Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Ukolébavka smrti

*Keth*

   „Já tomu prostě nevěřím. Je to jen obyčejná lež! Podle mě se jí chce někdo zbavit."

Čas pro Keth představoval mocnou čarodějku. Ještě neuběhlo ani deset hodin od doby, co své paní léčila zlomený nos, a nyní princezna dlela v žaláři. Vypila pohár jablečného moštu až do dna. Potřebovala si dodat odvahy. Druhou rukou sevřela brašnu, kterou jí tajemná žena dala spolu s instrukcemi.

„Váš názor nikoho nezajímá," utrousila do opileckého ruchu v krčmě.

Keth sledovala, jak se paže v loveckém obleku natáhla, aby odsunula stranou pohár medoviny, za kterou si sice zaplatila, ale doteď si ani jednou nelokla. „Víte, co máte dělat. Věřte, že jestli se vám to nepovede a někdo vás přistihne, nebo se dopustíte sebemenší chyby, své výhrůžky splním. Jistě nechcete, aby Dinir zaplatila za vaše prohřešky, že?"

Pod náporem myšlenek, že by se jen něco z toho stalo, se zachvěla.

Zvedla se, protože každý jejich střet se ukončil výhrůžkou, z níž mrazilo. Bylo to jako znamení. S brašnou přes rameno poodešla, ale jako lusknutím prstů se obrátila zpět k tajemné ženě s jedinou otázkou na rtech, která ji spalovala už delší dobu.

„Proč to všechno vlastně děláte?"

Zvedla osvětlenou špičku nosu a stín, jímž si halila svou tvář. Po chvilce vztekle vyprskla: „Vypadněte!"

Bez dalšího slova vyrazila do zasněženého města. Čím více se blížila k paláci, tím více jí srdce bilo na poplach a její tělo zaplavoval děs. Právě se chystala podvést krále Ásgardu, samotného Ódina, a to proto, aby zachránila svou dceru a přítelkyni královské krve. A to ještě za pomoci neznámé ženy, která dnes měla náladu, jako by spolykala jehly.

Zimní slunce už dávno zapadlo. Jakmile znovu vyjde, lady Sigyn bude čelit spravedlnosti, která je slepá. Akethlia nevěřila, že by princezna byla schopná zavraždit dívku. Proč by to dělala? Z jakého důvodu? Obvinění znělo jasně - pomátla se a ze žárlivosti, že přišla o své dítě, zabila cizí. Kdokoliv, kdo lady Sigyn znal, věděl, že je to naprostá hloupost. Ale právě v tom tkvěl ten problém. Jen velice málo bohů a měšťanů svou princeznu znalo, na rozdíl od milovaného Všeotce, jemuž všichni věřili.

S těžkým výdechem, který se prozradil obláčky páry, se posadila na lavičku. Ztrápeně si vložila tvář do dlaní. Jestli ji nějaký einherjar načape v žaláři, ještě hůř u lady Sigyn, sama tam zůstane. Nejenže přijde jako vlastizrádkyně o svobodu, tajemna žena ublíží její holčičce, která se do téhle nebezpečné hry vůbec neměla zaplést. Najednou Keth litovala, že tu noc, kdy ji žena v kápi oslovila, neodešla. Sice by stále bojovala se svou matkou, ale neriskovala by život Dinir.

Všechno se zamotalo do kličky, která se komorné obtočila kolem krku. Vedla z ní jediná cesta. A to ta, že dnes a zítra dopadne vše přesně podle zadaných instrukcí. Instrukcí, které byly jedna velká sebevražda. Jak to všechno mám zvládnout sama?! zoufala si a slzy hrůzy si našly cestu ven. Akethlia byla obyčejnou švadlenou, která se souhrou náhod vyskytla v paláci plného křivd a intrik. Nikoliv voják vycvičený pro tajné mise.

Na okamžik ji napadlo, že se vzdá. Vzala by dcerku a odešla by z paláce. Ale věděla, že před pomstychtivou tajemnou ženou nikdy neuteče. Najde si ji a bez milosti splní své výhrůžky. Ať je, kdo je, před ní nedokáže utéct. Stejně tak by se zítra nemohla dívat, jak půjde lady Sigyn na smrt.

S myšlenkou, že je poslední nadějí své přítelkyně, se jí do žil vlila odvaha. Pokusila se zapomenout na slabou chvilku, setřela si potůčky slz a prokřehlými prsty vytáhla plánek cesty do žaláře.