nacházet oči.

Žena se narovnala a zaťatou pěstí uhodila do stolu s drobky, až Akethlia na druhé straně poskočila. „Za své peníze jsem chtěla poslušnost!"

Pár otrapů se krátce podívalo do koutu pod kamenným obloukem. Jejich zakalené oči později zase našly dno poháru, načež prsatou hostinskou okřikli, že jestli chce vidět své stříbrňáky, tak ať pohne tím svým macatým zadkem. Hudebníci hráli pro potěchu písně, po nichž měl každý pod parou chuť poskakovat do rytmu.

„Já nesem žádná prodejná děvka," zasyčela Akethlia, která už ty nervy nedokázala déle vydržet. Postavila se a zamířila na opačnou stranu krčmy, kde se krčila vyděšená Dinir. Rozšířenýma očima zírala před sebe a celá se třásla. Mladá žena si nadávala a osočovala se, jak tohle mohla dopustit. Jenže výběrem zrovna neoplývala.

„Dinir, pojď," natáhla ruku, když se plešatý muž se zkrabatělou kůží moc zajímal o to, kdo vedle něj sedí, než o svůj pohár.

Okamžitě se nalepila na matku a objala ji křečovitě kolem nohou. Právě procházela kolem hostinská s tácem, a Akethlia bouchla vztekem. „Vždyť sem zaplatila za tenhle stůl, aby sem nikdo za hodinu nepách. Tohle je vaše práce?" rozkřikla se a ukázala na to nechutné individuum.