Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Pomluvy

*Sigyn*

   Ten večer stejného dne se nimrala vidličkou v talíři. Šoupala pečenými brambory po mosazu sem a tam, zatímco prsty druhé ruky držela jeho tepaný okraj. Hrbila se, ale bylo jí to naprosto ukradené, stejně jako rozjaření bohové kolem stolu. Cítila se zvláštně netečná proti každovečernímu ruchu a veselí v Hodovní síni. V krku ji po pláči pálilo, červené oči schovala pod rozpuštěnými prameny vlasů. Chtěla se schovat celá, ale tak dlouhé vlasy vážně neměla. Zírala na jídlo, ale viděla před sebou pořád ten samý obrázek: Lokiho, jak obšťastňuje Idunn. Na nic jiného nebyla schopna myslet.

Naivní husička jsi, Sigyn, plísnila se v duchu. Nechala ses nalákat mistrem triků, který si s tebou hrál jak kočka s myší. Jen tě využil jako zábavu do nudných chvil v cele. Co od něj jiného čekat než zradu?

Jenže ona v boha neplechy věřila! Věřila, že se tam někde, hluboko pod vrstvou necitelného ledu, skrývá duše. Právě ta, která ji zachránila před spáry smrti. Bylo nemožné, aby se mu povedlo ji zachránit trikem. Pravou lásku nejde vyčarovat. Musel ji alespoň minimálně milovat. Tak kam se ta láska sakra ztratila? Kde jsem udělala chybu? Zoufalstvím sevřela vidličku křečovitěji.

„Sigyn, děje se něco?" ozval se hlas královny po pravici.

Jako kouzlem se narovnala v zádech a pustila z držení vidličku, která s cinknutím dopadla na talíř. Ten prostý zvuk se však vytratil do hlasitého smíchu uprostřed stolu, kde se Forseti s Volstaggem a ostatními živě bavili.

„Ne, vůbec nic. Jen takové menší nedorozumění," řekla spíše automaticky než účelně. Pokusila se o úsměv a zvedla k ní opuchlé oči. Snažila se je zchladit vodou, než odešla na večeři, ale bez valného úspěchu.

Vzala její ruku do své a starostlivě ji stiskla. „Jsi si jistá, že tu není něco, s čím by ses mi chtěla svěřit? Cokoliv?"

„Ne."

Pod unáhlenou odpovědí se Frigga zamračila. Zvedla svůj blankytně modrý zrak a pohlédla někam na druhý konec dlouhého stolu.

„Jestli mě omluvíte, ráda bych se vzdálila." Volnou rukou vzala ubrousek z klína a pohodila jej vedle plného talíře. Chtěla se zvednout, ale Frigga, která jí opět věnovala svou pozornost, ji zarazila.

„Měla bys něco sníst. Už nehladovíš jen ty."

Sigyn se rozšířily oči údivem. Dokázala na ni pouze civět, jako kdyby udělala dvojitý přemet vzad, neschopna slova. Jak to sakra ví? Frigga, jako by jí dokázala číst myšlenky, ji pohladila palcem po hřbetu dlaně a pokračovala milým hlasem.

„Moje drahá, očekávala jsem to. Jednak nejsem slepá k tomu, co se mezi tebou a Lokim děje, a za druhé... Víš, jsem schopna do jisté míry předvídat budoucnost. Neznám přesnosti, ty se mi ukrývají ve stínu. Jen z tebe cítím emoce, které tě čekají, pokud nezměníš svůj osud."

„Sigyn," začala najednou vážným tónem a nahnula se k ní více přes okraj stolu. „Žádám tě jen, abys přes bolest uvnitř sama sebe našla svou vytrvalost. Věř, že po každé bouři vyjde slunce, ať už ta bouře bude trvat jakkoliv dlouho. Pamatuj na má slova, prosím. Více ti říct nemohu."

Připadala si zmatená. Natolik, že žádná myšlenka nedávala smysl. Zmohla se na pouhé zakývání hlavou. Bohyně léčitelství se usmála a odtáhla se do čela stolu, kde se věnovala své skoro dojedené porci večeře.

„Jestli už vážně nebudeš, tak tedy dobrou noc, Sigyn."

„Dobrou noc, královno," šeptla a jako ve snu opouštěla Hodovní síň doprovázená pohledy čtyř bohyň, pro něž nastal čas udeřit.