Úskalí zakázané lásky(#2 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Kdo je Elisa?

Doporučuji muziku z médií... 😉🔝

*Frigga*

O 5 měsíců dříve

„Ani jsi mi neřekla, jak reagoval otec," pronesl Tór, když překročil práh Síně padlých. Frigga po celou dobu, kdy bůh deště odváděl Lokiho zpátky do cely, stála u kamenného stolu a pozorovala mrtvou dívku.

Aniž by zvedla pohled, odpověděla: „Rozčílil se a chtěl ji odtud vykázat. Jeho nevrlost byla stále ještě posilována hněvem po rozhovoru s tvým bratrem. Proto jsem to svedla na sebe. Jsem přeci bohyně léčitelství a mou povinností je postarat se o každé zraněné tvory na Ásgardu."

Opřel se hřbety pěstí o okraj stolu a konejšivým hlasem promluvil: „Matko, její smrt si nesmíš vyčítat."

Královna Ásgardu na to nic neřekla. Uvnitř však cítila, že si Elisinu smrt bude vyčítat a nést v sobě po dlouhou dobu. Nedokázala nijak zabránit tomu, aby jí její život protekl mezi prsty. Nenašla žádný způsob, jak ušetřit Lokiho další bolesti. Vztáhla k loučemi ozářené dívce ruku a pohladila ji po vlasech. Poté uchopila její chladnou dlaň do své.

„Zdá se ale, že Lokiho její smrt nějak zvlášť nezasáhla," podotkl Ódinův syn lehkomyslně.

„Mýlíš se, Tóre," zakroutila hlavou. „Jde vidět, že svého bratra moc dobře neznáš. Víš, na co se díváš?" Pozvedla zrak a spatřila, jak nechápavě nakrčil čelo. „Podívej se."

Využila svou magickou sílu, aby zničila Lokiho kouzlo. Ona jediná dokáže narušit pouto mezi magií a jeho myslí, neboť stejná síla se sama sobě neubrání. Zelenkavá záře obtáhla Elisino tělo a ukázala Tórovi pravdu. Ležela níž než původně, což znamenalo, že s ní někdo musel hýbat. Vlasy byly mírně zacuchané a na odhalené pokožce výstřihu se v určitém úhlu leskly vlhké cestičky, které usychaly.

„Zakryl skutečnost iluzí," šeptla a sama se neubránila, aby jí slzy nestékaly z očí. Jak to jen mohla dovolit! „Měla jsem se snažit víc, ale měla jsem tak málo času." Věděla, že její zoufalé řeči už nikomu nepomůžou, přesto je v sobě nedokázala udržet. Než se stačila znova nadechnout, ucítila, jak ji Tór přitiskl k sobě do náruče. „Tak málo času," vzlykala.

„Matko, pššt." Konejšivě s ní kolébal a snažil se jí uklidnit.

Frigga věděla, že by měla být silná, ale té bolesti se nahromadilo najednou příliš. Neznala tu dívku, a přesto měla pocit, jako kdyby přišla o blízkou osobu, z jejíž přítomnosti se těšila dlouhé roky. Musí se postarat, aby byla pohřbená se vší vznešeností a úctou, která náleží princově favoritce. Tušila, že by Loki nechtěl, aby se vědělo o jeho slabosti, na Midgardu však neznají ásgardské tradice.

Jakmile se po chvíli vzpamatovala, setřela si slzy. Oprostila se od hřejivé náruče a s mateřskou láskou pohladila syna po paži. Jak vzdáleně se podobal bohu hromu, jenž činil dříve, než myslel. Bezmyšlenkovitě se oháněl Mjölnirem, aniž by tušil, jaká zodpovědnost leží na jeho bedrech. Ač měl své chyby, nyní po vyhnání na Midgard se z něj stal bůh znající váhu života svého i druhých. Tím, čím Loki oplýval, měl Tór po málu, a naopak. Jako bratři se doplňovali. A Frigga byla šťastná, že ji život obdaroval jejími milovanými chlapci.

„Tóre, všechno, co se tu stalo, musí zůstat tajemstvím. Ani Ódin to nesmí vědět. Slíbíš mi to?"

„Slibuji, matko," přikývl a na znamení úcty jí políbil na hřbet ruky. „Měla by sis odpočinout."

Zmohla se na pouhé kývnutí. Sklouzla pohledem naposledy na Elisu, zatímco se jí kolem ramen usadila starostlivá Tórova paže.

Byl to pouze záblesk, pouhá setina vteřiny, která upoutala její pozornost. „Počkej, Tóre!"