Mé vlčí já - Rychlý

*20*

Spali jsme se pár skoků od řeky. Ta totiž znamenala bezpečí. Les dosti shořel, v noci přestalo. Bylo třeba si zvolit nového alfu, ale všichni věděli, že to bude problém. Oba mí bratři chtěli vládnout.

"Měli bychom jít," upozornil jsem ty, co právě stávali. Bylo chladné ráno a nálada na nule. "Jenže kam?" řekla zoufale Půvabná. "Když jsem byl ještě alfa já," zavrčel Chtivý: "Měli jsme jiné území. Bylo velké, řeky i jezera, spousty lesů a hor. Jenže nás odtamtud vyhnala pokaždé zima, která byla na tom místě nesnesitelná." "Takže se tam můžeme vrátit, ale až na jaře?" ujistil se Zjizvený. "Přesně tak," zasouhlasila Bílá, starší vlčice: "Ale zimu musíme přečkat jinde."

"Rozhodně musíme jako první nalovit zvěř. Všechna kořist byla sežehnuta," rozhodl Bojovný a postavil se. "Tak to pr, bratříčku. Ty tady nejsi alfa," postavil se Upřímný: "Jako první bychom si měli spíše najít území a dobrý tábor. To je jistější, protože lov se v zimě né vždy povede." Někteří s nim souhlasili, ale našli se i odpůrci. "Tak to ne! Já jsem tady alfa, protože jsem byl za vlády našeho otce výše postavený. Mám větší nárok!" "Možná, ale na mě se alfa koukal, když umíral. Mě zvolil jako nového velitele!" "Tak jsi asi pidlookej!"

"Alfou bych měl být já," zavrčel najednou Chtivý: "Už jsem jím byl. Mám zkušenosti!" "Ani nápad! Když tě porazil tvůj vlastní syn, tak nebudeš v boji nejlepší!" odsekl Bojovný. "Promiň, Chtivý, ale na vládnutí už jsi moc starý," řekl mírněji Upřímný.

"Vy dva se nemůžete dohodnout a Chtivý je už moc starý," zavrčel protestně Zjizvený: "Takže jakožto beta mám největší nárok já!" "Ne!" ozvali se všichni tři najednou. Alespoň v něčem souhlasili, pomyslel jsem si.

"Takže to vyřešíme jinak," zavrčel Upřímný: "Buď já, nebo Bojovný. Všichni si vyberte, s kým chcete být!"

Nastalo ticho. Ne, ne, ne, ne! Tímhle se smečka rozdělí! Jenže jsem to nemohl zastavit. Odvážný se automaticky postavil a naklusal k Bojovnému. Mrštná se po chvilce váhání přidala k bratrovi, a přitom se otřela o bok svému novému alfovi. Chtivý po chvilce váhání odešel k Upřímnému, následován svojí družkou. Stín se nejistě rozhlížel a pak odešel k čokoládově zbarvenému vlku. Ten se k němu, přeci jen, poslední dobou choval dobře. Všichni se koukali na nás, co jsme zbyli.

Nakonec jsem švihnul ocasem a přidal se k Bojovnému. Měl jsem ho radši než Upřímného. Bratr mě uvítal olíznutím ucha.

Upřímný se podíval na omegu: "Pojď k nám, Nedůvěřivá. U nás je pro tebe lepší místo." Nedůvěřivá. To bylo její pravé jméno. Chvíli se na něj opravdu nedůvěřivě dívala, ale pak přikývla- už to, že ji nazval jménem znamenalo, že nebude omega. Alespoň ze začátku.

Vychytralý se chvíli rozhlížel a pak se podíval na vlka, ke kterému přešla bývalá omega: "Sice si spolu rozumíme, ale... Lepší místo budu mít u Bojovného." Vlk ho propaloval pohledem, ale nic jiného udělat nemohl. "A co ty, Zjizvený?" podíval se černý vlk na hnědého. Jednooký vlk se naježil: "Mít za alfu jednoho z vás? Nikdy! To se radši stanu samotářem," zavrčel. Všichni jsme na něj překvapeně zírali. "A já jdu s ním," oznámila Půvabná: "Můj strýc je silný a chytrý vlk. Od něj se naučím víc, než od kohokoliv z vás." Vlk se na ní pousmál a střihnul ušima. Pak oba dva vyrazili někam do dáli.

Zůstala už jenom Zodpovědná. Stále silně kulhala na zadní nohu a byla zesláblá ze smrti jejího druha. Nejistě se rozhlížela. Její smečka... Ach, její milovaná smečka se právě rozpadla na tři kusy a ona nemohla kvůli zranění nic dělat!

"Na mě se nekoukej," zavrčel přísně Upřímný: "Nepotřebuji tady mít zmrzačenou vlčici, kterou bychom museli obskakovat!" Poté švihnul ocasem a zamířil pryč, se čtyřmi věrnými v patách. Strnule jsem se na něho koukal- právě odmítl svojí matku! "Můžeš jít s námi," nabídl Bojovný zraněné vlčici: "JÁ jsem stále nezapomněl, že jsi nás na tento svět přivedla a starala se celé naše dětství." Zodpovědná se mu vděčně otřela o bok.

Smutně jsem se rozhlédl- Z původní čtrnáctičlené smečky vedené silným alfa vlkem se stala jen šestičlená...