Mé vlčí já - Rychlý

*18*

Poté, co se stalo včera, byla smečka rozrušená. Normálně by nám všem gratulovali, ale teď se báli, že nad nimi Vlčí duchové zanevřeli. Slyšel jsem, že je velmi vzácné, aby bylo odrostlému vlčeti odepřeno plnohodnotné jméno.

Ráno jsem se probudil v noře, stále s rodiči a sourozenci. Matka nás pozorovala jedním okem a otec byl někde venku. Pak ale přišel s tím, že smečka už je vzhůru a že je čas. Čekal jsem, že myslí na shromáždění, ale Zodpovědná místo toho přikývla a podívala se na nás. Její oči ztemnily a vycenila tesáky: "Vypadněte z naší nory! Jste už dost starý na to, abyste u nás nespali!" Trhnul jsem sebou- takovou jsem ji nikdy neslyšel!

Všichni jsme strnule leželi nebo seděli, celí překvapení. "Neslyšeli jsme alfa vlčici?" zavrčel otec a šel proti nám. 

Jako první se vzpamatoval Vychytralý. Ten rychlým krokem vyšel z nory. Před mím čumákem zacvakaly tesáky a já proto vyběhl ven, kde jsem na to zakopnul a zabořil čenich do sněhu.Jako při uvedení do smečky! Kolem se strhnul hlasitý smích a já sklopil uši. Smečka byla seřazená před norou do půlkruhu. Oni to čekali! Brzy na to vyběhla z nory Půvabná a hned na to Stín, který měl svěšený ocas. Zatím, co jsme se vzpamatovávali, přiběhl k mému bratru Upřímný: "Neboj, to vás jen rodiče vyhodili z nory! Teď si uděláte vlastní a budete hrdí členi!" "Opravdu?" řekl překvapeně Stín: "I já být pravý člen smečka, ačkoliv nemít dobrá jméno?" Zamyslel jsem se- možná není hoden svého dospělého jména, protože se nenaučil pořádně mluvit.

Alfa pár vylezl z nory a otec vyskočil na balvan, kde všechny svolal. "Smečko. Jak jste si jistě všimli, má vlčata byla vyhnána z nory," řekl pobaveně: "takže si udělají svojí vlastní nebo se rozšíří ta, ve které spí ostatní. Zároveň, půjde se na lov. Zima je tu a my potřebujeme zásobu kořisti. Proto dnes nebudou hlídky a na lov půjde každý, včetně omegy." Všichni začali jásat, jaká čest!

Po nějaké době jsme našli stádo sobů. Již jsme je rozehnali od sebe a pronásledovali mladého samce s velkýma parohama. Nebyl tady totiž žádný starý sob nebo mládě. Směřovali jsme k řece, abychom kořist zpomalili. Věděli jsme, že voda je ledová, ale jinak jsme neměli šanci.

Sob konečně skočil do vody a začal se brodit, my za ním. Měl jsem pocit, že zmrznu. Aby alfa ukončil lov, vyskočil po něm a chtěl se zakousnout do krku. Avšak netrefil. Netušil jsem proč- byl to vždy vynikající lovec! Možná, jak byl rozrušený z té zimy?

Nicméně, dominantní vlk dopadl po zádech do vody a než se stačil vynořit, sob ho v panice podupal. Poté vyskočil na břeh.

"Spolehlivý? Spolehlivý!" zaúpěla jeho družka. Všichni jsme okamžitě vyskákali na břeh a hledali ho. Nakonec ho z vody vytáhli Chtivý s Bílou, jeho vlastní rodiče. Vlk kašlal a třásl se, byl slabý. Topil se. A ledová voda plus sníh okolo mu moc taky nepomáhalo. "Ach alfo!" vydechla omega. Hnědobílý vlk nastevřel oči a tiše zamumlal: "Bude z tebe dobrý alfa, synu," vydechl slabě. Přitom se díval na Upřímného. Nebo Bojovného? Stáli vedle sebe, nevíme, koho myslel! "Zlato, ne! Ty jsi náš alfa!" vydechla jeho družka. "Kdo? Kdo má z nich být nový alfa?" řekl naopak Zjizvený.

Odpovědi se nám však nedostalo. Alfa vlk zemřel.