Mé vlčí já - Rychlý

*14*

Poté, co nám trochu řekli, jak se loví větší zvěř, se šlo na opravdový lov. Bohužel jsme museli koukat jen zpovzdálí, protože jsme stále oproti nim vlčata, ačkoliv jsme trochu vyrostli.

Klusali jsme lesem, všichni vrtěli ocasem. Setkali jsme se se zbytkem smečky, dokonce i s omegou,která očividně taky bude lovit. "Kde přesně je to stádo?" zeptal se alfa. "Několik skoků od tuď je louka, která vede až k řece. Tam jsou," odpověděl beta. "Dobře. Bojovný, co navrhuješ za taktiku?" Černý vlk se zamyslel. Ačkoliv byl alfa stála výše postavený, od byl první lovec, takže pokud alfa svolil, tak vedl on. "Tak čtyři vlci půjdou dál od sebe směrem ke stádu. Nebudou vypadat jako hrozba, pokud nebudou přímo útočit. Jakmile je nějak obejdou, od tuď, z lesa, vyběhne zbytek smečky a začne útočit. Stádo by se mělo rozeběhnou, protože bude překvapené." "Dobře," přikývl alfa: "Jako první půjde... Odvážný, Chtivý, Upřímný. Tři stačí, čtyři je moc. Jakmile se dá stádo do běhu, jako první musíte oddělit jedince. Jasné?" Trojice přikývla a zamířila na louku. Je to pravda- sobové nezpanikaří tak rychle, když vidí jen pár vlků daleko od sebe. Alfa se chvíli díval z lesa, skryt za křovím, a pak švihl ocasem.

Okamžitě všichni vyběhli na louku, jen já s mladšími sourozenci jsme stále čekali v křoví. Viděli jsme, jak rozehnali stádo a jak začali pronásledovat jednu sobí samici, která měla zpoždění od ostatních. Pravděpodobně předtím ležela a chvíli trvalo, než se zvedla. Pak jsme vyběhli za nimi, já v čele. Viděli jsme, že všichni kousali do boku a snažili se sobici zpomalit. A využili toho, že poblíž byla řeka- protože i s budoucí kořistí mířili k ní. Zvíře vběhlo do vody, snažíc se řeku přebrodit, ale někdo jí vlez do cesty, takže musela proti proudu. Dokonce jsme je dohnali a a sledovali ze břehu. Naštěstí je konec léta, takže voda není ledová. Díky tomu, že byla sobice velice zpomalená, šlo jí lépe ulovit. Bojovný se dostal před ní a skočil po krku. Povedlo se- brzy stáhl svojí vahou samici soba dolů a ostatní ji usmrtili. Všichni začali táhnout zvíře ven, aby nemuseli jíst ve vodě.

Alfa si jako první ukousl kus velkého masa, jeho družka též. Poté jsme vyrazili mi čtyři, furt jsme byli vlčata alfa páru! Avšak otec na nás hlasitě varovně zavrčel a matka se podívala takovým pohledem, že to muselo mít hlubší význam.

Pak zavrčel znovu a zbytek smečky se vrhl po kořisti. Stínek na nic nečekal a Hnědá tlapka dlouho taky ne. Pochopil jsem- zařazujeme se do hierarchie! Alespoň částečně.

Vrhl jsem se do davu a zkoušel si urvat maso. Musel jsem se vyhnout tesákům Odvážného a málem mě podupal Chtivý- furt jsme byli proti nim malý. Pak se mi ale povedlo utrhnout si kus a vyrazil jsem opodál. V tom však do mě někdo vrazil tak silně, až mi skoro vyrazil dech. Než jsem se stačil vzpamatovat, Hnědá tlapka vzal maso, posměšně zavrčel a utekl s ním. Povzdechl jsem si- s ním to nemá cenu. Proto jsem šel znovu a nakonec se mi podařilo naplnit žaludek.