Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Slavnost nového ohně

*Sigyn*

   Starý oheň vyhasl v jediném okamžiku. Na Ásgardu zavládlo napjaté ticho a tma. Kupy hvězd, mlhoviny i měsíce zářily jako pobláznění spolu se světélkujícím duhovým mostem Bifröstem. Společně se odráželi od hladiny Nekonečného moře, které v noční tmě zčernalo a prolínalo se s vesmírem. Žádný začátek, žádný konec. Úžasná podívaná, která vás očaruje a zahřeje u srdce i v té nejtužší zimě.

Avšak Sigyn se ocitla v nejhorší noční můře. Nepomohl ani fakt, že ji na terase obklopovali einherjarové nebo lady Sif a Trojice válečníků. Strach ze tmy jí sevřel útroby, chladný pot jí stékal po čele i podél páteře. Dala si ruku na ústa, zatímco stála mezi Tórem a Friggou, která jí pevněji stiskla dlaň jakožto projev podpory.

Sigyn byla náhle jako můra fascinována zeleným plamenem, který vyšlehl mezi Lokiho široce rozevřenými dlaněmi. Mírně je od sebe oddálil a oheň zesílil. Upřeně zíral na svůj výtvor, zcela soustředěný. Na malý okamžik zapomněla na své útrapy a bolest. Srdce jí teď bušilo prudce nejen díky strachu, ale i něčemu, co by pojmenovala jako úžas a hrdost. Loki Laufeyson byl nyní jediný, který oplýval životodárným světlem i teplem.

Ódin spustil ruku z Gungni, které jako kouzlem zůstalo stát, a přešel k Lokimu s napřaženými pažemi. Bůh neplechy zvedl zrak k Všeotci a zdálo se, jako by ti dva vedli mezi sebou oční souboj. Nakonec s arogantní grimasou ruce natáhl a jako obyčejnou věcičku vložil plamen do Ódinové péče. Poté couvl, zatímco král Ásgardu majestátně přistoupil k balustrádě a pronesl pro Sigyn v neznámém jazyce kouzelnou formuli.

Jakoby zázrakem se světlo rozmnožilo a jako světlušky naděje se rozlétly a usídlily v lucernách na zasněžených ulicích, v rodinných krbech domů, na společných ohništích uprostřed náměstí, na každičkých knotech svící a vyhaslých loučích paláce, jenž zazářil jako zlatý maják. Obyvatelé Ásgardu, shromážděni u bran paláce, aby zahlédli ceremoniál, ihned začali skandovat, tleskat a provolávat Všeotci slávu. Hudba se ozývala odevšad, stejně tak i oslavný zpěv. A takto Ásgarďané oslavují nový rok.

--
Když se Sigyn zhlédla v zrcadle, zděsila se nad odvážným střihem šatů s áčkovou sukní a dlouhými rukávy, za což byla nanejvýš ráda. Nemusela se trápit tím, kterou paži skrýt jako první. Co však bilo do očí, byl výstřih lemovaný stříbrnou nití a malými krystalky sahající až k okraji pupíku. Byl tak akorát široký, aby zakrýval obliny ňader, přesto se odhaleného záňadří zhrozila. Pro ni to byly kilometry nahé kůže, jež by měla být před cizími zraky ukrytá.

„Co když se mi při tanci... Víš co. Jednoho faux pas už jsem se dopustila. Nemám v plánu se odhalovat víc, než je to nutné," vyšilovala. Otočila se a už si začala šaty sundávat, když ji Keth zarazila.

„Výsosti, nebojte se. Na vše sem myslela. Ani při hojným tanci se nic nestane." Stoupla si na špičky, aby jí upravila vysoký límec, jenž sahal až ke křivce čelistí.

„Keth, víš, co jsem ti říkala o tom Výsosti."

„Jo, lady Sigyn, vím," zamumlala na půl úst a obrátila oči v sloup. To Sigyn rozesmálo.

Za ten čas, kdy se zotavovala, se z nich staly přinejlepším známé, které spolu sdílely znechucení z královských intrik. Záležitost s Dinir se vyřešila celkem jednoduše, ačkoliv se Keth ze začátku zdráhala. Jednou z povinností královny je zajistit chod paláce, s čímž jí pomáhá lady Lexie. Sigyn však mluvila rovnou s Friggou. Objasnila jí vše, co od Keth věděla, načež Frigga si vyžádala samotnou Keth. Zcela jasně a rázně jí vysvětlila, jaké jsou její povinnosti a jestli se od nich vzdálí, přijde o svůj post. Komorná přikývla a ujistila ji, že péče o dítě ji nijak neodvede od její práce. A tak se z Dinir, sdílející s matkou komnatu i jídlo, stalo malé královské tajemství, neboť nikdo jiný, než zasvěcení, se o téhle výjimce nesměli dozvědět.