Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Mstitel

Musela jsem... v mediích máte nádheru, která zakotvila v Koperu... 💚
Veselé Velikonoce!

*Loki*

O 3 a půl měsíce dříve v žaláři

   „Mám pro tebe návrh," ozval se přísný hlas, který poslouchal celý život a uvnitř ucítil hmatatelný odpor.

„Hmm," vydralo se mu nezaujatě z hrdla. Ale uvnitř nedočkavostí trpěl, neboť teď konečně přišla řada na něj, aby změnil osud ve svůj prospěch. Zavrtěl se, aby se více zabořil do matrace a ruce si založil za hlavou, jako kdyby tenhle okamžik nic neznamenal.

„Dívej se na mě, když s tebou mluvím."

„Tady jsi na mé půdě. Jestli máš nějaké požadavky na mou osobu, slušně požádej," řekl bezelstně na poznámku plnou rozkazu, která se odrážela v jeho očích. Znal toho zbabělce natolik dobře, že si tím byl jist, i když víčka neotevřel.

V duchu se vítězně ušklíbl. Tohle bude ještě zábava! „Tak co bude s tím návrhem? Nemám na tebe celý den."

„Jak to mluvíš se svým-"

„Už dávno jím nejsi!"

Ke své nespokojenosti oči nakonec otevřel. Prudce se vyhoupl nejdříve do sedu, poté na nohy. „Nikdy jsi nebyl. A teď si laskavě ušetři rodičovské poučky a vytas se se svým návrhem."

Líným krokem nevítanou, ale očekávanou návštěvu obešel a došel ke stolku s mísou ovoce a džbánem medoviny. Zbylo mu po návštěvě Sigyn sotva na jeden pohár. Kdyby se po mně neplazila, bylo by jich mnohem víc, naježil se. Znovu se ozvala ta vtíravá panika, stejná, jako když se probudil v náruči spící Sigyn. Stejná, jako když četl řádky ze zkonfiskovaného dopisu. Krátce zakroutil hlavou a nalil si i tu poslední kapku alkoholu.

„Je tu možnost ti zmírnit trest," začal, když spolykal svou pýchu. „Opustíš prostory žaláře. Budeš moct se svou omezenou magií opět žít v paláci se svými privilegii. Za výměnu požaduju jen jedno."

„Pokračuj."

Sundal si z hlavy kápi pláště s vyšitým znakem tří bratrů. Tři propletené trojúhelníky, z nichž jeden převyšoval ostatní. I zde si Všeotec vydobyl svou nadvládu, nad svými bratry. Lokimu z něj bylo zle.

„Znič tomu lidskému bastardovi život. Chci, aby padla na kolena zcela pošpiněná, zničená, na pokraji zoufalství. Chci, aby prosila o slitování," odsekl se syrovou nenávistí a Loki se intuitivně nakrčil.

Násilně se uvolnil a na rtech vykouzlil zlomyslný škleb. „Ty sám musíš být zoufalý, když se snižuješ ke spolupráci právě se mnou."

„Nikdy bych to po tobě nežádal. Pouze vím, kde zasáhnout nepřítele, abych mu způsobil největší bolest. Nejsem slepý, Loki."

„Ne?! Na jedno oko se to nepočítá?"

„Zaplatí za všechno, co s tou... co se svou matkou způsobila," ignoroval jeho ironickou poznámku s nebezpečným ohněm v šedém oku.

V tu dobu ještě ani o sobě nevěděla!

Copak? Snad se jí nezastáváš? ozvalo se mu v hlavě temnější já.

Sklapni!

„A až naší dohodu splním?" přistoupil k Všeotci blíž a vypnul se do plné výšky. Dívat se na zbabělce svrchu ho uspokojovalo. „Nejsem tak naivní, abych věřil, že potom mě zase zpátky nezameteš pod povrch. Chci záruku, že žalář už zevnitř nikdy jako vězeň neuvidím."