Mé vlčí já - Rychlý

*1* Úvod

Tři malá vlčata si hrála v doupěti u své matky. Kolik jim mohlo být? Více jak dva měsíce určitě ně. Zrovna jeden z nich povalil svojí sestřičku, která bolestně zapískala. Jejich šedá matka zoufale zavrtěla hlavou. Její vlčata nemohla ven z tábora a proto se nudila. Často dělala různé vylomeniny.

K nezkušené matce přišla jiná, již starší bílá vlčice. Ta už své mladé měla. "Proč tu pořád dělají takový rámus?" zamručela. "Nemůžu za to," řekla zoufale šedá matka: "nejde mi je uklidnit." "A co takhle nějaký příběh?" troufla si navrhnout bílá vlčice: "To většinou vlčata uklidní."

"Neumím vyprávět," zamumlala trochu pobouřeně. "Jen klid, Poctivá, ty možná ne, ale někdo jiný ano," ukázala svým bílým čenichem na doupě u okraje tábora. Pohla se tam hnědá kožešina. "Ten?" řekla překvapeně Poctivá: "Vždyť je starý! A ani se v téhle smečce nenarodil." "Právě proto," přikývla druhá vlčice: "Zažil mnoho dobrodružství za svůj dlouhý život. A vlčata se s ním už znají."

Poctivá se naposledy podívala na bílou vlčici a pak promluvila ke svým vlčatům: "Kdo chce slyšel vyprávění?" Všichni tři se k ní hned nahrnuly: "Já! Já chci!" zapískala světle hnědý vlček. "Tak jděte ke starším, jako minule. Určitě mají co vyprávět!" povzbudila je s falešným úsměvem: "A nezapomeňte jim vzít něco k snědku!"

Všechna tři vlčata se okamžitě vyhrnula z doupěte a mířila na kraj tábora. Cestou vzali z hromady jídla tučnou veverku. Jejich alfa se na ně jen mile podíval.

Když dorazily do doupěte, byl tam jen jeden vlk. Mláďata se okamžitě ohlásila. Vlk se na ně překvapeně podíval: "Copak tu chcete? Pročpak nejste s matkou?" "Vy prý nám říkat příběh!" vypískl jeden vlček.

Starý vlk se zamyslel. Pak si potáhl své hnědé tlapy a uvelebil se na zemi. "Tak dobrá," souhlasil. Nejdřív si však vzal veverku a část si ukousl.

"Co vy vyprávět?" zajímalo se jedno z vlčat. Hnědý se zamyslel. Když dochroupal poslední kousek masa, několikrát zatloukl ocasem do země.

"A co takhle můj životní příběh?" nabídl. Okamžitě se na něj sesypalo spousta otázek. "Opravdu se vy narodit v jiná smečka?" "Zamilovat ses někdy?" "Proč taková zajímavá jméno?" "Měl jsi někdy vlčata?" "Být vy někdy omega?"

"Ano, zamiloval jsem se," přikývl a odvrátil zrak. Rychle změnil téma: "A mé jméno mám oprávněně."

Vlčata se konečně uklidnila a pozorně poslouchala. "Řeknu vám můj příběh. Od vlčete, přes mé pojmenování, různé smečky, mojí milovanou a můj příchod sem. Povím vám příběh mě, Rychlého." "Jednou budu tak odvážný jako ty!" zavrtěl ocasem malý vlček. "Budu hrdina!"

Rychlý zavrtěl hlavou: "Strach o nás z nás dělá zbabělce, ale strach o druhé- Hrdiny."