Mé vlčí já - Rychlý

*23*

Opět spoilery z Mé vlčí já-Queen.

Po souboji všichni hodovali na zabitém medvědovi. Nikdo z nás předtím to maso neměl, ale úplně špatně nechutnalo.

Zbytek dne jsme šli dál. Zbytky jsme nechali pro mrchožrouty- nebylo třeba je tahat sebou. Šli jsme přes zasněženou louku směrem do lesa. Trochu chumelilo.

Najednou jsme však uslyšeli vytí. Otočili jsme se a veprostřed louky jsme uviděli dvojici vlků. jeden byl šedý a druhý, nenápadnější, bílý. "Určitě vyjí na nás," upozornil Bojovný: "Rychlý, ty u nich budeš ze všech nejdřív. Doběhni tam a zjisti, co chtějí."

Přikývl jsem a rozeběhl se před louku. Za sebou jsem uslyšel vytí Vychytralého na odpověď.

Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem se k nim dostal. Stál tam mladý šedý vlk s bílou skvrnou na hrudi. Neobvyklé, pomyslel jsem si. Druhý vlk byla vlastně vlčice. Zalíbeně jsem se na ní podíval- byla celá bílá s jedním uchem. To byla ta, která bojovala po našem boku proti medvědovi!

"Co chcete?" řekl jsem odměřeně, ale doufal jsem, že chtějí mluvit s naším alfou. Šedobílý vlk se neklidně otřepal. "Mluvit s vaším alfou," odpověděla vlčice. Jo!

"Klidně, nebude to vadit," pousmál jsem se sladce. Kývla a všichni tři jsme se rozeběhli ke zbytku mojí smečky.

Když jsme k nim doběhli, oznámil jsem alfovi: "Tato vlčice s vámi chce mluvit." Pak jsem se seřadil zpět ke smečce. Stále jsem z té okouzlující vlčice nemohl odtrhnout zrak. "Co chcete?" zeptal se jich Bojovný.

"Opustili jsme naši bývalou smečku, protože s našim alfou to bylo k nevydržení. Jako důkaz máte třeba mé utržené ucho. A protože jsme vlci, chtěli bychom se přidat k vám..." "Opustili smečku?" zeptal se překvapeně: "Cizím teď moc nevěřím, od té doby, co tu byl Stín." "Myslíte Krvavého stína?" řekl překvapeně šedý vlk s bílým flekem. "Jo, jak to víš?" zeptal se překvapeně Vychytralý. "Krvavý stín se stal u nás novým alfou poté, co starého zabil ve spánku," zavrčela bílá vlčice. "To se mu podobá," řekl rázně alfa : "To samé se pokusil u nás, ale neúspěšně." Přitom jsem si smutně vzpomněl na Zodpovědnou. Sice našeho alfu nezabil, ale přesto napáchal škody... "Umíte bojovat?" zeptal se najednou Odvážný, "Mě jsi viděl," koukla na něj: "A Moon je výborný lovec, ačkoliv je mladý." Takže ten vlk se jmenuje Moon? Co je to za jméno?

V tu chvíli po ní vyskočila Mrštná a srazila ji k zemi. Okamžitě však zareagovala a kousla jí do čenichu, přičemž ji odhodila. Zvedla se, otřepala a výhružně zavrčela. "Jo, bojovat umí," přikývla šedá vlčice. "Dobře Mrštná. A teď, jak se jmenujete?" "Jsem Moon a tahle je Nirra," odpověděl mladý vlk. Nirra? pomyslel jsem si, trochu divné jméno na tak pěknou vlčici. "Hm, dobře," přikývl alfa: "Přijmeme vás. Hodí se nám nové posily. Ale pod jednou podmínkou," upozornil, ale Nirra se přesto šťastně podívala na Moona. "Změníte si jméno," zamručel a oni se na něj překvapeně podívali. "Vyrazíme dál a cestou to vysvětlíme."

"Vlci mají mít jména, která odpovídají povaze nebo schopnostem. Jinak nejste správní vlci," řekl alfa. Nirra šla zprava a Moon zleva, zbytek smečky, včetně mě, za nimi. "Ten hnědý, co k vám běžel se jmenuje Rychlý, což opravdu je." Hrdě jsem mrsknul ocasem. "Ten světlejší zase Vychytralý. Šedý se jmenuje Odvážný a vlčice je Mrštná. Já se jmenuji Bojovný, ale pro všechny jsem alfa," dopověděl svou řeč. "A jak si máme vybrat my?" zeptal se nejistě Moon. "Pár dní budete středem pozornosti. Budeme vás pozorovat na lovu, v bojích, stopování, plavání... A pak se smečka rozhodne. Mají vaše nynější jména nějaký význam?" "No, já jsem měl při pojmenování pocit, že moon je příbuzný Měsíčnímu vlku, a jelikož se mi líbí, tak..." "Chápu. A Nirra?" "Já to mám podle staré a málo známé pověsti, hlavní hrdinka byla Nira."

Nějakou dobu poté jsme Moona přejmenovali na Měsíčního. A Nirra? Ta se stala Udatnou. Mojí zásluhou!