Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Pokřivené rodinné vztahy

*Loki*

-----(flashback)-----

Tu noc se už podruhé probudil s nepříjemným pocitem. Tentokrát ho nikdo nepozoroval, spíše se cítil jako po divoké slavnosti. Podivně prázdný a zároveň plný. Otevřel oči do stínu křivky Sigynina hrdla a jemu se začalo vybavovat, co se stalo. Teď mohl s jistotou říct, že není po slavnosti. Z ní by si nic nepamatoval a v ústech by cítil odpornou pachuť zvratků. Přál si, aby to tak bylo i v tomhle případě, ale v krvi neměl jedinou kapku alkoholu.

Podle pomalu se zvedajícího hrudníku soudil, že škvrně spí. Alespoň něco hrálo v jeho prospěch. Opatrně vytáhl dlaň z její a dotáhl se z jejích spárů. Zavřel oči a soustředil se na každičké zákoutí své osoby, aby se mohl přemístit. Odešel od postele a nalil si plný pohár medoviny, jenž spořádal na ex. Cítil škvrně všude na sobě, úplně všude. Vnímal silnou prasklinu na ledové hradbě kolem své duše.

Nic to nebylo! Jen využila mé chvilkové slabosti. Musela mě ovlivnit, jinak bych ji nikdy nedovolil, aby se mě dotýkala. Zamračil se a zapíchl svůj nenávistný pohled do Sigyn. Otočil se zpátky ke stolku a nalil si ještě jeden pohár.

Sedl si do křesla a uklidňoval se. Nejdříve všechny emoce považoval za sen. Pokoušela se ho svést a on jí nebránil. Nač taky. Jenže najednou ty příjemné pocity nabyly skutečné podoby. Bylo to mnohem lepší, než kdy snil o tom, že se ho bude dotýkat a hladit. Jenže s ní to znamenalo víc než jenom tělesné potěšení. Toužil po více než po prázdnu v nitru a planých řečech. Proč?! Proč tomu tak je? Jediné, co by měl chtít, je pomsta a ásgardský trůn. Ostatní věci byly irelevantní!

Loki, jenž všechny vtíravé myšlenky vypudil do zákoutí mysli, netečně zíral skrze silové pole na einherjary. Koutkem oka však zpozoroval, že Sigyn vyskočila na nohy a začala po cele shromažďovat své odění. Jakmile vzala do ruky roztrhané šaty, hodila na něj nasupený pohled. Pouze se ušklíbl s hrdostí, že zničil hrůzu, co ničí přírodní krásu.

Vyčkával s upřeným pohledem na ni. Přesně, jak si myslel. Škvrně bylo natolik důvěřivé, že se po dýce pídila všude, jen ne u toho, kdo ji skutečně měl. Svými maličkostmi se pro něj stala natolik čitelná, že nebýt nebezpečné hry, která se jistojistě plně rozehraje, až bude přizván, nestála by mu Sigyn ani za pokus vystřelit si z ní. Ona se sama chytne do pasti svou slepou důvěrou. Čekal by, že s ní bude větší zábava, ale od doby své přeměny jí chyběla chladná mysl a odmítavost.

Zvedl se z křesla, když náhle zahlédl růžek obálky v kapse pláště. Psaní v něm probudilo zvědavost. Zastavil se před lidskou bohyní a s provokací arogantního výrazu jí nakonec dýku vrátil. Nad její mrštností v duchu hvízdl. Byla rychlejší než kdokoliv, koho kdy znal. Stihl jen tak tak Sigyn drapnout za nadloktí a zastavit ji, než odejde nahoru do paláce.

„Loki, pusť mě. Musím," umlčel ji polibkem. Odvedl její pozornost a tím mohl získat psaní, které je určitě pro něj.

Prsty sjížděl po záhybech pláště níž, dokud nenašel cíl své cesty. Vzal obálku a kouzlem ji schoval do jedné z knih. Až teprve teď naplno vnímal chuť jejích rtů. Cítil bříška prstů na tváři a příjemné teplo, které sálalo z její pokožky. Teplo vonící skořicí, které ho lákalo jako nové zákoutí magie. Brnivý pocit kolem útrob zintenzivnil pod náporem nejistoty, že ztrácí půdu pod nohama. Objal pevně Sigyn kolem pasu a nechal se opájet láskyplností dotyků.