Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Sleipnir

Ten obrázek v médiích je total cute ^^

*Sigyn*

Zbytek dne strávila ve své komnatě a snažila se ošetřit si zranění. Sama sebe přesvědčovala, že to nic není a že není potřeba chodit na ošetřovnu. Při jejím štěstí by tam ještě narazila na tu válečnou simulantku, kterou neměla chuť pozdravit, natož se jí omluvit. Požádala komornou o vodu a obvaz. Při slově obvaz se však Evora poněkud zarazila.

„Cože mám přinýst?" zeptala se. Sigyn zmateně zamrkala, když se podívala na drobnou brunetku s tmavým pigmentem kůže.

„No, obvaz. Potřebuju si tu nohu něčím ovázat."

Evora se rychle vzpamatovala. „Jo, jasný. Hned to bude, paní," mírně se poklonila a odešla z komnaty. Sigyn se zamračila. Nelíbilo se jí, že se jí někdo klaní a nazývá ji paní. Věděla, že to služebnictvo musí, ale ten pocit nadřazenosti se jí moc nezamlouval.

Nakonec jí služebná přinesla porcelánovou mísu s vodou a bílý kus plátna. Než stačila zaprotestovat, Evora odešla, aby jí přinesla oběd. Princezna si povzdychla, protože té látky byla škoda. Prober se, holka. Tohle není 21. století, ani Amerika. A tak jí nezbývalo nic jiného, než zatnout zuby a obětovat bělostnou látku, která postupně nasávala krev z rány.

O večeři toho dne a oběd následujícího se snažila Sigyn co nejméně kulhat. Frize s úsměvem řekla, že je všechno v pořádku, ačkoliv pod stolem zatínala dlaně do pěsti pod štiplavou bolestí, která ji tepala po celé noze poté, co po ní přešla přes Hodovní síň. Poctivě si ránu čistila a obvazy plné krve a hnisu vždy nechala spálit. Avšak kolem okraje řezu se začínaly tvořit zvláštní černé strupy, což ji začalo děsit.

--
Jednoho odpoledne se ukryla do královské zahrady. Chtěla se projít ke svému dubu, ale věděla, že na to nemá v noze dostatek sil. Posadila se tedy na lavičku pod alejí ovocných stromů blízko královských stájí a začetla se do Sbírky etikety.

Jelikož její hodiny boje byly na čas odloženy, dostala za úkol se něco přiučit o slušném chování. Ačkoliv ji o to požádala Frigga, princezna tušila, že ten příkaz přišel úplně z jiné strany. Ódin by totiž na Ásgardu nesnesl divochy. Jednou se mi konečně něco povedlo a hned mi to zatrhnou!

Právě četla odstavec o postupech na slavnostech, když ucítila, že jí někdo stojí za zády. Sigyn nervózně ukousla další sousto jablka, ale nedala na sobě nic znát. Její bláznivá mysl si přála, aby to byl Loki, ale vlasy na zátylku se jí nebezpečně naježily.

„V šatech vypadáte dobře, ale v kalhotách zase vynikne vaše postava." Ten slizký hlas by poznala i ve snu. Fandral! Dělala, že nic nezaslechla a četla dál, přestože nevnímala ani slovo z toho, co tam bylo psáno.

„Možná byste si tu knihu měla přečíst ještě jednou, protože se právě dopouštíte chyby v chování. Máte mi nějak oplatit můj kompliment," posadil se vedle ní tak, že seděl zady napřed a když Sigyn odpoutala oči od knihy, viděla tomu slizákovi do obličeje.

„Kompliment? Žádný jsem nepostřehla," pokrčila rameny a s nezájmem se opět zaměřila na text před sebou. Kousla si do jablka, když se Fandralovy prsty dotkly její tváře. Okamžitě ucukla a ucítila pod kůží hmatatelný odpor.

„Hraješ si na nedobytnou. To se mi líbí," zavrněl. Možná to mělo vyznít svůdně, ale jí se obrátil žaludek vzhůru nohama.

„A víte, co by se líbilo mně?"

„Povídej, jsem zvědavý."

„Kdybyste mě nechal na pokoji," zavrčela se vším hněvem, jenž se v ní probudil. Zabodla pichlavý pohled do toho arogantního ksichtu, kde se nenašla ani špetka citu.