Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Safír a smaragd

*Sigyn*

   Kočičí hekání vedle ní ji probudilo. Pokoj se po západu slunce topil ve stínu, který jí rozbušil srdce strachem. Zapálila svíce a zatopila v krbu, teprve potom se uklidnila a nechala se hýčkat nazlátlým světlem, které místnost zútulnilo.

Bolestné mňoukání přilákalo její pozornost ke kocourovi, který se rozvaloval v posteli. Celé jeho tělíčko sebou prudce trhalo, občas zadní packy zahrabaly, jako kdyby ve snu před něčím utíkal. Ten pohled jí trhal srdce. Nemohla ho ponechat noční můře napospas s vědomím, že mu může pomoct a ona by té možnosti nevyužila. Posadila se na matraci, natáhla paži a začala Mrtvolku hladit po třesoucím se bříšku.

„Mrtvolko, vzbuď se."

Zdálo se, že to na něj nemá žádný vliv. Zlý sen ho zcela pohltil, a tak se ho pokusila uklidnit svou mocí. Nakrčila čelo zmatením, když zjistila, že vůbec nereaguje. Sklonila se k němu a silněji s ním zatřásla. „No ták, Mrtvolko. Budíček!"

Otevřel oči a kočičí tělo se přestalo chvět. Možná by si oddechla, ale v mžiku sklopil uši k hlavě a s agresivním zasyčením zaútočil na její rameno. Nestačila ani nijak zareagovat, jak rychle se vše událo. Z překvapení ji probrala až štiplavá bolest, když se ostré drápy zasekly do kůže, jíž neuvěřitelnou silou trhaly na kousky.

Sigyn leknutím i bolem vykřikla. Přepadla přes okraj postele na zem a podvědomě se snažila ze sebe šílenou šelmu strhnout. Kočičí vrčení ji plnilo hrůzou a její ruce od sebe až takřka fanaticky odtrhly kocoura, s nímž hodila na protější stranu pokoje.

Lapající po dechu sebou zády praštila o noční stolek. Celé její tělo se třáslo šokem a pálivou bolestí. Krev vytékala z hlubokých škrábanců a Sigyn se bála na ně položit druhou dlaň, aby alespoň trochu zastavila krvácení. Srze slzami rozmazaný pohled se podívala na kocoura, jenž seděl u rámu dveří. Poznala podle škrábání pacek po parketách, že se vydal za ní.

„Ani se ke mně nepřibližuj!" vyštěkla plná vzteku. Jako by to stačilo, pomatený kocour už neudělal jediný krok.

Po chvíli se vyhrabala na vratké nohy a zamířila do koupelny, aby si tržné rány vyčistila a zjistila, jak na tom je. I když část její mysli tu spoušť raději ani vidět nechtěla.

*Loki*

Seděl se staženým ocasem u těla a poslouchal barvité nadávky a bolestné hekání, které se linulo zpod pootevřených dveří.

„Nejdřív mě zneužije ten černovlasý suchar a ještě mi zlomí nos. Pak po mě vyjede ten zkurvený vrah a jeho činy mi přišijou, aniž by se mě někdo na něco ptal. Noc v neskutečně chladné cele - sakra, au! - vláčení po městě, útěk, při kterém zachráním vypelichaného kocoura, který mě poškrábe jako podělaná fúrie. A nakonec, jako třešnička na dortu, jedna tlustá čarodějka, která mi převrátí život na ruby a dělá na mě dojem těmi svými zatracenými kouzly! A-au! Do hajzlu, jeden podělanej klidnej den. To chci toho tolik?!"

Já nejsem suchar! naježil se, ale při dalším vzteklém křiku se raději stáhl k pelesti postele.

„Já do prdele nejsem tvoje škrabadlo, ty jeden pošahanej kocoure!"

To věděl také, ale noční můra, která boha neplechy pronásleduje téměř každou noc, byla nyní natolik skutečná, že zaútočil. Nenapadl Sigyn, bránil se před vidinou Thanosových poskoků, kteří jej vytahovali z klece se sadistickými úmysly, pokud nebude Loki poslušný služebník, který tímto projevuje svou vděčnost jeho zachránci, jenž ho ušetřil před smrtí v nekonečném vesmíru.