*Sigyn*
Aniž bych tušila, jak se tu zjevila, ucítila jsem pod bosými chodidly namísto trávy deku. Věděla jsem ale, že v tom má zaručeně prsty Loki. Stáhl mě s sebou dolů a zcela překvapeně jsem vnímala jeho pečující dlaň na týle, která tam dlela jako ochrana, dokud jsem zcela neležela na zádech.
„Chybělas mi," zavrněl, když mě přilehl části své váhy. Plně jsem vnímala atletické tělo na svém a cítila při tom pocit, jako by se mi vrátil kus mně samé. Sklonil tvář k ohbí mé šíje, přesto se mě nijak nedotkl.
„Ty mně taky," třásl se mi hlas. „Mám pocit, že uběhla věčnost, ne dva měsíce."
Výhled na dech beroucí hvězdy mi zastínil Loki a lechtající konečky havraních vlasů. Sklonil se ke mně nosem na centimetry, přesto si mě dál upřeně prohlížel jako časopis s obrázky a já ztrácela trpělivost. Nadzvedla jsem mírně hlavu, abych ho po dlouhé době políbila, on se však odtáhl. S pootevřenými ústy jsem se zase o kousek zvedla, Loki se ale znovu odtáhl a hravě se ušklíbl. Já se zamračila. Jestli mě chtěl naštvat, tak se mu to dařilo. Po třetím pokusu jsem svalila jeho uvolněné tělo pod sebe a obkročmo si nad něj sedla. Stálo mě to dost síly a zdálo se, že Loki z Ásgardu z toho má neuvěřitelnou srandu.
„Teď už mi neunikneš," nadmula jsem se pýchou a sklonila se konečně pro chtěný polibek. Měla jsem v plánu ho chvíli škádlit, ale pod omamujícím tlakem jeho rtů jsem se nedokázala udržet. Bylo to, jako kdyby mi někdo sebral rozum a já se řídila jen svými emocemi. A ty chtěly cítit Lokiho všude na mém těle i v něm.
Zatímco se naše jazyky v divokém tanci otíraly, klouzaly jeho dlaně po mém těle. Začal mi hladit boky a to ve mně podnítilo ještě větší žádostivost. Rozechvělými prsty jsem se přesunula ke kovovým knoflíkům kalhot. Stihla jsem rozepnout jen tři z pěti, když mi nedočkavě vyhrnul lem košilky k bedrům. Odlepili jsme se od sebe a jako blázni lapali po dechu. Zvedla jsem ruce nad sebe, aby mi ji mohl přetáhnout přes hlavu.
„Říkal jsem ti, že ti satén nesluší," pokáral mě jako malou zlobivou holku.
„Ano, ale... nedodal jsi,... co by mi slušelo," oponovala jsem zadýchaně. Chtěla jsem se vrátit k původní činnosti, ale převalil mě na záda a jal se lačně dobýt pokožku mého hrdla.
„Loki," vzdychla jsem neschopna udržet oči otevřené. Poslepu jsem tedy nahmatala látku tuniky a snažila se jí vyhrabat ze zákoutí kalhot. Zřejmě neúčinně, když se narovnal v zádech a několika ráznými pohyby se dotěrného kusu oblečení zbavil sám a někam odhodil. Okamžitě se nahým trupem přilepil k mému.
„Dotýkej se mě."
Jeho hlas plný potřeby mě dojal a zároveň rozpálil. Poháněna živočišnou touhou jsem uposlechla. Kde najednou byl ten po moci chtivý bůh, který na Zemi zabíjel stovky nevinných? Sjela jsem pod lem kalhot a hrála si s oblinami jeho pozadí, zatímco mě obsypával polibky. Když mě kousl do ušního lalůčku, neudržela jsem se. Stiskla jsem mu zadek a ještě více přitiskla vzrušené mužství uvězněné v kalhotách ke svému klínu. Z Lokiho hrdla se vydral intenzívní stén a já pod ním zvláčněla.
„Ty zlobíš, Sigyn," hlesl přerývavě. „Kde je ta nevinná agentka,... která mě na Midgardu zaujala?"
ČTEŠ
Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔
FanficSigyn Morganová, trpící amnézií, žije na Midgardu pod dohledem SHIELDu. Netuší, kým je, ani jak se vyrovnat s životem, v němž se octla. Povídačkám, které jí předložila Frigga, odmítá věřit. To se však změní, když najde podnět, který jí vrátí paměť...