*4*

287 48 2
                                    

Nějakou dobu jsem byl opět jen v noře. Matka měla o nás až moc velký strach. Ale my se rozhodli, že to půjdeme ven prozkoumat. Já se Stínkem jsme se za tu dobu naučili celkem dobře mluvit, Hvězda méně a o Stínkovi ani nemluvím.

Nehybně jsem ležel poblíž hnědé vlčice. Usnula, pomyslel jsem si. Tiše jsem se zvednul a šťouchnul čumákem do svých bratrů, kteří se okamžitě postavili. Hvězda už byla připravená u východu nory.

Vyšli jsme opatrně ven a rozhlídli se. Tábor byl prázdný. Museli být ostatní v norách nebo v lese! Když tu ostatní nepřekáželi, viděli jsme, jak je tábor velký. Ne velký, obrovský! Hnědá tlapka se okamžitě rozeběhl k místu, kde jsme dříve viděli tu hromadu kořisti. Stínek uviděl v trávě brouka a okamžitě se ho pokoušel chytnout, stejně jako jeho sestra. Já jsem vyrazil po obvodu tábora zjistit, co je co a kde.

Dorazil jsem k jednomu doupěti a nakoukl dovnitř. Pach tady mi byl povědomí. A aby ne, když jsem uvnitř uviděl postarší pár vlků, jednoho hnědého a druhou bílou. Chtivý a Bílá! pomyslel jsem si. Naštěstí spali. Rozhodl jsem se své prarodiče nebudit, určitě by nebyli nadšení. Radši jsem opatrně vycouval a zamířil dál.

Byli zde ještě tři nory, všechny prázdné. Jedna byla taková hodně upravená a ozdobená různými kamínky a pírky. Cítil jsem zde jenom jeden pach a na nahrabaném listí a mechu byli bílé a černé chlupy. Tady musí žít omega, pomyslel jsem si. Docela mě překvapilo, že si svojí noru tak moc upravuje.

V další noře byli cítit dva pachy. Byli trochu podobné těm našim, takže by mne ani nepřekvapilo, že by zde žili mí starší bratři. Pořádně jsem je ani neviděl a nevím jejich vzhled. Ale na mém pojmenování určitě byli, o tom bych nepochyboval.

A poslední doupě? To byla ze všech úplně největší a prolínalo se tu více pachů. Musel tu spát zbytek smečky, protože žádná jiná nora tu už ani nebyla. Naštěstí byli pryč. Uslyšel jsem však kroky a z nory vyšla černobílá vlčice, co držela v tlamě starý mech. Překvapeně se na mě podívala a já na ni. Jak jsem si ji tam mohl nevšimnout? Možná to bylo tím šerem uvnitř a jejím dvounarevným kožichem, ikdyž... To těžko.

Pustila mech a sklonila hlavu: "Proč nejsi u své matky, Rychlíku?" zeptala se mě. Polknul jsem- dostanu snad trest? A proč není s ostatními pryč? A proč je mi její pach tak povědomí?

"Já... Já jsem jen chtěl trochu prozkoumat tábor," řekl jsem trochu bojácně. "Aha," přikývla. Ona se nezlobí? Pořádně jsem si jí prohlédl- bílá vlčice a černýma ušima a tlapama. To musí být Omega, pomyslel jsem si- Otec mi vždycky vyprávěl, že omega je nejnižší postavení ve smečce. Nemůže mě potrestat, protože i jakožto vlče alfa páru jsem výše postavený.

"Co jsi tady dělala, když to není tvoje nora?" zeptal jsem se zvědavě. Omega se koukla na mech, co před chvíli nesla: "Vyměňovala jsem podestýlku, jedna z mých povinností." Přikývl jsem: "Je tady v táboře k vidění něco... Zajímavého?" Omega se zamyslela a pak se pousmála: "Ale ano! Jednak je to tento balvan," ukázala na velký kámen uprostřed tábora: "kde vždycky stojí alfa a mluví ke své smečce. A pak jdi k tamté borovici a uvidíš tam něco... Zajímavého," pousmála se a pak zamířila do lesa pro nový mech.

Šel jsem proto k té obrovské borovici, která byla podstatě za táborem. Cestou jsem zavolal na své sourozence. Když jsme se konečně skrz trávu k ní dostaly, dost to tam zapáchalo. Co tu tak zajímavého mohlo být? Vyskočil jsem z vysokého porostu a čumákem přistál v hromadě starých a hnijících zbytků. Fakt díky, omego.

Mé vlčí já - RychlýKde žijí příběhy. Začni objevovat