Mé vlčí já - Rychlý

*8*

O dva dny později jsme měli konečně to maso ochutnat. Jak jsme se těšili!

Já se Stínkem a Hvězdou jsme netrpělivě čekali na kraji tábora. Hnědá tlapka otravoval omegu, ani nevím proč. Nicméně, když jsme konečně uviděla členy naší smečky, byl jsem radostí bez sebe. Ne z toho, že vidím je, ale z toho, co jim vyselo z tlam. Měli kořist! Sice to nebyl sob nebo tak, ale měli spoustu hlodavců a dokonce i dva ptáky.

Radostně jsme zavrtěli ocasem a sledovali jsme, jak jsou do tábora. Všechnu kořist nedali do prostředku jako vždy, ale ke kraji. Překvapeně jsem koukal. Proč? Alfa vyskočil na kámen a svolal nás.

Trochu naštvaně jsem přišel do tvořícího se hloučku. Já už chtěl ochutnat maso a ono nic! Navíc jsem měl hlad a asi jsem nebyl jediný. "Smečko," zavrčel můj otec: "Zítra bude úplněk, takže od vás, kromě vlčat, očekávat dary pro vlčí duchy." Vlčí duchy? pomyslel jsem si. Co to je?

"Jak už jste zvyklí, má to být nějaká kořist. Avšak pro tentokrát uděláme vyjímku." Vlci okolo se začali překvapeně šeptat a a mumlat si. "Co je to za vyjímku?" zavolal někdo, myslím, že Mrštná. "To, že zítra bude významný den pro má vlčata a proto jse-" "Vždyť je na pojmenování příliš brzy!" zavrčel nesouhlasně můj bratr Upřímný. Otec ho propálil pohledem: "Já vím, už jsem alfa v téhle smečce nějakou dobu," zavrčel a pak pokračoval: "A proto jsem se rozhodl, že jim každý přinesete dar, který si budou moct v budoucnu dát do nory."

Překvapeně jsem se na alfu podíval. Do nory? Nejsme na to ještě moc malí? Nebo to budeme mít u nich a až po nějaké době dostaneme vlastní doupě, kam si ty dary dáme? A mají ostatní také tyhle věci v norách? Hlavou mi probíhalo spousty otázek. Pak jsem si vzpomněl na omegu a její vyšperkovanou noru. Jsou ty ozdoby právě dary od ostatních? Nebo si vše nanosila sama?

"Kdy už dostaneme na ochutnání to maso?" zvolala netrpělivě Hvězda. Hloučkem proběhl pobavený šum a sestra sklopila uši. Spolehlivý si jí na oko nevšímal a pokračoval: "A doufám, že zítra vzdáte všichni čest Měsíční vlčici." Všichni okamžitě přikývli. Kdo je to Měsíční vlčice? pomyslel jsem si. Nějaký nový člen smečky nebo co?

"Zítra na hlídku půjde Mrštná s Odvážným. Odpoledne zase Chtivý s Bílou, ostatní půjdeme na lov a to včetně Zodpovědné. Vlčata nám pohlídá omega." Dvoubarevná vlčice se hrdě napřímila.

"Jdeme jíst," zavrčel nakonec můj otec a seskočil dolů. Konečně! Smečka postupně přinesla všechnu kořist. Alfa si, díky svému postavení, vzal první velkého tlustého králíka. Sbíhaly se mi sliny. Dominantní vlk pomalu kousal a vychutnával si každé sousto. Trvalo snad celou věčnost, že kořist snědl. Pok už jsem se sestrou vyběhl ke kořisti. Bojovný však zavrčel a proto jsem se stáhl. Má matka, alfa vlčice, si vzala velkou veverku a jedla stejným způsobem jako její druh. Hnědá tlapka zakňučel a smečkou projel pobavený šum. Dokonce i rodiče se tiše pousmáli.

Oni to dělají schválně! došlo mi. Ví, že se těšíme a proto to co nejvíce prodlužují!

Konečně Zodpovědná dojedla. Upřímný se zvedl a vzal černobílého ptáka, kterého k nám hodil. Radostně jsem se na kořist i se sourozenci vrhl. Až pozdě jsem si uvědomil, že je to samé pří a málo masa. Smečka se opět zasmála. Přesto jsem se úspěšně dostal až k masu a zaslouženě ochutnal. Až pozdě jsem zjistil, že straka byla velmi stará a maso bylo proto tuhé a suché. Smutně jsem sklopil uši.

Zodpovědná se nakonec slitovala a dala nám sysla. Chutnal výborně!