Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Průser

*Sigyn*

O čtyři a půl týdne později

   „Bojuj! Bojuj, jako kdyby ti šlo o život!" zařvala lady Sif a ohnala se po ní svým mečem poté, co dokončila otočku. Než se stačila Sigyn zorientovat, ležela na zemi s ostřím u potem oroseného krku a rozříznutými kalhoty na stehně.

Prostorem venkovního cvičiště se neslo výsměšné uchechtnutí. Věděla přesně, čí je. Ale za posledních čtrnáct dní si už zvykla, než aby to řešila. Spíše hodila zamračený pohled na Sif, která si zřejmě užívala každou svou výhru nad protivníkem. Do tváře jí zářilo dopolední slunce, a tak pouze s obtížemi viděla, jak Sif koutek úst na vteřinu sjel do výsměšku. Netušila však, jestli se jí to jenom nezdálo, protože okamžitě byly její rty zase stáhnuté do úzké linky.

Lady Sif odtáhla svůj runami zdobený meč, který měl ostří z obou dvou stran, a podala jí pomocnou ruku. Po chvilce zaváhání přijala a s prudkým tahem se postavila na nohy. V tomhle měla za posledních čtrnáct dní taky praxi.

„Au!" zasyčela pod náporem štiplavé bolesti, která jí ze stehna vystřelila do celého těla. Podívala se na řeznou ránu na noze, odkud jí tekly proužky teplé krve po kalhotách z jelení kůže.

„Snad nebylo nutné mě zranit," ohradila se.

„Je to jenom škrábanec, tak z toho nedělej tragédii," odbyla ji lady Sif suše a otočila se k ní zády. „Třasořitko."

„Jaks mě to nazvala?!"

„Já nic neřekla. Slyšel jsi snad něco, Volstaggu?" zvedla hlas černovláska, aby upoutala pozornost jednoho z Trojice válečníků, kteří se na okraji cvičiště pod bránou paláce bavili na Sigynin účet.

„Jen, že nemá dělat z komára velblouda," zavolal nazpátek zavalitý muž se zrzavými vousy a přehodil si svou sekyru do druhé medvědí tlapy.

Odhrnula si z tváře vlasy, které se jí potem lepily k čelu, a přejela pohledem po svých Ódinem vybraných lektorech v bojovém umění. Každý si najednou hleděl svého, ačkoliv Hogun vypadal, že za dobu dnešního výcviku ani nezměnil výraz tváře, natož polohu.

Jakmile se novinu, že se bude učit ásgardskému bojovému umění, dozvěděla, byla radostí bez sebe. Byla to její královská povinnost umět bojovat. Konečně trochu pohybu! Ne, že bych s Lokim pohyb neměla. Ale je pohyb a pohyb. Sedět a dumat nad knihami, které po velice účinných lekcích motivace dokázala číst, už ji nebavilo. Věděla, že se bude mít co učit, ale základní techniku ovládala z SHIELDu, takže neočekávala takovou potupu, kterou ji tihle čtyři zajistili.

„Vidíš? Zřejmě trpíš halucinacemi. V tvém stavu," nadnesla Sif s nádechem ironie a kývla hlavou ke stále krvácející ráně, „to vidím ještě na jeden souboj."

Nadechla se čerstvého vzduchu, aby se uklidnila, ale už toho měla za všechny ty dny dost! Neustále do ní rýpají a pošťuchují ji. Na začátku výcvikového dne raději už nevnímá tichý smích, jejž jí skrytě věnují. Ani by se nedivila, kdyby ji za zády pomlouvali. Tak tohle je ta slavná lady Sif a Trojíce valečníků?! Poznala, že ve svém oboru jsou špičkou, ale zdá se, že tohle bylo jediné pozitivum. Jejich pýcha a nafrněnost, jež plyne z kamarádství s následníkem trůnu, je zaslepila a ovládla. Sigyn se v jejich společnosti nikdy necítila svá, a ačkoliv se to snažila Frize vysvětlit, ještě jako by si tím více uškodila.

„Žádné lelkování! Nemám na tebe celý den," vytrhla ji Sif ze zamyšlení a zaujala první bojovou pozici. Lehce pokrčená v kolenou, záda rovná jako pravítko s loktem daným rovnoběžně k hlavě, v dlaních sevřený meč.